close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh... 26

30. listopadu 2008 v 21:27 | CathyS |  FFka - Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... #
Kafe?Lodičky?Nebo skutečný příběh…


…Kenin mě ne zrovna opatrně chytil za ruku, div mi jí nezlomil a naštvaně se mě zeptal "Proč mi prosím tě nebereš telefony?" "Au…pust mě." Vykřikla sem a Kevin si konečně uvědomil, že mě jeho pevný stisk dost bolí...Ruku mi pustil, ale já sem už nemohla udržet emoce na uzdě…

Po tváři mi začaly téct, těžké, smutné slzy, které s tou bolestí ze stisku vůbec nesouvisely. Víte,když Kevin tenkrát na bowlingu vystartoval po Nickovi, tak sem si všimla, že je trošku výbušnější, ale nikdy by mě nenapadlo, že se nedokáže ovládnout až takhle...


Chápu, že byl v jednom obrovském stresu, že se na něj z každé strany sypalo tisíce věcí, které nás obyčejné lidi nezatěžují... ale neuvědomoval si, že to na mě dopadá taky, že sem na takové situace nebyla vůbec zvyklá…



…"Katy??? Omlouvám se, já---neměl sem po tobě tak vyjet" řekl Kevin a nečekaně mě objal. Jenže já byla příliš tvrdohlavá, na to abych mu řekla, že se na něj vůbec nezlobím a, že to spolu nějak vyřešíme. Trošku sem se od něj oddálila, abych mu mohla pohlédnout do očí a říct mu, něco čeho bych později určitě litovala, jenže Kevin udělal něco, co mě těchto myšlenek naprosto zbavilo…


Opět se ke mně přiblížil a začal mi rty něžně stírat slzy z tváře…
V tu chvíli mi bylo jedno, jestli na chodbě nebyl nikdo, nebo tam byli tisíce reportérů a fotografů… Z hlavy se mi vykouřily všechny myšlenky týkající se toho, co sem chtěla Kevinovi říct… Tímhle mi opět připomněl to co bylo důležité, připomněl mi toho Kevina, kterého miluju a s, kterým sem prožila nádherné milování…

Opatrně sem ho drapla za vlasy a odtáhla ho od sebe "Ale vždyť já se na tebe nezlobím, ty trumbero… a omlouvám se ti, že sem ti nezvedala ty telefony." řekla sem přímě a oboum dvou se nám konečně na tváři objevil úsměv.

"Jo… my to spolu zvládneme." řekl Kevin odhodlaně "..ale nejsem žádnej trumbera." dodal a já se musela zase začít smát...
"To je jen otázka názoru." řekla sem pro odlehčení. "A jaký je tvůj názor krásko?" zeptal se Kevin a když sem zaslechla, jak mě oslovil, bylo mi jasné, že je naše menší krize za námi…

"To už ti asi nepovím. Musím se vrátit do třídy."Řekla sem, líbla ho na tvář a měla sem v úmyslu vrátit se do třídy. Když v tom si mě Kevin k sobě opět přitáhl, něžně mě políbil a řekl "Víš Kate, nevím jak to mezi námi bude. S většinou holek, sme se rozešli právě kvůli novinářům. S tebou je to jiné, já---chci abys věděla, že tě hrozně miluju. Ať se stane cokoliv." Po zádech mi přeběhla husí kůže, když to říkal. Zděloval mi to, jako by sme se už nikdy neměli vidět.
Což mě děsilo ze všeho nejvíc, protože sme žili jeden pro druhého. I za krátkou chvíli co sme se znali, by sme jeden pro druhého udělali cokoliv…

"Taky tě miluju" řekla sem a musela sem se vrátit do třídy, protože jinak bych se nejspíš zase rozbrečela…
Kevin moje gesto dokonale pochopil a tak jen s úsměvem bez rozloučení odešel.



….v posledním týdnu, se začaly všechny bulvární plátky zaplňovat podobnými články, jak byl ten v People, ale to nás už nemohlo položit. Kevinův táta rozhodl, že se k tomu prozatím nebudeme vyjadřovat. Takže sme se s Kevinem pochopitelně nemohli sejít. Chyběl mi hned první den, ale vynahrazovali sme si to, alespoň nočními telefonáty. Ještě, že mám Saru, která mi pomáhala překonat to. V práci sem dohodila místo Jessemu, který mě v tu dobu na oplátku vozil do práce a z… Takže na mě zbývala jenom ta, zatraceně dlouhá cesta do školy, kde se na mě v metru všichni uculovali…


…"Okey, budu tam." Odsouhlasila sem Kevinovi do telefonu, že dorazím na jejich "protibulvárovou" radu. "A vážně pro tebe nemám přijet?" zeptal se mě už snad po třetí. "Ne vážně nemusíš. Musím končit. Ahoj" "Ahoj a ať ti to u Marchela vyjde." Řekl Kevin a utnul náš hovor. "No paráda, to abych se dostala domů, převlíkla se, běžela do práce… no Jesse by mě mohl namalovat a potom mě teda hodí k těm Jonasům." Mumlala sem si pro sebe, ale i přesto se ke mně otočila vyslovená Barbie třídy, která se se mnou mimo jiné chce od té doby co sem byla v novinách hrozně kamarádit.
"Co si to říkala? Že deš na večeři k Jonasům?" zeptala se mě nadšeně a tak hlasitě, že se na nás všichni otočili a čekali na mou odpověď. "Ne, říkala sem, že budu muset Marchelovi připomenout, aby nezapomněl na řasu."
"Na co?" zeptala se mě Eva nechápavě "No-o včera, sme si k jednomu návrhu přimysleli korzetové nařasení a zdálo se to super. Tak na to dneska nesmíme zapomenout." Zakecávala sem, ale moc mi to nešlo. Když se zpětně podívám jakou sem to plácla blbost, tak mi dochází, jaký sem měla štěstí, že mi to Eva spolkla…


…U Jonasových…


"Ahoj Kate." Pozdravila mě Denise se strápeným pohledem. "Dobrý den." řekla sem a takhle nějak vypadala moje konverzace s téměř všemi členy rodiny, až na Kevina...


"Takže je to jasné." řekl pan Jonas "Prostě svoláme tiskovku a ty všem řekneš, že ani s jednou z těch dívek nic nemáš. Jasné?" dopověděl klidně pan Jonas.
"A-ale…" to byl jediný náznak odporu ke, kterému se Kevin odhodlal. "Ano. Jasné." svolil nakonec...
"Cože?" vykřikla sem, i když sem se krčila za dveřmi a oni netušili, že sem je slyšela. Vešla sem do obýváku a smutně se zeptala...
"Proč by měl Kevin říct, že se mnou nic nemá?" oba dva se na mě podívali a Kevin sr. řekl ...
"Ale no tak Kate. Snad si nemyslíš, že je všechno tak snadné. Myslíš si, že mu v kariéře pomůže, když přizná vztah se 17letou holkou?" zamyslela sem se a potom se se slzami v očích zeptala...
"No a??? Tak se zamiloval. To snad nestačí, jako omluva, že si začal se 17kou?"

ale slova Kevina sr. mě naprosto uzemnila. "To tedy skutečně nestačí. Má závazky k mnoha lidem a jestli chce s tebou být? Dobrá, ale připrav se, že prostě nikdy v jeho životě nebudeš na prvním místě."
"Aha. Takže mi chcete říct, že to mám předem vzdát? Že to vlastně vůbec nemá cenu?" zeptala sem se ještě na jednu otázku, ale tentokrát sem slzy neudržela.Kevin tam jen bezmocně stál a nevěděl jestli má zasáhnout nebo ne.
"To sem neřekl." Bránil se Kevin sr.
"I kdyby ste mi to přikázal, tak bych se naší lásky nikdy nevzdala."

Vyjekla sem na něj drze a celá ubrečená si šla obléct kabát...

"Sakra tati, ty mě chceš připravit o to nejlepší, co mě zatím potkalo?" vyjel po něm Kevin.
"To nejlepší co tě potkalo je tvoje kariéra." oplatil mu Kevin sr. jeho útok. Už sem neměla sílu je poslouchat, prostě sem chtěla co nejdříve vypadnout z tohohle baráku.

V tom seběhl ze schodů Nick a šťastně mě pozdravil
"Ahoj Kate."
Já se na něj jenom podívala a on se ke mně přiřítil. "Co se děje?" "Nic, jen---jen je konec." "Cože? Ne to…" vyjekl Nick, ale než to stihl doříct obejmul mě.
"Kate, brácha je brácha....ee... Miluje tě.... Řeknu mu ať se u tebe zítra staví. Tak mu prosím dej ještě šanci."
Nebylo nad čím přemýšlet, zkrátka sem mu všechno odkývala, i to aby mě hodil domů…
A i když se se mnou snažil Nick pořád mluvit, nebyla sem schopná ho vnímat… Pořád sem myslela jenom na Kevina… a i když už mé tváře byly suché, uvnitř sem stále plakala…





…………..Pokračování příště……………..


Napsala: CathyS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tercza Tercza | Web | 30. listopadu 2008 v 22:00 | Reagovat

Začalo druhé kolo SONC tak sháněj hlasy ;)

2 KaCzenKa.xD KaCzenKa.xD | Web | 1. prosince 2008 v 14:21 | Reagovat

Moc ráda bych spřátelila :D

3 Jonas Girl! Jonas Girl! | Web | 1. prosince 2008 v 16:43 | Reagovat

Jé tuhle FF miluju :D

4 Jonasfanns>Nick*Baruška Jonasfanns>Nick*Baruška | 1. prosince 2008 v 19:58 | Reagovat

jj já tayk tohle je nej nje nej nej pokráčko!!!!

5 maky maky | 2. prosince 2008 v 14:23 | Reagovat

katuš tvůj styl psaní miluju je to super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama