Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...
……….Nejdříve sme vešli do šedivé chodby, která snad neměla konce.
Ještě, že ten černoch zahnul hned u třetích dveří.:D
Galantně nám je otevřel a my sme vešli dovnitř. Zůstal venku a dveře za námi opět zavřel.
To už, ale vylítl Joe z křesla, posazeného hned vedle obrovského gauče, na kterém byli uvelebení ostatní.
"Ahój Kate a…?" "Sarah." Řeknu, Joe se na ní mile usměje, ale hned potom běží vytáhnout Nicka z rozehrané hry na PSPčku. Doslova mu to PSPčko vytrhne z ruky a pak začne vlna představování.
Nějak sem se z toho vymotala a všechno nechala na Saře, jenom sem vyměnila pár slov s Nickem a už sem měla namířeno ke Kevinovi.
"Ahoj. Moc ráda tě vidím!" řeknu abych nepřidala už tak zvláštní atmosféře…
"Ahoj" řekl a pak se ke mně naklonil a šeptl "Já sem se na dnešek těšil celý týden." Myslím, že byl stejně rozechvělí a nejistý jako já.
Za Kevinem už, ale stojí vyjukaná Demi, která pozoruje, k čemuž sme se s Kevinem taky přidali, humornou scénku.
"Ahoj, já sem Sarah.. Jak už říkala Kate. A ty budeš Joe, že?" řekla Sarah tím svým pohodářským tónem.
"J-jo…" vysoukal ze sebe Joe, ale potom mu došlo, že se na ně všichni díváme a tak se změnil zase v toho
Joea jak sem ho znala já a řekl "…to sem já. Joe úžasný a neodolatelný, jak mi někteří přezdívají."
Aby to nevyznělo tak nafoukaně políbil ji na ruku a potom se otočil na nás a naprázdno řekl "Nádherná, nád-her-ná!" Všichni až na Saru se začneme smát a to už se Demi vsoukne před Kevina.
Podala mi na seznámení ruku a řekla "Demi" já se skrytým štěstím a viditelným obdivem řekla jen "Kate".
Neodpustila sem si říct "Musím říct, že si skvělá. Tvoje muzika mi dává inspiraci."
Demi se jen nechápavě pousměj, ale to už se do toho vloží Kevin "Kate je totiž módní návrhářka…"
Nick dodal "…a úspěšná!" mile se při tom usmál. "Hele já bych to nazvala spíše začínající a nejistá…:D"
zachvíli si všichni povídáme a hlasitě se smějeme. Když se k nám přidají Joe se Sarou,
tak už mě tuplem bolí tváře z křečovitého smíchu…:D
Kevin se všech zeptal, jestli nechtějí něco k pití a samozřejmě si každý něco poručil, ale jít mu pomoct, to ne.
Docela mi nahráli do karet a tak sem se nabídla, že mu pomůžu.
Následuju Kevina téměř až na konec dlouhatánské, šedé chodby a potom oba zmizíme v předposledních dveřích.
Byla tam taková malá kuchyňka, ovšem plná jídla a pití.
Když sme oba vešli Kevin zamkl dveře jenže v tom jeho nejmladší bráška Frankie, kterého sme si nevšimli vykřikl
"Co to prosim tě děláš? Vždyť takhle se sem nikdo nedostane!" řekl roztomile.
Kevin nás představil a Frankie, na to, že je mu jen 8let, je stejně galantní jako jeho starší bráchové.
Kevin čekal až si Frankie dodělá svůj toast. Odemkl mu dveře a Frankie řekl "Ahoj Kate, snad se ještě uvidíme."
tím mě skutečně dostal. "Kevine ty si mu dal nějaký kurz slušného chování , né?"
Kevin však ke mně, beze slova jen s úsměvem na rtech, přistoupil a obejmul mě. "Hrozně si mi chyběla."
Nečekaje na odpověď mě něžně a procítěně políbil "Ty si mi taky chyběl." Řekla jsem, přitiskla se k němu snad ještě pevněji. Potom sem mu polibek vrátila a pomalu, ale jistě přecházel ve velice vášnivý a emocemi nabytý....
….Sice sme si užívali jeden druhého, a vůně, kterou sem měla nanesenou na krku se Kevinovi vpíjela
do jeho něžných rtů…
i přesto sme zapomněli na jednu důležitou věc, opět zamknout dveře.
Takže "Jistě lásko, neboj se, vždyť znáš Frankieho ten by byl…" do kuchyňky vešla Kevinova matka s mobilem v ruce, ani nedokončila větu a řekla jen. "Hledej dál, zachvilinku ti zavolám…"
Podívala se na nás takovým přísným pohledem a řekla…
…………..Pokračování příště…………
Napsala: CathyS




















upseees :D:D
to je trošičku trapné... :]