Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...
…Sarah mnou začala třást a mě se hned rozutekli myšlenky, které směřovali jen k růžím a romantickému vzkazu od Kevina, který mám ještě zmuchlaný v ruce…
"Hey Kate, říkají tvoje jméno. Nejspíš se máš dostavit k tý úžasný ženský na podiu, která si hraje na moderátorku."
"Jo,jo. Děkuju za upozornění už jdu…"řeknu štiplavě, ale cestou k molu na ní hodím omluvný pohled. Ona jen zvedne ruce na znamení "držím ti palce" no a já sem ráda, že… no je to prostě Sarah…:D
Moje kroky míří k moderátorce dnešní přehlídky, které její vlasy přidávají asi tak "20cenťáků" na výšce.:D Zdá se mi, jako by bylo molo s každým mým krokem dál a dál, nebo, že by se jen vzdalovala moje šance na výhru?! Už zase v mém břiše svádí boj nervozita proti zamilovanosti… Nervozitu dokážu hravě skrýt, ale co zamilovanost? Tu asi jen tak skrývat nedokážu…:D
"Tááág a už tu máme všechny zúčastněné návrháře a návrhářky. Jinak bych chtěla připomenout, že letos poprvé můžete tuto soutěž talentů sledovat online na našich stránkách. Doufám, že ste všechny blízké, kteří nemohli dorazit informovali…" Téda ta ale jede, skoro vůbec nemůžu její styl mluvy strávit.:D
No a ještě k tomu všemu se musím jen vnitřně smát, jejímu účesu "alá Amy Winnehouse".
Taky sem si vzpomněla na Joa a na to, jak mi Joe volal pro podrobnosti ohledně dneška. No a nadšenými zvuky typu "Mmm…wow…" komentoval i ty nejnepodstatnější informace...
A dokonce, když sem mu nakonec řekla, že tam asi nedorazím,protože nemám náladu.
Ale ať se tam (on)zastaví, odpověděl mi "okey…".
Musím říct, že mě asi hodně vnímal…:D:D:D
"Hey Kate, říkají tvoje jméno. Nejspíš se máš dostavit k tý úžasný ženský na podiu, která si hraje na moderátorku."
"Jo,jo. Děkuju za upozornění už jdu…"řeknu štiplavě, ale cestou k molu na ní hodím omluvný pohled. Ona jen zvedne ruce na znamení "držím ti palce" no a já sem ráda, že… no je to prostě Sarah…:D
Moje kroky míří k moderátorce dnešní přehlídky, které její vlasy přidávají asi tak "20cenťáků" na výšce.:D Zdá se mi, jako by bylo molo s každým mým krokem dál a dál, nebo, že by se jen vzdalovala moje šance na výhru?! Už zase v mém břiše svádí boj nervozita proti zamilovanosti… Nervozitu dokážu hravě skrýt, ale co zamilovanost? Tu asi jen tak skrývat nedokážu…:D
"Tááág a už tu máme všechny zúčastněné návrháře a návrhářky. Jinak bych chtěla připomenout, že letos poprvé můžete tuto soutěž talentů sledovat online na našich stránkách. Doufám, že ste všechny blízké, kteří nemohli dorazit informovali…" Téda ta ale jede, skoro vůbec nemůžu její styl mluvy strávit.:D
No a ještě k tomu všemu se musím jen vnitřně smát, jejímu účesu "alá Amy Winnehouse".
Taky sem si vzpomněla na Joa a na to, jak mi Joe volal pro podrobnosti ohledně dneška. No a nadšenými zvuky typu "Mmm…wow…" komentoval i ty nejnepodstatnější informace...
A dokonce, když sem mu nakonec řekla, že tam asi nedorazím,protože nemám náladu.
Ale ať se tam (on)zastaví, odpověděl mi "okey…".
Musím říct, že mě asi hodně vnímal…:D:D:D
Přiznávám se, že tu výstřední moderátorku moc neposlouchám.
A rači se věnuju tomu, aby sem nevyprskla smíchy...
Jak říkala Sara pocit štěstí i když není zrovna na místě. Měla bych být spíše nervózní, nebo napjatá, ale já sem hrozně šťastná.:) a myslím si, že je to hlavně zásluhou těch motýlků, kteří mi tak mile připomínají zítřejší večeři, na kterou už se hrozně těším…:D
Tak a teď si musím rukou krýt vysmátá ústa, protože na mě Sarah a Jessi, mimo jiné nerozluční přátelé mávají vyrobeným plakátem… Jej jsou tak roztomilí. Jessi mě vlastně dokopal do první soutěže, kde sem skončila druhá. Dobré na nováčka, že?
Tak jo teď asi moderátorka akce začala říkat něco důležitého, ale já nejsem schopná jí vnímat. Proč? Protože vyhnat si Kevina Jonase z hlavy, je snad ta nejtěžší "disciplína" na světě…
"…Kate Novak je vítězkou letošní…"řekne moderátorka, a já už zase nejsem schopna ji vnímat, protože se mi právě splnil velký sen. Sen který sním už strašně dlouho. Budu pomocná "návrhářka" značky °TWinS°, kterou mimo jiné zbožňuju…:D
Když se proberu z euforie, pochopím moderátorčino gesto a přistoupím až k ní. Najednou všude kolem mě bylo plno lidí a já sem nevěděla komu mám podat ruku dřív...
Po ukončení těch 10ti hektických minut slezu z mola a hned na mě skočí Sarah s Jessi.
Gratulují mi a sou pomalu šťastnější než já. Sarah se ke mně nakloní a řekne...
"Holka, seš skvělá. Ale jak tak koukám ke štěstí by ti stačil jenom ten dotyčnej, co ti poslal ty kytky. Viď?"
Kouknu na ní a hned je mi jasné, že si Jessi pustil pusu na špacír…:D
Oboum se nám začnou lesknout oči a "obejmutí" nám dokonce spustí slzy…
Závěrečný večírek s odpuštěním vypustím, protože bych nenašla slova.
Jessi se nabídne, že nás hodí domů… a mi sme rády, že si to nebudeme muset střihnout pěšky…:D Mezitím, co šli Sarah s Jessi do auta sem si skočila do maskérny. Pro růže, jejichž vůně mi opět připomněla Kevina…:D
…v Jessiho "meďouru"…
Jessi má movitější rodiče a ti ho patřičně rozmazlují. Musím říct, že je stejný gentleman jako kluci. Kdyby neměl přítele tak bych neváhala…:D
Po chvíli strávenou s nimi v autě si myslím, že se mi rozskočí hlava… To je jenom samé
"Gratulujeme. Já sem to říkal/a. Nemohlo to dopadnout jinak."
Musím říct, že sem moc ráda, že mě od nich vysvobodí drnčící mobil.
"Ahóóój.Ahóóój…" ozve se z mobilu tak hlasitě až ho upustím na zem a další 2minuty ho hledám.
"Ááá… tady je." Řeknu když ho vylovím z pod Jessiho sedačky...
"…Haló… Kate seš tam?" Ozve se a mě se zdá, že je to Joeův hlas.
"Ano u telefonu. Kdo volá?" zeptám se protože si nejsem úplně jistá.
"Kdo asi? Joe s Nickem. Chtěli sme ti pogratulovat k získání smlouvičky!" "Moment! Jak to vlastně víte???"
Joe zapřemýšlel a potom řekl. "No víš …jak si mi říkala o těch stránkách. Tak sem si tam přečetl, že…."
A následuje "čtvrthodinový" výklad o tom co všechno si tam přečetl. Nick k tomu pořád něco dodává, ale Kevina neslyším. Prostě Joa přeruším a bez přemýšlení se zeptám. "Kevin tam není. Že?"
Nick pohotově odpoví "No víš. On se psychicky zhroutil, když viděl, že si vyhrála a on neprošel ani prvním kolem…:D" Tomu se všichni zasmějeme a hovor ukončím až před bytem.
Vejdeme se Sarou do obýváku, padneme do našich "Big křesel" a obě dáme nohy na stůl.
Sme tak unavené, že ze sebe nemůžeme vydat kloudné slovo.
Sarah nakřápne konverzaci, kterou ihned utípnu. "Hele Kate moc ti…"
"…ne, ne, ne…. To slovo už nechci nikdy slyšet!" vyštěknu na ní a pak nás obě zasáhne obrovský " výtlem"…
Když se dosměju řeknu "Zabírám si jako první koupelnu…" a vyrazím směrem ke dveřím koupelny.
Sarah přede mě skočí a já s posledních sil vzdávám boj o kliku...
Vlastně mi to vůbec nevadí. Opět si sednu do svého křesílka a nastavím klidový režim.
Nikdy bych nevěřila jak rychle zazdím ten pocit vítězství a s jakou radostí přivítám ty myšlenky, které se točí jenom kolem jednoho člověka…
Pořád si pokládám otázku, proč nebyl u telefonu, když mi kluci volali. A na druhou stranu se hrozně těším na zítřejší večeři.
Najednou mi hlavou kmitne otázečka… "Bude vůbec nějaká večeře? Když nemohl dneska, proč by to mělo být zítra jinak??? Ale vždyť to slíbil"…
......Pokračování příště......
A rači se věnuju tomu, aby sem nevyprskla smíchy...
Jak říkala Sara pocit štěstí i když není zrovna na místě. Měla bych být spíše nervózní, nebo napjatá, ale já sem hrozně šťastná.:) a myslím si, že je to hlavně zásluhou těch motýlků, kteří mi tak mile připomínají zítřejší večeři, na kterou už se hrozně těším…:D
Tak a teď si musím rukou krýt vysmátá ústa, protože na mě Sarah a Jessi, mimo jiné nerozluční přátelé mávají vyrobeným plakátem… Jej jsou tak roztomilí. Jessi mě vlastně dokopal do první soutěže, kde sem skončila druhá. Dobré na nováčka, že?
Tak jo teď asi moderátorka akce začala říkat něco důležitého, ale já nejsem schopná jí vnímat. Proč? Protože vyhnat si Kevina Jonase z hlavy, je snad ta nejtěžší "disciplína" na světě…
"…Kate Novak je vítězkou letošní…"řekne moderátorka, a já už zase nejsem schopna ji vnímat, protože se mi právě splnil velký sen. Sen který sním už strašně dlouho. Budu pomocná "návrhářka" značky °TWinS°, kterou mimo jiné zbožňuju…:D
Když se proberu z euforie, pochopím moderátorčino gesto a přistoupím až k ní. Najednou všude kolem mě bylo plno lidí a já sem nevěděla komu mám podat ruku dřív...
Po ukončení těch 10ti hektických minut slezu z mola a hned na mě skočí Sarah s Jessi.
Gratulují mi a sou pomalu šťastnější než já. Sarah se ke mně nakloní a řekne...
"Holka, seš skvělá. Ale jak tak koukám ke štěstí by ti stačil jenom ten dotyčnej, co ti poslal ty kytky. Viď?"
Kouknu na ní a hned je mi jasné, že si Jessi pustil pusu na špacír…:D
Oboum se nám začnou lesknout oči a "obejmutí" nám dokonce spustí slzy…
Závěrečný večírek s odpuštěním vypustím, protože bych nenašla slova.
Jessi se nabídne, že nás hodí domů… a mi sme rády, že si to nebudeme muset střihnout pěšky…:D Mezitím, co šli Sarah s Jessi do auta sem si skočila do maskérny. Pro růže, jejichž vůně mi opět připomněla Kevina…:D
…v Jessiho "meďouru"…
Jessi má movitější rodiče a ti ho patřičně rozmazlují. Musím říct, že je stejný gentleman jako kluci. Kdyby neměl přítele tak bych neváhala…:D
Po chvíli strávenou s nimi v autě si myslím, že se mi rozskočí hlava… To je jenom samé
"Gratulujeme. Já sem to říkal/a. Nemohlo to dopadnout jinak."
Musím říct, že sem moc ráda, že mě od nich vysvobodí drnčící mobil.
"Ahóóój.Ahóóój…" ozve se z mobilu tak hlasitě až ho upustím na zem a další 2minuty ho hledám.
"Ááá… tady je." Řeknu když ho vylovím z pod Jessiho sedačky...
"…Haló… Kate seš tam?" Ozve se a mě se zdá, že je to Joeův hlas.
"Ano u telefonu. Kdo volá?" zeptám se protože si nejsem úplně jistá.
"Kdo asi? Joe s Nickem. Chtěli sme ti pogratulovat k získání smlouvičky!" "Moment! Jak to vlastně víte???"
Joe zapřemýšlel a potom řekl. "No víš …jak si mi říkala o těch stránkách. Tak sem si tam přečetl, že…."
A následuje "čtvrthodinový" výklad o tom co všechno si tam přečetl. Nick k tomu pořád něco dodává, ale Kevina neslyším. Prostě Joa přeruším a bez přemýšlení se zeptám. "Kevin tam není. Že?"
Nick pohotově odpoví "No víš. On se psychicky zhroutil, když viděl, že si vyhrála a on neprošel ani prvním kolem…:D" Tomu se všichni zasmějeme a hovor ukončím až před bytem.
Vejdeme se Sarou do obýváku, padneme do našich "Big křesel" a obě dáme nohy na stůl.
Sme tak unavené, že ze sebe nemůžeme vydat kloudné slovo.
Sarah nakřápne konverzaci, kterou ihned utípnu. "Hele Kate moc ti…"
"…ne, ne, ne…. To slovo už nechci nikdy slyšet!" vyštěknu na ní a pak nás obě zasáhne obrovský " výtlem"…
Když se dosměju řeknu "Zabírám si jako první koupelnu…" a vyrazím směrem ke dveřím koupelny.
Sarah přede mě skočí a já s posledních sil vzdávám boj o kliku...
Vlastně mi to vůbec nevadí. Opět si sednu do svého křesílka a nastavím klidový režim.
Nikdy bych nevěřila jak rychle zazdím ten pocit vítězství a s jakou radostí přivítám ty myšlenky, které se točí jenom kolem jednoho člověka…
Pořád si pokládám otázku, proč nebyl u telefonu, když mi kluci volali. A na druhou stranu se hrozně těším na zítřejší večeři.
Najednou mi hlavou kmitne otázečka… "Bude vůbec nějaká večeře? Když nemohl dneska, proč by to mělo být zítra jinak??? Ale vždyť to slíbil"…
......Pokračování příště......
Napsala: CathyS
Fantazii nastartovala: PavliJ



















