Kafe?Lodičky?Nebo skutečný příběh…
Nevím jestli se vám tenhle dílek bude líbit, nějak teď k tomu nemám ten správný náboj...tak se omlouvám...
"…Tak slečno a ste doma." Prohlásil Nick když mě přivezl až před dům. "Já-děkuju ti Nicku. Nevím co bych bez tebe udělala." Nick se jen pousmál a řekl
"No mám na tom i osobní zájem." "Jo??? A jaký?" zeptala sem se a uvědomila si, že to byla jediná věta, která mě za celou cestu autem rozesmála a to je co říct vzhledem k tomu, že se mě
Nick snažil celou cestu rozveselit.
Nick snažil celou cestu rozveselit.
"No Kevin je od tebe tak zabouchnutej, že na zkouškách kazil svoje sóla…" to je tak roztomilý pomyslela sem si, ale pořád sem nějak nechápala co to přinese Nickovi? Nechápavě sem nadzvedla obočí a Nick mi jeho hlubokou myšlenku dopověděl… "… no a když to bude Kevin i nadále kazit, tak tady budu největší hvězdou já."
Začala sem se hlasitě smát a musela sem se ho zeptat "A na to si přišel sám?"
Nick se na mě podíval takovým navýšeným pohledem a řekl "Ano, sám." Řeknu vám, že to mě dorazilo. Ten "malej" kudrnatej kluk mě prostě dokázal rozesmát. Konečně mi bylo dobře… tedy spíše lépe a zdálo se mi, že opět začínám věřit,
v lepší zítřky…
v lepší zítřky…
Ještě jednou sem Nickovi poděkovala. Potom sme si řekli "ahoj", já vystoupila z auta a lepší zítřky byly "tu,tam" …
Vyjela sem výtahem až do 5tého patra a opět, téměř se slzami v očích sem lovila v kabelce klíče. "No konečně!" Než sem vešla do bytu, tak sem si ještě trošku
promnula oči, aby na mě Sarah hned něco nepoznala a vešla sem dovnitř…
promnula oči, aby na mě Sarah hned něco nepoznala a vešla sem dovnitř…
…"No super, tady mě má dneska někdo skutečně rád." Neodpustila sem si, když sem tam našla Saru v Joeově obětí. "To-to není jak to vypadá." Řekl Joe, který bleskově vyskočil z křesla, na jejich obranu, ale mě to v tu chvíli bylo úplně jedno. "A jak to vypadá?" zeptala sem se.
"No… jako, že sme se Sarou…" typoval Joe, ale neodvážil se vyslovit "to".
"Jako, že ste se tu muchlovali? Jo vypadá, ale nenechte se rušit, já si jen udělám kafe, skočím se vykoupat a potom budu u sebe v pokoji brečet do peřiny…" řekla sem.
"To-to…. Já asi půjdu ahoj." Řekl Joe a hodil na sebe mikinu, pak bundu a vypařil se jako pára nad hrncem…
"Promiň Saro…já…" snažila sem se říct normálním hlasem, ale ona na mě stejně poznala, že nejsem pohodě.
"Nedopadlo to, viď?" zeptala se téměř s jistotou. "Ne já…" začala sem ze sebe všechno sypat, ani nevím jak, ale muselo to ven…
….celou noc sem strávila v Sařině utěšujícím náručí a probudil mě až vzkaz na záznamníku…
"Ahoj Kate, já se u tebe dneska stavím, jo? Doufám, že si na mě uděláš čas, protože spolu máme o čem mluvit. Já… miluju tě… pa." Podívala sem se směrem k psacímu stolu, kde leželo album od Kevina a na tváři se mi objevil zářivý úsměv…
"No tak vidíš. Všechno bude dobrý… až na moje záda." Prohlásila Sarah, která jak sem zjistila celou noc spala v polosedě, hlavou zakloněnou přes bort mojí postele.
"Promiiiň." Řekla sem "Udělám ti parádní snídani. Co říkáš?" zeptala sem se jí
"Ty jo? Vždyť spálíš i rohlík s máslem."
Řekla Sarah a hodila po mě plyšáka, kterého mi poslaly naši k svátku. Tedy, k tomu plešákovi přibalili ještě nějaký ty peníze, ale ty přistály na kontě a takovou radost jako z Georga(tak Sarah pojmenovala toho plyšového méďu) sem z nich neměla…:D
Řekla Sarah a hodila po mě plyšáka, kterého mi poslaly naši k svátku. Tedy, k tomu plešákovi přibalili ještě nějaký ty peníze, ale ty přistály na kontě a takovou radost jako z Georga(tak Sarah pojmenovala toho plyšového méďu) sem z nich neměla…:D
………Tak jo, asi ste si říkaly, že se nechám hned zvyklat a "skáču jak Kevin píská", ale zamilovaní lidé dělají různé věci. Mě Kevin převrátil celý život a nechtěla sem se ho jen tak vzdát.
Ten den sme se usmířili…..strávili sme celé odpoledne v náručí toho druhého……jenom on já a spousty slov… spousty slov, která se nedají popsat dalšími slovy… chvíli sme se dívali do stropu a chvíli jeden druhému do očí………
……….23.prosince…….
……Kevina čekala ta nejtěžší věc na světe, jeho táta svolal na 23.12. dopoledne tiskovku. Pochopí to někdo? Kevin měl jenom jeden den před tím "štědrým" celému světu oznámit, že nejsem jeho přítelkyně… S Kevinem sme se domluvili, že ještě počkáme a udržíme to v tajnost dokud to půjde, ale já neměla to srdce být ve středu toho dění, toho "Ne", které mě strašilo ve snech. Ještě v neděly sem Kevinovi nechala vzkaz na záznamníku, který zněl asi takhle …
"Ahoj Kevine, já… Prostě, ty víš co k tobě cítím a víš, že se to jen tak nezmění. Já jen-nedokážu to tu vydržet. Chápu, že to prohlášení musíš učinit, ale já zase musím být s rodinou, být někde, kde to znám a kde mě nebude sužovat to co na té tiskovce řekneš. Omlouvám se a i když sme chtěli strávit Vánoce spolu, nějak sem cítila asi, že se mi ta letenka ještě bude hodit. Kevine hrozně tě miluju…. Vím, že to víš, ale doufám, že na to nezapomínáš…. Ahoj Katy…"
Nechtěla sem ho v tom nechat, ale šlo přeci o jeho "úžasnou kariéru" a já prostě budu vždycky(?) na druhém místě…
………….V pondělí už brzo ráno sem se úplně zabalila, rozloučila se Sarou a z těžkým srdcem odjížděla na letiště. Pořád sem nervózně pozorovala čas, ale půl jedenáctá se pořád ne a ne přiblížit… Najednou mi zazvonil telefon a k mému překvapení to by…………
……………Pokračování příště……………
Napsala: CathyS




















Ahoj:-) píšeš úžanou povídku a máš bezvadný cit pro vypravování děje.. Fakt Nekecám:-) chtěla jsem se tě zeptat jestli by ses nechtěla připojit ke mě a mojí kamarádce, se kterrou máme blog která bude časem plný FFek všeho druhukdyžtak napiš do komentů na můj blog :-) díky moooc