Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…
…Pátek ráno…
Ááá, zase moje obvyklé vstávání. Už v 7hodin vzhůru a zdá se mi, že sem celou noc nespala… Pořád sem myslela na Kevina…
Sakra, že by láska na první pohled přece jenom existovala. Nikdy sem v ní nevěřila i když já vlastně s láskou celkově nemám moc skušeností. Sem sice neohrožená, sebevědomá a kariéristická holka, která si de za svým snem, ale na láskypřekypující vztah mi prostě nezbyl čas. Sama se divím co to se mnou ten Kevin udělal….
Jako bych měla kolem hlavy růžový obláček, který mě zaslepil a spolu s motýlky, kteří mě od nepopsatelně krásné chvíle lochtají v břiše, ze mě udělali zářící hvězdu mezi "kariéristickými mrchami", které mě ve světě módy obklopují…
Ano, skutečně. Přesně tak si připadám. Tenhle pocit mi dává obrovskou sílu a odhodlání si zítřejší večer hlavně užít, a ne všechny potopit. Což sem, jak sem si teď bohužel uvědomila dělala často…
Odbyla sem si ranní hygienu a ostatní věci co s tím souvisí...
Sednu k televizi a přepínám programy jeden po druhém. No nevím jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, ale ani sem nevěděla, že, máme satelit…
Páni můj život se v jednom týdnu od základů změnil, nikdy sem si neuvědomovala jak jednoduše a povrchově žiju. Důležité je, že sem si to uvědomila a chci to změnit…
Zastavím na jedné dětské stanici, jména si nevšímám, po ránu bych stejně nebyla schopná to zaregistrovat.
"A zachvíli se můžete těšit na "Living The Dream" chcete být s Jonas Brothers na Tour i v soukromí? Dívejte se…" řekne mužský hlas a mě je jasné, že se musím dívat. Vezmu si hrnek kafe, uvelebím se ve svém "BIG křesle" a pozorně se dívám(a ještě pozorněji poslouchám:D).
No po prvních pěti minutách už brečím jako želva(což mi taky není moc podobný) protože sem zjistila, že Nick, mladší brácha Kevina a Joa má cukrovku… Páni a má tak dobré srdce, že pomáhá i ostatním lidem/dětem kteří mají stejný problém… Kluci to asi neměli moc lehký, ale Kevin, Joe i zbytek rodiny se mu snaží všemožně pomáhat…
Jinak musím říct, že je Kevin celej táta i když vlásky má po mámě.:D
Wow a ještě mají mladšího brášku…:D Ááá oni sou 4 bráchové! No já sem ze dvou dětí a má 10tiletá sestra mi naprosto stačí…:D Po hloubání nad možností mít 4syny se ještě dívám na televizi.
A jak tak koukám, stává se ze mě "povaleč u televize"…no co no, změna je život…:D
Před obědem ještě skočím koupit pečivo, kdyby se Sara vrátila hladová. Ovšem oběd vynechám, protože moji motýlci by mi nedovolili strávit ani pizzu ani čínu ani Macdonalda a já nic jiného uvařit neumím…:D
Doma čekám na Saru, která jak sem očekávala na mě na znamení příjezdu zazvonila. Vylezu z bytu a opřu se o rám u dveří. No Sara samozřejmě i s těžkými kufry přinutí taxikáře donést jí je až před dveře od bytu. Pravda, s tak tučným "dýškem" bych taky neodmlouvala…:D
Mile jí přivítám a ona se střelhbitě zeptá "Proboha, co si provedla, když sem tu nebyla?" pak se usměje a dodá "Ráda tě vidím. Docela si mi chyběla, už sem na tebe tak zvykla, že…" "Já vím, že sem někdy trochu jízlivá, ale ty si mi taky moc chyběla. Nikdo mi nenakoupil a já sem musela hledat večerku…:D"
Měli ste vidět jak rychle sem se zamkla v koupelně, když se za mnou Sarah rozběhla. Nakonec sme skončili v koupelně obě dvě, protože se to všechno zvrhlo ve vodní válku….bitvu…co já vím…skrátka když sme se obě zase zkulturnili řekla sem "Tak a jde se na nákupy!" s tím Sarah samozřejmě nemá žádný problém….:D
Zašli sme do jednoho outletového centra a já sem mezitím, vyprávěla Sarah o všem co se mi přihodilo, když byla pryč… Poslouchá mě s věčně udiveným výrazem a když jí to dopovím, zamyslí se a řekne "Jó holka ty seš v tom až po uši!" "Jako…Ty si myslíš, že sem se zamilovala do Keva? Vždyť to je přece pitomost…" Sarah se pousměje a pak dlouze povídá… "No jak myslíš, ale já věřím, že lidi co jsou si souzeni se do sebe snad musí zamilovat na první pohled…" to sou docela moudrý slova, její hodinoví výklad už moc nevnímám. ...
A zamýšlím se nad její první větou…
"Počkej, počkej…" přeruším jí....
"….To přece není možný aby sem se po tak krátký době zamilovala, vždyť to…" vykřiknu tak nahlas, až si na mě lidi začali ukazovat… Sara se pousměje a položí mi zvláštní otázku/neotázku "Ty si ještě nikdy nebyla zamilovaná, že? Nikdy si nezažila ten pocit štěstí, i když není zrovna na místě. Nikdy si jen tak neležela v posteli a až do rána si nepokládala milion otázek "Co kdyby?". Nechceš se ho snad dotýkat, když je ta nejnevhodnější chvíle?" Trošičku se začervenám "To teda ne…to…no vlastně jo…" nakonec přiznám a spolu se Sařinými slovy "Já sem vždycky věděla, že nejsi tak jednoduchá jak se někdy zdá. A sem ráda, že si toho všiml i Ke-Kevin, že?" se obě začneme strašně smát. Potom už jenom obrážíme různé obchody a jediné co vám řeknu je, že budeme mít obě dvě úžasné šaty…nebo, že by ne?...
…………Pokračování příště…………
Napsala: CathyS



















