close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh... 24

18. listopadu 2008 v 19:30 | CathyS |  FFka - Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... #

Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh…





……….Hodina "H" - večeře u Jonasových………..(18. prosince)


Nakonec sme v Kevinově "sporťáku" vpořádku přijeli až před jejich velký překrásný dům a moje nervozita s každým dalším pohybem stoupala...


"Kevine, ještě není pozdě. Ještě to můžeme odvolat." Řekla sme nervózně, ale i přesto,že sem to myslela naprosto vážně to naštěstí vyznělo jen jako nevhodný vtípek. "Kate… proběhne to pohodě a jak už si říkala, už ste se viděli. Tak nebuď zbytečně vystresovaná." Přikývla sem Kevinovi na souhlas, ale na nervozitě mi to moc neubralo…


Snažila sem se všemožně vyprostit z toho jeho bouráku, kde sedíte níže, než sou zabudované pneumatiky a přitom na to auto příšerně nadávala… "Už nikdy tímhle pitomím autem nejedu. Kdo se s toho má soukat…" a tomu podobné větičky, kterým se Kevin hlasitě smál. "Chceš pomoc?" zeptal se mě, když vylézal z auta on. "Ani ne díky." Odpověděla sem naštvaně. "Já se z toho vysoukám sama!!!...jenom co najdu kliku." řekla sem ještě naštvaněji a k tomu přilepila pravdivou větičku, která Keva opět rozesmála. "Co se mi směješ, ty--- ty…" řekla sem a začala se smát taky…


"Počkej, já ti pomůžu" řekl Kevin. Super rychle oběhl auto a galantně mi otevřel dveře. Jenže mě se vůbec nechtělo ven a tak sem se zavrtala do opěradla sedačky a stávkovala. "Tak co se děje?" zeptal se mě Kevin a při tom se rukou opřel o střechu auta tak zvláštním způsobem, že sem ze sebe při pohledu na jeho "božskou pózu" nevydala ani "Bú"… Když si konečně všiml mého "nijak" očividného slintání, tak rači strčil hlavu rovnou do auta. Byl u mě tak blízko, že sem měla hroznou chuť se na něj vrhnout, ale copak to šlo, když sem byla nervozitou úplně zkamenělá…


"Lásko jdeme…"" řekl Kevin rozhodnutě. "A-ale co když vám doma dojdou papírové kapesníčky???" zeptala sem se vyděšeně. Kevin protočil panenky, protože mu bylo jasné, že bude následovat hodinové přemlouvání a spustil "No tak těch doma máme, díky poslední návštěvě tvé postele přehršle…" rozesmál mě, povedlo se mu to. Jen vzpomínka na ten den, kdy sem sebou švihla a pak se probudila v jeho náručí mě zbavuje nervozity a uvádí mě do pohody, ale já si zase začala vymýšlet nesmyslné výmluvy… "Tak možná…" zamyslela sem se "…ale co když si dá tvoje mamka tu práci a udělá čokoládovej dezert a já nebudu jíst čokoládu???" zeptala sem se nejistě. "Vždyť ty čokoládu miluješ." zeptal se Kevin nechápavě.:D


"To jo. Čokoládu zbožňuju. Já uvažovala čistě teoreticky." Řekla sem, protože měl pravdu. Čokoláda je droga na, které se závislosti ne a ne zbavit…


Kevin se začal hlasitě smát a nekompromisně mě chytil za ruce v úmyslu vytáhnout mě z auta...
Nakonec sem z auta i přes Kevinovu velkou snahu vytáhnout mě, sama a dobrovolně vylezla…
Víte bylo těžké odporovat někomu komu se ten večer blyštili oči ještě víc než kdy dřív. Prostě někomu kdo byl s vámi šťastný a vy sním, někomu na kom bylo vidět jak moc to pro něj znamená…
"Kate, jestli se na to necítíš, odvolám to. Naši to pochopí." Řekl Kevin posmutněle a doufal, že řeknu to co sem skutečně řekla…
"Kdepak…" řekla sem "…půjdem tam a já dokonce moc ráda…" měli ste vidět jak se zase Kevinovi rozzářili oči "…prostě je to moje "poprvé" a tak si sebou nejsem jistá. Víš?" ale jak sem tak koukala Kevin byl snad ještě vyklepanější než já…


"Vypadáš nádherně a chci jim tě představit, protože tě hrozně miluju!" řekl a konečně si mě k sobě dneska přitáhl. Já se dočkala jeho úžasného polibku, který sme si oba náležitě užívali. "Taky tě hrozně miluju" řekla šeptla sem mu do ouška ještě, než sme se od sebe úplně oddálili…


Potom sem Kevina, který to vůbec nečekal chytila za ruku…
Protože sem si všimla jak hrozně byl nervózní... Chtěla sem, aby cítil mojí podporu a lásku… a nejvíc sem si přála, aby sem ten večer obešel bez trapných situací, nedorozumění a hlavně mé nešikovnosti, která příde zrovna když se to nehodí…




Vešli sme do toho krásného, velkého domu, ve kterém jak sem se za dobu strávenou s Kevinem, celá rodina netráví moc času…
Kevin polevil ze sevření mé ruky a šel se podívat, kde jsou uvrtaní ostatní.




To už se k nám, ale nejspíš z kuchyně, jak sem usoudila dle zástěry, přihrnula Denise. Kevina přešla obyčejným "Nazdar." Což jeho samotného překvapilo. Přešla rovnou ke mně a mile mě objala. "Ahoj Kate, tak ráda tě zase vidím." Dost mě svým střelhbitým chováním překvapila, ale pohodě sem se přizpůsobila. "Taky vás ráda vidím." Řekla sem popravdě a Denise mě svými slovy, doslova zarážela
(v dobrém:D)…



"No a teď, když ste se s Kevinem dali konečně dohromady, tak sem ráda, že se mladý pán uráčil pozvat tě k nám, aby sme tě pořádně poznali." Vypadlo z ní tak přímě, že i Kevina, který byl na její upřímnost nejspíše zvyklí to uvedlo v údiv. "T-to jistě…" nebyla sem si úplně jistá, co mám říct a tak sem plácla první blbost, která mě napadla. "…nechcete v kuchyni s něčím pomoc?" "No jistě, tak se přivítej s ostatními a pak doraž." Řekla Denise mile, ale mě mezi tím došlo co sem to udělala ta "botu"…Proboha, vždyť já vůbec neumím vařit! Co teď? Jenom klid řekla sem si a když sem se podívala na vysmátého Kevina, který chápal všechny fakta, řekla sem jak nejmileji sem dokázala "Tak dobře… potom se v tomhle obrovském a hlavně krásném domě pokusím najít tu kuchyň. Nejspíš budu muset jít, za tou ohromující vůní, že?" zeptala sem se "Ty seš, ale lichotnice…" řekla Denise a já si uvědomila, že mám v kabelce ještě menší dáreček v podobě moravského vínečka.


Vyndala sem láhev z kabelky a předala jí paní domu, která se na mě po snaze přečtení etiketky s nedůvěrou podívala.Já sem jí vysvětlila, že je to česky a, že jí o tom víně u večeře něco moc ráda povím. "OdOkeyovali" sme to a Denise se vrátila zpět do kuchyně.
Kevin hned po tom co mi ukázal dveře do obýváku, kde se zdržovali ostatní zmizel bůhví kam, nespíš do kuchyně za mamkou a já sem na to těžší zbyla úplně sama…


Přešla sem k pootevřeným dveřím do obýváku, ale ještě chvíli sem za nimi postávala a snažila se vyposlouchat co se za nimi asi odehrává…


Konverzace byla téměř na bodu mrazu a tak sem ještě po očku nakoukla. Všichni čtyři (Joe,Nick,Frankie a Kevin sr.) tam byli rozcancaní po gauči a křeslech a naprosto se oddávali nějakému kreslenému filmu…


"Joe no tááák…Próóósííím…" seděl tam přes bort nakloněný Frankie a s prosíkem strkal Jeovi ruce až pod nos. "Ne Frankie, už sem ti řekl, že s tebou ty monopoly hrát nebudu! Zachvíli dorazí brácha s Kate. Víš snad co ti Kevin říkal né..?" zeptal se ho nevrle Joe "Ano vím…" řekl a začal Kevina humorně napodobovat. "…hlavě buď hódný a žádné ukatování hračék! Jásný?" musím říct, že sem měla co dělat, aby sem se za těmi dveřmi nezačala smát. "Heleď Joe, ale oni tu ještě nejsou, takže si můžu zlobit a otravovat jak chci." Řekl paličatě a začal dloubat Joea do ramene. To už Joe,ale nejspíš psychicky neunesl. Drapnul svého mladšího brášku a začal ho nekompromisně mučit a lochtat.:D "Kluci, nechte toho, za chvilku sou tady." Řekl káravě Kevin sr., ale jak sem tak koukala, nemá u kluků takovou autoritu jako jejich mamina. Nick se ve snaze odtrhnout je od sebe, zapletl do té "lochtanice" také a tak Kevinovi sr. nezbylo nic jiného než…
Co nezbylo, spíš ho nebavilo jen tak je pozorovat a tak se zapojil také a, že to byla pořádně humorná akce. Už sem to smíchy nemohla vydržet a tak sem tam vtrhla a dělala hrozně překvapenou…


"Do-dobrý večer." Vykoktala sem ze sebe a pozorovala jak barva obličeje Kevina sr. rudla do stejných odstínů, jako to umí můj Kevin…:D


"Do-dobrý… já-vítám tě tady u nás." Řekl studem politý Kevin sr. a spíše než-li mě do obličeje se díval do země. To všichni tři bráchové z toho měli, naopak hroznou legraci. A když se všichni konečně postavili a měli pevnou zem pod nohama. Lépe řešeno, když Joe postavil věčně smějícího se Frankieho, který stále ne a ne vzít na vědomí mou přítomnost a když Nick natočil Frankieho hlavu přímo na mě, tak všichni tři, jako bobečci z "Old Village" řekli "Ahóój"… já už sem se smíchu z téhle trapné situace, prostě nevyvarovala a když se začal smát i nic nechápající Frankie, tak to nevydžel ani Kevin sr. a vypadalo to jeko nějaká, vytlemená estráda…:D


Chvilku potom co sme se dosmáli, se Frankie zasekl a luskl si prsty těsně vedle čela "A jó.." křikl popadl mě za ruku a táhl někam na pro mě předem nespecifikovatelné místo…


"Moment…" řekla sem a pozastavila svůj krok "…Kam mě to vedeš?" zeptala sem se Frankieho, který se mě snažil za každou cenu dostrkat na oné místo. "To uvidíš, ono je to totiž vlastně překvapení." Řekl a tím mě vyvedl z míry ještě více….:D


Vyšli sme snad všechny schody v tomhle domě a vešli do Kevinova pokoje, tak sem tedy já usoudila, když tam stál o stůl opřený Kevin. Frankie konečně pustil z pevného stisku mé ruky a popošel ke Kevinovi, kterému po zvláštním ksichtíku, vytrhl z ruky asi 5$... řekl jen "Děkujů" a už zamyšlený nad tím, co stěmi penězi podnikne odešel...



"Co-co to má znamenat, já sem myslela, že pomáháš mamce." zeptala sem se Kevina překvapeně. Kevin se zamyslel a potom řekl "Né...chtěl sem ti něco dát a to, až vstoupíš historicky poprvé do mého pokoje…" ty jeho nápady mi přišli tak roztomilé, ale nevím jestli se šikly zrovna v ten hektický večer. "A copak?" "Tohle…" řekl Kevin a podal mi nějaké desky. "Páni…" vykřikla sem nadšeně. "Jak si věděl, že si šíleně přeju desky??" zeptala sem se snad ještě nadšeněji...:D Kevin se sladce pousmál a řekl "Víš Kate, musíš je otevřít." "Ahá, to sem netušila." řekla sem jako jedna pitomá barbie, která se mnou chodí do třídy...:D Otevřela sem oné "překvápko" a úplně mi vhrkli mi slzy do očí. Byli sme spolu s Kevinem jen 4týdny a on mi dal naše první, ještě poloprázdné fotoalbum... No vlastně tam byli zaplněné asi jen 3stránky, ale i tak tam bylo dost krásných fotek, hlavně bylo plné krásných vzpomínek.
Víte on je totiž Kevin foťákový maniak a bez foťáku nedá ani ránu...:D

Beze slov, jen plná dojmů, kterých si Kevin jistě všiml, sem si sedla na jeho postel a začala tím albem listovat. Kevin se posadil vedle mě a řekl "
Víš není jich moc..." já se na něj tak šťastně usmála "...ale přibidou." dořek a usmál se snad ještě šťastněji než já... Sakra jak já toho slďouše miluju... říkala sem si a zamilovaně sem Keva políbila. "Proč si jenom tak úžasněj? Vždyť já si tě snad ani nezasloužím." řekla sem popravdě a tím zdělila Kevinovi svoje myšlenky. "Ale zasloužíš..." řekl .Nežně mě chytl kolem pasu a společně sme si prohlíželi fotky na první stránce alba. "Jéžiši... tady vypadám jako melounek." vyjekla sem a smála se na celé kolo "Mě se ta fotka líbí." řekl Kevin "Koukni třeba tady, vypadám tu jako nějakej vydlák a ty jako princezna." "Nepovídej ty lichotníku." reagovala sem na kevinův komplimentík a pohladila ho ve vlasech.


Mezitím vstoupil do pokoje Joe, ale když viděl jak mi Kevin přejíždí rty po tváři a letmě mi věnuje něžný polibek, otočil se na "podpadku" a zase vyšel z pokoje ven... "Klíďo pojď dál." křikl za ním Kevin, ale Joe ho neslyšel. Tak sem zavřela album i přesto, že sme skončili teprve na druhé sránce. Společně s Kevinem sme vstali z postele a vyšli z pokoje za Joem... Ten přibrzdil svůj střelhbitý krok a řekl "Promiňte, nechtěl sem vás vyrušit." "To je dobrý. Jen sme si něco prohlíželi." řekla sem "ale teď už běžím... slíbila sem vaší mamce, že jí pomůžu v kuchyni." dodala sem a běžela směrem ke schodům. "Kate..." "Co?" zeptala sem se Kevina, který mě oslovil. "To sou dveře do podkroví. Ty dolu sou támhle..." když mi došlo, jako blbynu sem to zase málem udělala, tak sme se začali všichni tři hlasitě smát. "Já... no nic. Zkrátka nekomentujte to." řekla sem ztrapněná svou vytěkaností...


"My nic neříkáme." řekl vysmátý Joe a přidržoval se Kevina, který ještě smíchem lapal po dechu...



Když sem konečně opožděně doběhla do kuchyně, do které mě na podruhé nasměroval Nick, tak se na mě Denise jen mile uculovala. "Omlouvám se. Nějak sem se tam zapoměla." "Tak co? Dal ti to fotoalbum?" zeptala se a mě pořád ještě dostávalo, že ví o všem co se šustně. "Jak o tom víte?" zeptala sem se překvapeně. "No já sem mu tak trošku poradila. On se Kevin lidem moc nesvěřuje, ale mě plně důvěřuje. Takže o vás vím hned od začátku..." pousmála se a pokračovala "Víš... on je jeho táta hodně nábožensky založený a tyhle věci moc nechápe, ale jinak je to skvělí chlap..." zasnila se "...no a když sem viděla jak se Kevin prohrabuje vašimi společnými fotkami, tak mě napadlo tohle." "Ahá... no a já si myslela, že je Kevin tak dokonalí romantik..." řekla sem a začala se smát. "No hlavně mu prosímtě neříkej, že sem ti to řekla, ten by mě zabil." "Nebojtě neřeknu." odpověděla sem na její prosbičku a i nadále sme si výborně povídali....




.........U věčere..........


.........."........no jo, to náš šikulka Kevin taky nedávno někde stratil svů prsten. To mi připomělo..." řekla paní Jonasová, když sme se bavili o příhodě stráty mích naušnic "...zítra si půjdeš vybrat nový. No co by řekli lidi." "Jasně mami." řekl Kevin a posmutněle se na mě podíval. "Já si skočím do kuchyně pro vodu, ano? Půjdeš se mnou Kevine?" zeptala sem a škubla hlavou, aby Kevin pochopil, že musí jít se mnou...

Zašli sme až do kuchyně a Kevin se mě nechápavě zeptal "Co je? Je něco špatně?"


"Ne to ne. Všechno je až podezdřele vpohodě, ale...tady máš..." řekla sem a vytáhla z kapsy u džín jeho prsten. "...Už pár neděl ti ho nosím, ale nějak sem ti ho vždycky zapoměla dát." Kevin si ho ode mě se úsměvěm vzal a zeptal se "Jak si věděla, že si ho nakonec přece jenom znovu navlíknu?" já se jen roztomile pousmála a odpověděla


"Nó...?... sem přece ženská, né?" "No jó a mojé..." řekl a šťasten mě políbil.


Nakonec sme usoudili, že bude lepší když zítra Kevin řekne, že ho našel, zapadlí za postelí a vrátili sme se ke stolu...


Já se Jonasovým rozpovídala o českých vínech a o Čechách celkově.... Moje povídání je asi celkem zaujalo, jelikož řekli ,že se do ČR budou muset určitě podívat...



A jedna z posledních, konce neberoucích, peprných a důležitých konverzacích je tahle...



"Prosím vás co ste dělali, že ste oba tak nastydlí?" zeptala se hned ze začátku večeře Denise. My s Kevinem sme se na sebe podívali a netušíc co ten druhý řekne, sme spustili... "No já sem běžela z práce domů a nejak sem promokla." řekla sem dost chatrnou historku, ale Kevin, který svou řečí prokládal tu mou mě svojí ještě chatrnější historkou dostal... "No já sem seděl v dešti na lavičce v parku..." všichni sme se na něj nevěřícně otočili a pozorovali ,jak se pomálu zmenšuje a zmenšuje... "A proč proboha?" zeptal se Kevin sr. "Protože se mi chtělo." řekl Kevin a my kolem sme se museli tomu bláznovi smát. Nevěděla sem jaktože nám na to skočili, ale já sem byla schopná dodat jenom"Ach jó, že zrovna já si pořídila takovýho blázínka."... celý večer sme se jen a jen smáli a povídali...
Jen dvakrát...Poprvé, když sem měla pronést modlitbu před jídlem, to mi zmizel úsměv ze tváře, prozože pro mě jako pro nekřesťanku to byk skutečně oříšek...
...A podruhé, když Kevin sr. narazil na můj věk. To nám(mě a Kevinovi) zamrzl úsměv na tváři... ale naštěstí to Denise zakecala tak, že sme z toho s odřenýma ušima oba dva vyklouzli...
No řekněte sami, jak se šikne mít tak suprovou možná-budoucí tchýni...?:D

Když mě Kevin odvezl domů nemohli sme se od sebe oddělit, byli sme tak zamilovaní, že celonoční rozluka nám tříštila srdce... Asi po půl hodině láskyplného mazlení sme se přece jenom rozloučili, tedy téměř..........

...Ten samý "hektický" večer ...24:30...

"Jakto, že ještě nespíš?" zeptala se mě Sarah, když šla na záchod a viděla, že se u mě svítí...
"Já..." snažila sem se vysvětlit, důvod svého ponocování "Ty... seš v tom až po uši, có???" zeptala se mě Sara a šla se juknout co si to tak horlivě prohlížím... "To teda sem... a kdo by nebyl, když mám tak úžasnýho chlapa." Sarah si se zájmem prohlížela naše fotky a když sei je doprohlídla prohlásila "Je to krásný, ale teď ti to zabavuju! Pořádně se vyspi zejtra deš do školy a nemysli si, že tě z tý postele budu tahat... dobrou." já sem byla tak unavená, že sem nebyla schopná odporu, ale spát sem taky nemohla...
Popadla sem mobil a potmě sem vyťukala Kevinovo číslo...zvoní....zvoní... mám to položit? Nemám to položit? Ptala sem se samy sebe a neznala odpověď... "Ano?" řekl naprosto čilý hlas "Ahoj lásko." řekla sem a čekala na reakci. "Ahoj krásko. Sem tak rád, že voláš." "Nevzbudila sem tě?" zeptala sem se když mi zpomaleně docvaklo, že to vůbec nebyl dobrej nápad. "Vyrušila si mě možná tak od nespavosti a myšlenek, které se stejně týkali tebe a toho jestli ti mám zavolat, nebo jestli spíš." "Aha jak tak poslouchám, asi si měl na práci to samý co já." řekla sem a zasmála se. "Ty na sebe taky myslíš?" zeptal se mě ironicky "Né... jenom sem si chtěla zavolat." pokračovala sem v našich nadsázkách... "Ahá, tak to já uvolním linku. Protože teď když sem slyšel tvůj medovej hlásek, se mi bude usínat parádně." téda, kde ten na ty sladký slova chodí. "Víš ty co, taky se mi chce spát, ale než půjdu zavolat sobě. Což sem měla vlastně celou dobu v úmyslu(:D), tak sem ti chtěla říct, že tě miluju." "Já tebe taky... hrozně moc tě miluju." nastalo krásné ticho, kdy sme poslouchali jenom dech toho druhého a když sem konečně strávila jeho slova a srdíčko mi přestalo bušit tak moc nahlas, sem řekla "Dobrou noc." "Dobrou krásko...hezký sny." a pak náš telefonát skončil... Možná bych si měla jít zavolat, ale to štěstí mě tak vysílo, že sem ihned usnula...:D




..................Pokračování příště....................


Napsala: CathyS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milezzka<3 známá také jako s.MiLeY<3 Milezzka<3 známá také jako s.MiLeY<3 | Web | 20. listopadu 2008 v 19:52 | Reagovat

uááá to je krásný..bože já umřu...to je tak nádherný!...Lochtanice a vůbec všechno...bože..já umřu..:)

2 Áďa Áďa | Web | 20. listopadu 2008 v 20:54 | Reagovat

jéééé to je leskošný :D:D a Denise rox :D:D

jinak tohle mě dostalo: "Ty na sebe taky myslíš?"  :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama