close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 5

4. října 2008 v 22:43 | CathyS |  FFka - Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... #

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…


…ÚPLNĚ CIZÍ KLUK…:D
Teda ne tak úplně cizí, někoho mi připomíná…

Když viděl jak se válím na zemi, starostlivě a velice ochotně mi pomohl. Potom nahodil sladký úsměv a řekl "No jo Joe mě upozornil, že se ti tohle při prvním setkání stává…:D" odmlčil se a usmál se tak "slaďoušsky" že by mě na nohou neudrželi ani lodičky od Diora…:D

Asi se vám to zdá divný, ale já sem ze sebe nemohla vydat ani hlásku… prostě sem se klečícímu známému/neznámému upřeně dívala do očí a zasněně se usmívala…:D

Asi, no vlastně určitě si toho všiml a trošku se začervenal…:D

"Sem já to ale nezdvořák, ani sem se nepředstavil. Já sem Kevin." Představí se a mile mi podá ruku "Joeův starší brácha. A ty budeš Kate, že?"

"J-jo" zakoktám se, ale pak mi naštěstí dojde, že koktáním si člověk v mí situaci moc nepomůže. Opět vezmu svoje sebevědomí a nadhled do svých rukou a jeho pomocnou ruku s úsměvem přijmu…

Když se konečně postavím na své nožky, s pomocí Kevina samozřejmě…

Óóó můj bože jeho ruky se nechci pustit za žádnou cenu. Představte si tu situaci… stojíte ve dveřích, jen vy a "neodolatelnej slaďouš", vaše ruka se proplétá s tou jeho. Stisk jeho ruky je tak mužný a jemný zároveň a jediné co si přejete je poznat ho trochu hlouběji. A věřte mi, že ta hloubka nemá s vnitřním poznáváním nic společnýho…

"To sem. Děkuju a moc mě těší." Moment "Joeův starší brácha"??? No jasně nejdřív sem ho nepoznala, protože v tom filmu měj asi vyžehlený vlasy a teď "kudrnatý háro", ale už vím, je to ten kytarista…

Asi se diví změně mého chování, ale stále se na Joa tak trochu zlobím.

"Ale co ty tady vlastně děláš? Proboha a jak vlastně víš kde bydlím? Vždyť to sem Joovi neříkala…" Došlo mi a úplně sem se snesla zpátky na zem…

"Cože? Joe nezavolal? Vždyť mi říkal, že mluvil s tvojí spolubydlící a, že ta ti to měla vyřídit." "Pane bože!" vykřiknu "Ten vzkaz!"

Běžím ke koši a s nechutí vyndám zmuchlaný kus papíru. "Bla,bla,bla…tady… volal Joe zve tě na oběd přijede pro tebe na půl jednou, tak to nepokaz pa Sa…" přečtu a nahodím falešný úsměv "Jééé… já sem si to nějak nepř..č..la." V posledním slově spolknu pár písmenek, abych vypadala jako, že se stydím a, že mě to skutečně mrzí…

Kevin se začne nahlas a od srdce smát no a já nakonec taky…

"Ty sis to vážně nepřečetla? Nebo si sem chtěla Joa zatáhnout?Hm…???" Zeptá se a pořád ještě se strašně nahlas směje…
"Samozřejmě, že zatáhnout." Řeknu ironicky "Co stojíš mezi těma dveřma? Pojď dovnitř a posaď se." Řeknu a pousměju se.

"Já sem prostě neměla čas a…no jo, skrátka se mi to nechtělo číst."
"Nechme to být. Stalo se" řekne a nahraje mi abych udělala další tah.
Kevin je vlastně hrozně milý… a proč bych ho vlastně měla trestat za chybu, kterou udělal jeho bratr... Protože lhát mě..no to se mě prostě nedělá Joe…
"Tak jo tohle už sme přešli. Ale proč si tu ty?" zeptám se a nechápavě nadzvednu obočí.

"Víš měl sem ti říct něco, jako že sem měl cestu kolem a ještě si k tomu něco domyslet. Ale já prostě neumím lhát…" nahodí omluvný ksichtík.

"To si můj člověk. Já taky neumím lhát." Řeknu po pravdě "Tak proč Joe nepřišel?" zeptám se ještě jednou.

"No co by si řekla na to, kdyby si se šla převléknout a probrali sme to v autě. Cestou za Joem?" zeptá se. Já moc dlouho nepřemýšlím a řeknu ano.
"Dobře dej mi 5minutek." S Joem si to musím vyříkat. Chci aby mi řekl pravdu. Musím mu říct, že to vím. Prostě ano.

Jelikož Kevin čeká v autě/nebo před ním, tak pospíchám aby na mě nemusel moc dlouho čekat. Hodím na sebe jen džíny,tričko, koženou bundu,do ruky kabelku a na nožky kozačky (tentokrát bez podpatku). Rozpustím vlasy a trocha make-upu neuškodí, že?

Zamknu byt a seběhnu dolů, kde Kevin nedočkavě přešlapuje před svým "pane bože, sporťákem".

"To je tvoje auto?" zeptám se s úžasem. Vůbec mi k němu nesedí.
"Jo tohle je moje auto." Řekne i když výchlubně tak v jeho podání to nezní vůbec nafoukaně.
Gentlemansky mi otevře dveře. Což se mi zdá velmi pozorné. A můžeme vyrazit…


V autě…
"Tak a teď můžeme probrat důvod "tvého vyzvednutí mě"." Nadhodím téma pro konverzaci.
"Tak jo. Včera o tobě celý večer mluvil. No a pak řekl, že ti to musí povědět. Skutečně nevím co, ale poprosil mě abych tě vyzvedl…"
Teda. Tak Joe mi chce říct kdo je, ale neví jak na to. Sice mě naštvalo,že mi neřekl pravdu, ale dám mu šanci napravit to. Podle mě má každý právo dostat druhou šanci…

"Aha… chce mě snad požádat o ruku, že si musí připravovat řeč?" Nadhodím ironicky…
"No vzhledem. K tomu, že se znáte jenom den a že Joe je šílenec… tak asi jo."
Usměje se a dodá "Ale jak sem tě zatím tak poznal, ani se mu nedivim…"
Na jeho kompliment odpovím jen milým úsměvem. A pak si jenom povídáme a povídáme o všem možným. Nemohla sem si odpustit poznámku… že musí být Joem opravdu bratři i když si nejsou vůbec podobní. Protože Kevin stejně jako Joe přidával za každou větu nějaký ten vtípek…

Musím říct, že si nejsem úplně jistá jak budu reagovat na Joovo přiznání, ale budu se snažit nedát na sobě najevo, že to vím. Joe samozřejmě Kevinovi řekl, že o jejich slávě nic nevím. Takže když padne otázka "kde si vzal na takou káru?" Kevin bravurně odvede téma jinam…

………pokračování příště………



Musím říct, že tenhle díl sem psala v autě cestou do Ústí....tag nevim mno jestli to bylo inspirativní...:D:D:D


Napsala: CathyS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šurinka.12 Šurinka.12 | Web | 6. prosince 2008 v 21:43 | Reagovat

Hej,tenhle díl je super,umim si naprosto živě Kevina představit xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama