close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 21

4. listopadu 2008 v 18:38 | CathyS |  FFka - Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... #
Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh...

...Já a Kevin sme zůstěli v nehybné "póze", neschopni slova...
Kevin se pomalu, ale jistě začal podobat tomu stydlivému, "po konečeky prstů rudému Kefčovi", který nemá s tím sebevědomým a s vtípkem na jazyku připraveným Kevinem, nic společného!
Kevin vystartoval z postele, jako bych ho snad měla kousnout, "či co?" a rychle se oblékl.

Já jsem si neodpustila hlasitý smích...přišla sem k němu, líbla ho na tvář a řekla
"Tak tohle byl ten nejroztomilejší trapásek, který sem kdy zažil!":D
Kevin se jen trchu pousmál, ale z rudé barvičky na tvářích nepolevil "Zažila jó? Nejroztomilejší? Vždyť já se teď Saře nebudu moc studem, ani podívat do očí." řekl se zvláštním nadhledem.
"Ale, ale... zase tak horké to nebude. Sara už viděla tolik zadků, že si ten tvůj ani nebude pamatovat...":D řekla sem a ještě pořád sem se napůl smála.
"...i když ty máš tak hezkej zadeček, že nevim, nevim..." Kevin konečně přešel v růžovou barvu
a já sem ve svých slovech, která mě samotnou překvapovali pokračovala. "

"...Třeba, kdyby bylo po mém, ani by si se nemusel oblékat. není nad přirozenost, néééé?"
Kevin se konečně ustálil na přirozené barvě, naklonil se ke mě a řekl "Tobě muselo dát hodně práce, skrývat přede mnou "tuhle nadrženou holku"...":D
já se, ale bránila "Có? To si se mnou udělal ty! Taková sem jenom, když si v mé přítomnosti, víš? Když sem tě naznala byla nejnadrženější v tomhle bytě Květa.":D
"Cože? Kdo je Květa?" zeptal se Kevin nechápavě, ale i přesto bylpo vidět, že sem pohladila "ego"...:D
"To bych nechala na jindy, je to slouhý příběh..." zalhala sem...

"...nenasnídáme se spolu?" zepata sem se a doufala v kladnou odpověď...
"Promiň, ale né. Já už sem snídal...":D (bodejť by nesnídal, vždyť bylo pomálu 14hodin:D)
"...a taky už musím jít, ale moc rád bych s tebou dneska někam zašel... Udělala by sis na mě čas?" "Moc ráda, ale doufám, žes nezapoměl na domluvu! Místo vybírám já!":D
"No jistě... co třeba v 19hodin tě vyzvednu a do té doby máš čas na vymíšlení?"

"Okey" řekla sem a šla Keva vyprovodit ke dveřím.
Samozřejmě na sebe Srah s Kevinem házeli všelijaké ksichtíky, ale oční kontakt mezi nimi naštěstí také proběhl. Takže se Kevinovi pochynosti úplně rozplynuly.
Došlo mu, že to Sarah nebude nijak rozmazávat a zato sem i já ráda...:D
Dlouhý polibek na rozloučenou mě naštěstí neminul a pak už sem jenom viděla jak Kevin peláší po schodech dolů...

Radostí sem doskákala do kuchyně, kde si Sarah připravovala snídani.
"Vy ste spolu spali?" zeptala se Sarah přímě.

Jako by se mě zaptala stylem "pěst na oko", zkrátka sem tam stála jako opařená a tak Sarah musela přerušit to váhavé ticho slovy "
Takže jo. Vpohodě jen sem to chtěla vědět...." nadechla se a poněkud pozvolněji dodala
"... a ještě miliony detailů. Tak povídej, přeháněj!" s rohlíkem v ruce hupsla do dvojátka
mého "BiG křesla" a já sem se schoulela do toho svého. Trochu váhavě sem řekla "
Tak dobře, ale jenom, když nám obědnáš oběd, protože mám hlad jako vlk. Jóóó a taky ještě potřebuju s něčím pomoc..."
dodyktovala sem pár podmínek "Okey, já mám taky obrovskej hlad, kterej mi tenhle včerejší rohlík nezažene."

Než nám přivezli čínu,tak sem stihla vylít moje a Kevinovo, už studené kafe, kterého sme se ani nenapili a taky sem si připravila Květu na krejčovské zkoušky....

Čína dorazila a já jak sem slíbila tak sem udělala. pustila sem se o polovičatě-detailního vyprávění a div sem se tou čínou nezadusila....:D
"A teď k tomu dotazu, neznáš tady v okolí nějakou dobrou restauraci?" zeptala sem se.
"Ani ne..." řekla Sarah zvláštním tónem "...ale znám skvělej bowlingovaj klub... No a to by byla nuda hrát ve dvou, tak mě napadlo, že..."
automaticky sem z přátesltví dořekla její větu "...tak já se Kevina zeptám, jestli by nemohl jít i Joe."
Sarah mě celá šťastná objala, zamumlala něco jako "děku--j---u" ,potom šla vyskákaně obejmout ještě Květu, jenže z nadšení nechtěně objala i futra u dveří do koupelny, která jí udělala na hlavě nepříjemně viditelnou bouli...

...chvíli před 19tou hodinou...
"Pane bože, budu vypadat jako pako co neumí projít dveřmi!" "Nebój, nebudeš..." utěšovala sem naštvanou Saru "...a když, tak řekneme, že sem ti pěkně "nabančila"." řekla sem a nenápadně se přitom smála jejímu "MEGA problémku". Jenom aby ste si nemysleli, že je Sarah taková "cool-barbie", ona jenom přehání a stěžuje si tak dlouho, než jí někdo řekne přestaň a tak zkouší, jestli jí vůbec někdo poslouchá...:D Chytré, že? Bohužel sem to její stěžování tentokrát musela poslouchat já...:D
Oou, ale když sem Saře navrhla "nebo to svedeme na Květu!" a začala sem se šíleně "tlemit" Sarah nevydržela a začala se taky hrozně smát... Než sme uslyšeli ustavičné troubení auta, tak sme se jenom smály Sařininému stěžování a všeobecně týkajícím se problémům ohledně přípravy na rande...:D

Seběhly sme dolů před náš byt, tedy spíše dozávodili a musím se pochlubit...!Já vyhrála!... a tam už stál krásný chevrolet a tři před ním stojící postavy, kterým nebylo moc vidět do obličeje...
Se Sarou sme se k nim bez váhání "rozeběhli" k těm postavám(byla to spíše pomalá udýchaná chůze, vzhledem k našemu závodu:D) a díky sladkému Kevinovu hlasu, který řekl "Ahoj." sme pozali, že to sou "Jonasovci". i s Nickem se, kterým sme sice nepočítali, ale s jeho přítomností sme neměli ani nejmenší problém...

Oné "Ahoj." tam padlo snad 50x tedy uberte nulu a máte přesný počet(5)...:D
A Nick si zabral řízení slovy "Řídím, jó? Keve naval klíčky..." Kevin dal poslučně mladšímu bratrovy klíčky od jejich chevroletu a já sem si zabrala místo spolujezdce. Sarah s Joeem se nakulili na zadnín sedadla a Nick se uvelebil za volantem... a Kevin? Ten stál u polootevřených dveří a hlesl na mě "Chybělas mi, krásko." jeho slova mě zaskočila a i když bylo docela chladno já jako bych měla teplotu, ale nejspíš sem hořela láskou...
"Vždyť sme se nedávno viděli." řekla sem popravdě a nechtěla sem mu přiznat, že to pro mě bylo jako věčnost... "Stýskalo se mi hned jak sem vyšel z vašeho domu." řekl a nenápadně mě líbl na tvář...:D
Já si zaskočeně sedla na sedačku spolujezdce a samozřejmě sem se nevyhla kecům typu
"No jo zase poslední... nebo ... Ty kreativní lidi mívají chvílema záseky..."...

.............Pokračování (v autě) příště............



Napsala: CathyS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama