Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh...
Poslední 4týdny se ani nedali popsat slovy...
Znáte ten krásný pocit, který se vás drží asi tak minutu. Po tom co uděláte nějaké správné, ale riskantní rozhodnutí??? Tak s tímhle pocitem já žiju od té doby co sem poznala Kevina a naplno si ho užívala. Dařilo se mi v práci, ve škole, s Kevinem a dokonce sem se snažila i zlepšit svůj vztah s rodiči. Prostě... všechno bylo úžasný...
Až na jeden malý pro mě podstatný problém... Téměř v každých druhých novinách byli fotky Kevina, s "prý jeho přítelkyní". To mě mrzelo... co mrzelo, byla sem vzteky bez sebe a víte co udělal Kevin když sem mu stropila žárlivou scénu? Začal se hlasitě smát a řekl mi, že to byla jeho bývalá přítelkyně a že sou ty fotky staršího data. Věřila sem mu, neměla sem důvod nevěřit a tak sem to začala obcházet, přehlížela sem to a přestala sem číst bulvární plátky...
...........O 4týdny později...........(15.prosince)
CCCccRrrcRcrrrrcCrrrrr.... "Pa-e bož- kdo to za-e zvo-ní?" snažila sem se ze sebe naštvaná vyloudit tuhle větu, ale vzhledem k mému zdravotnímu stavu to moc dobře nešlo. Pustila se do mě totiž ta nejtěžší choroba se, kterou sem kdy měla tu čest. Dokonce sem nešla ani do školy a do práce, což je u mě dost neobvyklé. No zkrátka jestli ste mi tipovali rýmu, tak ste měli pravdu! Ano asi to nebyla jen rýma, ale neumírala sem, tak sem si myslela, že návštěva doktora nebude nutná...
No popravdě barva mého obličeje dosti splívala s bílou barvou zdi naší předsíně...
Z posledních sil sem otevřela vchodové dveře a potom se více či méně přidržovala kliky.
"Ahoj krásko, jak se máš?" pozdravil mě vysmátý Kevin, ale když jeho pohled přistál na mém pokusném úsměvu vyděsil se. Najednou se mi zamotala hlava a jediné co si z té chvíle pamatuju, bylo jak mě Kevin vystrašeně, ale pohotově zachytil...
Nebyla sem mimo moc dlouho, ale probrala sem se až na našem huňatém koberci v obýváku, hlavou položenou v Kevinově klíně. Celkově to byla roztomilá a zároveň nepříjemná situace...
Kevin mě levou rukou hladil po čele a tou druhou přidržoval mé nožky, položené na Sařiném křesle. Chvíli sem ho pozorovala, jak vystrašeně kmital očima z hodin na telefon na zpátky...
Když si konečně všiml mého procitnutí, bylo na něm poznat, že se mu ulevilo...
"Nemusíš sebou švihnout vždycky když mě vidíš." prohlásil a konečně se mu na tváři objevil úsměv. "Já--" snažila sem se říct "-Tak já příště omdlím ve stoje-" ale Kevin mi jemně přiložil ukazováček ke rtům a řekl "PššŠššš... nic neříkej, jen se mě chyť kolem krku, odnesu tě do ppostele." poslušně sem obtočila ruce kolem jeho krku a tentokrát na poprvé mě odnesl až do postýlky. Opatrně mě položil na postel a zachumlal mě do peřiny. "Udělám ti čaj." řekl a šel ke dveřím. "Kevine, pojď sem prosím." řekla sem a Kevin se vrátil k posteli, naklonile se ke mě a zeptal se
"Copak?" "Miluju tě." vyslovila sem to co sem měla v srdci.
"Já tebe taky..." odvětil a chtěl mi dát pusu. Jak se ke mě naklonil už, už sem špulila rty, ale Kevin mě líbl jen tak letmo na čelo. Posmutnělou grimasou sem se ho zeptala "Proč?" a Kevin odpověděl "Promiň krásko, ale přece nebudu kvůli lásce riskovat život." "Cože?" vyjekla sem, tedy spíše "vychraptila" ze sebe a naoko hrála uraženou. "A nebo jo." změnil svoje původní tvrzení a dlouze mě políbil na rty. Hrozně sem se na něj za ty tři dny co sme se naviděli těšila a tak když se naše rty pomalu odtrhávali, sem ho k sobě ještě jednou přitáhla...:D
"Podívejte se slečno, jste vážně nemocná. Tady není čas na hry." řekl Kevin a snažil se vymanit z mého drtícího, ale hlavně milujícího sevření. "Ale já sem zdravá jako rybička." zalhlala sem, i když sem byla na umření. Následovalo pár minut přemlouvání, ale Kevin nepodlehl a nakonec mi šel přece jenom udělat ten čaj....
Já sem jako na potvoru mezitím než Kevin přišel, z naprostého vysílení vytuhla, ale o to příjemnější bylo probuzení...
Probudila sem v Kevinově náručí a z jeho hlasitého oddechování, které chvílema přecházelo v roztomilé chrápání sem poznala, že taky usnul. Jukla sem na budík a bodejť by ne, vždyť bylo už půl páté, mým hrubím odhadem sme tu mohli s Kevem spát asi tak tři hoďky...:D mě se hlavou mihala jen jedna věta, nebo spíše jadna otázka "Proč sem se musela zbudit tak brzy?!".
Tahle otázka, ale neměnila nic na Kevinově tvrdém spánku...
Já sem pobaveně pozorovala jeho vtipné grimasy a i když sem z jeho chvílemi až přihlouplého úsměvu usoudila, že se mu zdálo něco hezkého. Přejížděla sem něžně rukou po jeho hrudi a i když bylo účelem zbudit ho, tak by mi vůbec nevadilo hladit ho takhle další 2hodiny..:D
Najednou mi Kevin reflexně chňapnul po ruce a já sem úlekem téměř prorazila hlavou strop. "Tyhle typy léčby na mě nepůsobí." řekla sem rozespalému Kevinovi a vlepila mu polibek na tvář.
"Promiň..." řekl "...to je ale trapné, ty si nemocná a já ti tady usnul v posteli. Místo toho abych se o tebe staral." jeho slova mě potěšila a došlo mi, že Kevin není jenom tím milým klukem, se kterým vyrážím na večeře, ale, že by byl i skvělím partnerem pro společný život...:D
"Ále, to není trapné. Já sem ti tu usnula a ty místo toho abys odešel mi tu připravíš takové milé překvápko..." řekla sem a z mého hlasu už bylo poznat, že je mi opoznání líp.
"Nó... a to mám pro tebe ještě jedno..." řekl Kevin nejistě a promnul si oči. "Tako povídej." pobídla sem ho "Víš--- já sem za tebou dneska přišel kvůli jedné malé otázečce..." řekl a já si myslela, že když kvůli tomu "zeptání" přišel až ke mě domů, tak půjde asi o něco důležitého... "Ptej se." pobídla sem ho už podruhé, i když sem neměla ani tušení od čeho se bude jeho nejspíš důležitá otázka odvíjet. "Chtěl bych tě představit svým rodičům..." řekl nejistě, vzhledem k nečekanosti mé reakce.
"Ale vždyť už se známe." řekla sem a vzpoměla si na báječné zážitky z oného konzertu...
Ovšem potom mě Kevin, který se naklonil téměř až ke mě, svýmy sladkými slovy téměř omámil
"To jó..." řekl a pousmál se "...ale já bych jim tě chtěl představit jako svojí přítelkyni a tak sem nám s nimi bez tvého vědomí domluvil večeři." dořekl a jeho oči byli plné očekávání, nad mou váhavou odpovědí, se kterou sem si dala skutečně na čas...:D
"Na véču? S tvými rodiči?" řekla sem znuděným tónem, mezi očima se mi objevili nejisté vrásky plné pochybností a už, už to vypadalo, že řeknu ne. "Promiň ale---" udělala sem dlouhou pro Kevina nepříjemnou pauzu. "---proč bych neměla chtít jít, s tvými rodiči na veřeři? Sou to sympatičtí lidé, moc ráda uvidím Frankieho, jestli tam bude... a hlavně moc ráda posunu "oficiálnost našeho vztahu o trochu dál." Kevin si oddechl a jak se na mě tak "slaďouškovsky" usmíval, doráželi mě ty jeho krásné vrásky kolem očí, které na něm zbožňuju...
"Ty mrško... hrát tady na mě nějaký etýdy, to by i šló có?..." a pokračoval v podle něj důležitých deatilech ohledně večeře, se kterou sem opožděně souhlasila. Ovšem už sem si nebyla vůbec jistá, jestli to dopadne tak doře jak sem si ze začátku myslela...
Udělalo se mi sice lépe, ale na žádné něžné chvilky to nebylo. Hned potom co mi Kevin zdělil ty podstatné informace typu "Bude vařit maminka a a a ..." se zbalil a po dlouhém loučení odešel...
.........čtvrtek......(18.prosince)
"Tak jak říkal, že to bude probíhat?" ptala se mě Sarah už asi potřetí aby mi mohla pomoc vybrat vhodné oblečení. Já sem to z nervozity a věčného opakování uměla jako básničku a tak sem začal blekotat "Nefomální. Je to u nich doma, vaří paní Jonasová. No a já se z toho asi brzy zblázním." "Okey" reagovala Sarah klidně, na mojí poslední poznámku. "Tak až se z toho zcvokneš, dej mi včas vědět, abych si stihla najít novou spolubydlící. Ju?" pousmála sem se aodsekla jí "Kdepák holka, ty mě budeš mít pěkně na krku." "C---h---h... to si teda věříš. Nalepím ti na čelo lísteček a nápisem "Sem blázen, prosím směr ČR. A sem za vodou." asi je vám jasné, že mi Sara chtěla temi štiplavými poznámkami zlepšit náladu a zadařilo se... protože po chvíli jejího věčného tlachání sem se začala hlasitě smát...
Nakonec zmizela veškerá nervozita a tak sem věčně brebentící Saru zatlačila do jejího pokoje a pohodlný outfit si nakonec vyybrala sama...
Vzala sem si obyčejné, černé roury, černou tuniku s indickými ornamenty, k tomu jednoduché doplňky a samozřejmě šedé, nadkotníčkové kozačky, které se hodili jak k šedé kabelce, tak k černému kabátu. Vlasy sem si sepla do decentního culíku a pro jistotu si šla hodit do kabelky ještě jeden balíček kapesníků, protože moje choroba i když v menší míře stále přetrvávala...
kompletně připravená sem vyšla před dům a Kevin pro mě asi do 3minut přijel...
Náš rozhovor v autě rači ani nebudu rozebírat, protože hned jak sem dosedla na sedačku spolujezdce a Kevin mi řekl tím jeho usípaním hlasem "Ahoj" začali sme se tak hrozně smát, že sme moje kapesníčkové zásoby, do balíčku vyčerpali....:D
................Pokračování příště.................
Napsala: CathyS




















hele nechtěla bys spřátelit blogy??? :-)))