Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…
Když náš táhlí, procítěný a hlavně nečekaný polibek ukončíme, otevřu oči... Pořád stojíme na ulici, pořád sme se nehnuli z místa, ale já jako by sem se vznášela…Chvíli se díváme jeden druhému do očí, tohle oční spojení je takové zvláštní a já sem si konečně všimla toho jak krásné má Kevin oči, jak se mu v nich slévá zelená a hnědá barva dohromady a jak se mu lesknou štěstím…
"Promiň, ale už se na tebe nemůžu dívat, jinak bych utonul v tvých nádherných očích." Znovu si mě k sobě přivine a políbí mě, já mám v hlavě úplně prázdno a zároveň je plna všemožných otázek…
Srdce se mi rozbušilo "ostošest" a musela sem se od něj znovu odtrhnout, abych popadla dech…
"Kevine já… já nejsem pro líbání na prvním rande. Víš já…" ani mě nenechá domluvit, lile se usměje a řekne
"Já taky ne. Ale nemůžu si pomoct… Tohle je jiné…Ty si jiná…" Setrvávám v Kevinově obětí a i když je letos na listopad poněkud teplo, měla sem pocit, že když se vymaním z jeho obětí "umrznu" a mé křehké srdce se roztříští v tisíc kousků…
Kolem nás procházeli lidi a asi si říkali "No jo, ti zamilovaní…:D"...
Jelikož je Kevin vyšší než já přitisknu se k němu a on něžně položí svou hlavu na tu mou a rukou mi přejede po vlasech a zeptá se "Co si to se mnou jenom udělala?"
"Na to bych se snad měla ptát spíš já, ne?" řeknu a zvednu svůj pohled směrem vzhůru.
Oba dva se pousmějeme a mě skutečně jen "omylem" sklouzli ruce na Kevinův zadeček…:D(vážně jen omylem, nebyl to předem naplánovaný krok).
Kevin rychle uskočí, ale když vidí můj omluvný pohled, věnuje mi ještě polibek na tvář… řekneme si čerstvě, zamilovaně naplněné "Ahoj…".
Pořád stojím na tom místě, kde se odehrála ta nádherná věc. Ještě sem se podívala jak Kevinovo auto mizí za rohem a potom sem vyjela výtahem do pátého patra..
Tam už mě před bytem vyhlížela Sarah, a vykřikla
"Ó můůj božeee… Vždyť vy ste se od sebe nemohli odtrhnout. Honem musíš mi všechno povědět…" Jako opařená, pod její záplavou otázek, se jen opřu o linku a pustím se do vyprávění...
"My…" pustím se do dlouhého,detailního a ještě emocemi nabitého vyprávění. Sarah mi s nadšením přerušuje, každou druhou větu různými otázkami typu "A próč?A ják? A kdy?". Pomalu, ale jistě mi začíná docházet k čemu mezi mnou a Kevinem došlo…
Konečně se došourám ke svému "BIG křeslu" sednu juknu na televizi, ale spíše poslouchám Saru…
"Moment…" přeruším jí "…ty si nás celou dobu pozorovala???"
"No jasně, tady z okna vidíš úžasně. Přesně na to místo kde ste stáli a "cicali se"! Promiň, ale mě to nadalo nepodívat se, když sem vyhlížela jestli tě Kevin přiveze tak jak sem mu řekla." řekne s nádechem nadhledu a "slusšňáčkovsky" se pousměje…
"Cože, cos mu to řekla? Doufám, že ne nic mě za zády…" Ve skutečnosti sem věděla, že se s Kevinem tajně domlouvali, aby bylo všechno dokonalí…:D
"Ne… to né… jenom sme si párkrát zavolali, aby bylo všechno O.K…." Vyskočím z křesla, povalím Sarah na zem a chytím jí pod krkem....
Chrlím na ní jednu otázku za druhou, ale ta je stejně nevnímá, páč se hrozně tlumila a nemohla to zastavit…
počkala sem až se z toho trošku vyhrabe, a řekla sem jí jen pár větiček...
"Děkuju ti. Lepší to být ani nemohlo, však si to sama viděla a teď i slyšela. Bylo to skvělí. Moc sem si to užila…"
když sem to dořekla posadila sem se vedle ní. Sarah si taky sedla a řekla...
"Nemáš zač… Takhle rozzářenou sem tě neviděla, co tě znám. A víš co máme v mrazáku???"
"Copak? Absolutně netuším." Tu otázku podala tak divně, jako by sme tam měli nějakou mrtvolu!
"No dneska sem koupila "megakrabici" plnou zmrzliny. Běžím pro ní." Vyskočila ze země a běžela k mrazáku. Přitáhla skutečně "megakrabici" zmrzliny a dvě lžičky… Kecali sme dlouho do noci a to nejen o Kevinovi…:D…
………Pokračování příště………
Napsala: CathyS



















