Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh…
Paráda, moje návrhy sou hotový "Ať žije metro":D. Sara má zabaleno, pizza je na stole a já Saře horlivě vypravuju co se mi ten den přihodilo…
"No to bys nevěřila…"
Dopodrobna jí zděluju všechny detaily a ona jen s úsměvem na rtech poslouchá.
"Wow… já chci taky." Prohlásila "Já sem si myslela, že hrdiny a "gentlase" v jednom sem si jenom "vyfantazírovala". A oni se venčej hned vedle metra."
"No jo…nemusíš mi vyprávět kam až sahá tvoje fantazie. Rači pust ten film co si splašila."
Hodí na po mě bulánek, ale těsně mine. (hahha) Rači se zvedne a de pro to DVDčko.
"No ségra řikala, že je tam tvoje oblíbenkyně. Máš toho moc, no a tak sem ti chtěla udělat radost."
"Demi? Jé děkuju…" odmlčím se a radostně ji obejmu "Honem to pusť."
"Jasně mám ho někde v tašce…" hrábne do kabelky a křikne na mě
"…jmenuje se to Camp Rock. Teda nevim o čem to je, ale na obalu sou tři hezký kluci."
"No jasně slyšela sem v rádiu, že to natáčela s nějakou skupinou."
DVDčko bez řečí pustí a pohodlně se usadí do dvojčete mého "BIG křesla".:)
"Oou… to bude nějaká ptákovina pro děti."
Prohlásím znuděně, když vidím Demi u zrcadla jak si sundavá "patery" brejle.
Sara to zatím nekomentuje. Díváme se a díváme…:D Bezva tak se dostala do camp rocku. To je toho a kde je nějaký děj?...říkáme si…
"A kde se tam jako vzala ta limuzína?" zeptá se Sara.
"Třeba tam sou ty kluci s toho obalu." Odpovím váhavě na Sařinu otázku.
Pak ukážou poklad ukrytý uvnitř limuzíny. A musím říct, že sem se z toho málem položila.
Vykřiknu "Pane bože to je Joe!". Vylítnu z křesla a hrnu se k obalu od toho DVDčka. Samozřejmě zakopnu o náš huňatý koberec a hodim takovou "držku", že mě Sara musela seškrabávat z obrazovky.
"Si vpořádku?" křikne Sara a běží ke mně. "Počkej jakej Joe? Snad ne Joe hrdina." Dojde jí a zmateně se zeptá.
"Ne nejsem pohodě!"L Po tváři mi začnou téct bolestí slzy (a že to bolelo jako čert) a nevím co mám říct na to co sem viděla.
"Třeští mi hlava. A ten milej kluk, kterýho sem dneska potkala je filmová hvězda. Sakra jak mi to jenom mohlo uniknout." Já sem tušila, že ho odněkud znám, ale nenapadlo mě, že zrovna s televize. A já blbá se ho ptám jestli nechodí na naší školu.
Sara se mě prohlídla jestli nemám nějaké "povrchové zranění"J. Což naštěstí ne. A potom si de sednout k počítači. Naklikala www.google.com a do hledáčku zadala "Joe Jonas". Zahrnuje mě informacemi, který stejně nepobírám. Jediný co řekla srozumitelně bylo
"Hlavně mu to neříkej" nacož rychle zareaguju.
"Cože? Jak neříkej?" No to snad nemyslí vážně.
"No předstírej jako, žes ho nepoznala, jako že je normální kluk. A hlavně mě o všem informuj, až budu pryč." Řekne s ledovím klidem.
"To teda ne. Pro mě jsou teď prioritou moje návrhy a sobotní večer. Nehodlám tady na někoho hrát nějaký divadýlko. "Kor"…"
Přisunu si notebook blíž (čitám,čitám) "…když je to slavném zpěvák."
To ale Sara razantně odmítne a hučí do mě ty klady toho, když mu to neřeknu, že nakonec podlehnu a svolím. No jo lhaní mi moc nejde takže to asi budu muset dodržet…:O
Mezitím se film posunul o dost dopředu a můžu shlédnout Joovo vystoupení a taky jeho bratry.
No musím říct, že to nezní tak špatně….
………….pokračování příště…………
Napsala: CathyS



















