Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh…
…Pátek dopoledne…
Dnešní dopoledne proběhlo celkem normálně… taky ti motýlci v břiše, kteří už pár dní zpříjemňují můj nabytý program, pevně rozhodnuti vykouzlit mi, někdy ne v ten pravý okamžik, úsměv na rtech, zůstávají stále při mně. Doufám, že mi ještě chvíli vydrží… vlastně doufám, že ten pocit co ve mně v poslední době přetrvává nikdy neskončí…:D
No a ještě sem měla menší zásek o anglinu. Místo odpovědi na otázku učitele Smitha, sem zasněně "civěla" z okna na padající listí…když ona je v tom taková romantika.
Miluju podzim, podle mě je to nejlepší období, přesně pro zamilované páry…:D
Bohužel, sme se s Kevinem celý týden neviděli, ale Kev mě dost překvapil, protože mi každý den volal.
Prý mu, a teď ho nedoslovně cituji "Tvůj hlas mi dodává sílu, každý den vstát a jít do práce, abych tě mohl o zase víkend vidět."
Jak roztomilé. Vlastně sem za to ráda, nevím jak by sme se k sobě chovali, spíše já k němu, kdyby sme se viděli hned den po tom co se mezi námi stalo. A řeknu vám, že to byli hodinové telefonáty, protože s Kevinem se dá mluvit skutečně o všem...
No a v pondělí, když sem dorazila domů, hned po úspěšném pohovoru pro značku °TWiNS°, kde od příštího týdne budu působit jako pravá ruka hlavního návrháře Marceela, sem objevila ve schránce obálku...
Kevin mi s nádherným vzkazíkem: "Včerejšek byl úžasný, určitě si to někdy budeme muset zopakovat. Tady máš malý dáreček. Pa Kevin." poslal dva V.I.P. lístky (i pro Saru) na charitativní konzert, kde v pátek vystoupí společně s Demi Lovato…
Ááá… to bude super konečně poznám Nicka, taky se možná seznámím s Demi Lovato....
Jediné z čeho má tak trochu obavy je, jaké to bude mezi mnou a Kevinem. I když jeho vzkaz mě částečně uklidnil.
No a teď, sem v nejzastrčenější místnosti na škole, kterou nedokážu nazvat jinak než… odporná, věcmi nabytá místnost, plná pavouků… velice zajímavé je, že na dveřích má napsáno…
PŮJČOVNA ŠKOLNÍCH POMŮCEK
Doba otevření: všední dny, 13-14:00 hod.
Doba otevření: všední dny, 13-14:00 hod.
…To působí tak kulturně a školně, ovšem opak je pravdou.:O
"Jauvajs!" vykřiknu, když zakopnu o pánskou figurínu a pěkně si namelu. "Moc se omlouvám, nestalo se Vám nic?" zeptám se hlavy figuríny, kterou sem svou nešikovností ukopla…
Proč se proboha všichni musí věnovat zrovna dámský módě, já tady ukopávám pánským figurínám hlavy, a na dámskou ne a ne narazit.
"Našla sem jí." Křiknu na svou spolužačku Rachel, která na mě povinně musela čekat, před tou hroznou místností.
Ani nevím, jak sem se s tou figurínou dostala ven z té proklaté místnosti, ale hlavní je, že sem tam "neskejsla".:D
Je skvělí, že si můžeme ve škole půjčovat věci na domácí úkoly/práce.
Teď dělám na večerních šatech a tak se musím, ne zrovna moc prakticky dostat spolu s figurínou metrem domů…
Jak sem naznačila, cesta domů byla celkem komplikovaná, ale nakonec sem narazila na dvě volná místa,
která sme spolu s figurínou po objevení zabrali.
No nakonec sme se nějak dostali domů, hodila sem figurínu někam do kouta, a vysílená sem padla do svého
"BIG křesla". Najednou slyším ze Sařiného pokoje hrozný vřískot, Sarah vylítla z pokoje a pořád ještě pištěla.
Tyhle výlevy sou u ní, věřte mi, docela normální, takže sem spíš přemýšlela nad tím, jak to, že zase není v práci... "Ta---tam na zdi. O-óóóbrovskej pavouk…." Ječela tak hlasitě, že mi málem praskli ušní bubínky.
Vyhrabala sem se z křesla a s unuděným pohledem sem vešla do Sařinina pokoje. Vzala sem do ruky časopis ležící na Sařininém stolku a šla směrem k "MEGA" pavoukovi, vysedávajícím přesně nad společnou fotkou Sarah a jejích rodičů.
!BUM!PRÁSK!PRÁSK! ojoj to byl, ale boj! Vyjdu ze Sařinina pokoje s vítězoslavným "ksichtíkem",
ale ta není schopná vnímat ho…
Dokonce mě donutila, abych ten časopis vyhodila i přesto, že ho ještě nečetla a potom prý musím bezpodmínečně prohlédnout celý její pokoj, protože tam prý někde, ten pavouk nechal vajíčka, nebo co to Sarah mlela…:D
Cestou dolů k popelnici, si všimnu, že na titulní stránce sou
"Jonas Brothers" nebo bych spíše měla říct "Jonas Spiders"…:D
Odtrhnu titulní stránku a nechám si jenom obsah, který nenápadně přenesu do svého pokoje, aby Sarah neměla další trauma.
Když očima přejedu celý Sařinin pokoj, přejdu zpět do obýváku a řeknu
"Ták Saro, ten pavouček ti tam nikde žádná vajíčka nenakladl…"
"Cožééé??? Jaký pak pavouček, taková tarantule…" řekla, ale to dost přeháněla…:D
Její výklad o tom, že už od dětství trpí arachnofóbií a jak se s tím do dneška nemůže srovnat, rači vynechám…:D
Ale najednou zaregistruje figurínu položenou vedle ledničky, pousměje, ale potom nahodí vážný obličej, rovně se posadí, hodí nožku přes nožku a pronese… "To je naše nová spolubydlící? Jó?"
Ahá, jak tak koukám arach…bůhví co je pryč a já tu mám zase tu starou, dobrou Sarah.
Jenom s úsměvem přikývnu a Sarah se zeptá na něco, co mě naprosto položí
"Hm… a jak se jmenuje?"
…když se konečně proberu z výtlemu, protože věřte mi, že vidět Sarah jak s kamennou tváří říká "a jak se ta figirína jmenuje?" by položilo i "vola!"…:D
Narychlo vymyslím "typicky české jméno" "Jmenuje se Květa! A chvíli si tu s námi pobude…:D" řeknu a než se to Sarah naučí správně vyslovovat, je skoro čas jít se připravovat na konzert…:D
…………..Pokračování příště…………
která sme spolu s figurínou po objevení zabrali.
No nakonec sme se nějak dostali domů, hodila sem figurínu někam do kouta, a vysílená sem padla do svého
"BIG křesla". Najednou slyším ze Sařiného pokoje hrozný vřískot, Sarah vylítla z pokoje a pořád ještě pištěla.
Tyhle výlevy sou u ní, věřte mi, docela normální, takže sem spíš přemýšlela nad tím, jak to, že zase není v práci... "Ta---tam na zdi. O-óóóbrovskej pavouk…." Ječela tak hlasitě, že mi málem praskli ušní bubínky.
Vyhrabala sem se z křesla a s unuděným pohledem sem vešla do Sařinina pokoje. Vzala sem do ruky časopis ležící na Sařininém stolku a šla směrem k "MEGA" pavoukovi, vysedávajícím přesně nad společnou fotkou Sarah a jejích rodičů.
!BUM!PRÁSK!PRÁSK! ojoj to byl, ale boj! Vyjdu ze Sařinina pokoje s vítězoslavným "ksichtíkem",
ale ta není schopná vnímat ho…
Dokonce mě donutila, abych ten časopis vyhodila i přesto, že ho ještě nečetla a potom prý musím bezpodmínečně prohlédnout celý její pokoj, protože tam prý někde, ten pavouk nechal vajíčka, nebo co to Sarah mlela…:D
Cestou dolů k popelnici, si všimnu, že na titulní stránce sou
"Jonas Brothers" nebo bych spíše měla říct "Jonas Spiders"…:D
Odtrhnu titulní stránku a nechám si jenom obsah, který nenápadně přenesu do svého pokoje, aby Sarah neměla další trauma.
Když očima přejedu celý Sařinin pokoj, přejdu zpět do obýváku a řeknu
"Ták Saro, ten pavouček ti tam nikde žádná vajíčka nenakladl…"
"Cožééé??? Jaký pak pavouček, taková tarantule…" řekla, ale to dost přeháněla…:D
Její výklad o tom, že už od dětství trpí arachnofóbií a jak se s tím do dneška nemůže srovnat, rači vynechám…:D
Ale najednou zaregistruje figurínu položenou vedle ledničky, pousměje, ale potom nahodí vážný obličej, rovně se posadí, hodí nožku přes nožku a pronese… "To je naše nová spolubydlící? Jó?"
Ahá, jak tak koukám arach…bůhví co je pryč a já tu mám zase tu starou, dobrou Sarah.
Jenom s úsměvem přikývnu a Sarah se zeptá na něco, co mě naprosto položí
"Hm… a jak se jmenuje?"
…když se konečně proberu z výtlemu, protože věřte mi, že vidět Sarah jak s kamennou tváří říká "a jak se ta figirína jmenuje?" by položilo i "vola!"…:D
Narychlo vymyslím "typicky české jméno" "Jmenuje se Květa! A chvíli si tu s námi pobude…:D" řeknu a než se to Sarah naučí správně vyslovovat, je skoro čas jít se připravovat na konzert…:D
…………..Pokračování příště…………
Napsala: CathyS




















Čaf.MÁŠ to tu hezke