Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…
Zdravím vás....a hrózně moc vám děkuju za krásný komentíky... Moc si toho vážím... jak už napsala PavliJ, tak toho je teď na nás moc a i když já sem přes školu lenoška celoročně, tak taky začnu flákat..(Pavlínka je hrozně chytrej člověk a jesli mám říct jinýho vzora, než-li Kefču s kytárkou, tak je to má Pájinka-PavliJ: ty hodinky co´s mi pomohla vybrat sem si dneska koupila. Sou suprácký...:D)
Jinak co k tomuhle dílku.... trošku kratší, ale mám z něj docela dobrý pocit. V dalším dílku, očekávejte něco velkýho...a hezký počtení...papap CathyS
…Doma v ČR sem si to náležitě užila a i když byl let zdlouhavý a únavný, tak sem díky Kevinovi a taky "těšení se" domů, nezamhouřila oka. Doma, i když sme měli díky mému pozdnímu příletu "americké Vánoce" panovala klidná nálada. Taky sem navštívila pár dobrých přátel, ale úplně sem se uvolnila až když sem zjistila, že česká média o mě a Kevinovi nemají ani potuchy. Zkrátka, všichni byli z mého návratu do ČR naprosto nadšeni… až na jednu osobu…
………27.prosince 2008………
…"Kevine! Co zase potřebuješ?" zeptala sem se vysmátě Kevina, který mi dneska volal asi po 20té. "To jen tak nemůžu zavolat svojí přítelkyni a říct jí, že jí hrozně miluju?" zeptal se mě zklamaně, ale já i když by to jeho věčné volání někomu lezlo na nervy sem jen mile odpověděla. "To můžeš. Poslouchám!" zdůraznila sem poslední slovo, protože tenhle můj roztomilej "Kevouš", vždycky náš hovor před onými dvoumi slovy utnul a za pět minut mi zavolal zase se záminkou, že musí slyšet můj hlas.
Tentokrát to vypadalo nadějně, Kevin se dlouze nadechl a potom řekl "Miluju tě Katy! Hrozně moc a chci aby ses mi vrátila." Byl tak roztomilej(:D)… "Ale no tak." Prohlásila sem "Vždyť hned po novém roce odlétám." "Vlastně sem tě chtěl o něco požádat…" řekl Kevin drhavě a já sem z jeho dechu poznala, že je dost nervózní. "Aha, a já si bláhově myslela, že mi chceš celé odpoledne říct, že mě hrozně miluješ." Řekla sem a Kevinovi to jak sem doufala pomohlo. Zaslechla sem lehký smích a bylo mi jasné, že mi Kevin sdělí všechno o co se snažil, skoro celé odpoledne. "Víš… my s klukama budeme o Silvestra vystupovat na a já bych rád, kdybys u toho byla i ty." Řekl mile a já nemohla nic jiného než souhlasit. "Tak dobře, ale kde teď seženu letenku?" zeptala sem se. "No...nezlob se, ale já sem doufal, že řekneš ano a tak sem ti jí už zarezervoval." Ten byl ale vyčůraném,. Celé odpoledne si mě zpracovával a přitom to měl už celé naplánované. No co? Rád bych tam s nimi šla… a hlavně sem se na Kevina hrozně těšila….
……….30.prosince 2008……….
…."Pane tohle chování by ste si snad mohl ušetřit, ne?" řekla sem ne zrovna mile, jednomu obtloustlému, plešatému pánovy, který se cpal z letadla s takovou vervou, až málem porazil jednu těhotnou ženu. Ani mě nezajímalo, co ten chlap brblal, hlavně sem se chtěla vyhrabat z toho letadla a konečně se setkat s Kevinem.
Těch pár dní bez něj byla jako věčnost.
"Slečno, děkuju." Řekla ta těhotná paní v růžovém. "Oh..to nic. Takové hlupáky by měli izolovat, od normálních, slušných lidí." Řekla sem a pousmála se. "To by měli…" přitakala paní a také se pousmála. "Já--- já sem Monica." řekla a podala mi ruku pro seznámení. "Těší mě. Já sem Kate." Řekla sem a když sme si potřásly rukou, zeptala sem se jí kam míří a zdali je z ČR….. Řekla mi, že není z ČR, že tam odletěla se svým přítelem, ale ten jí podvedl a tak se rozhodla, vrátit se i s jeho dítětem domů k rodičům……"Páni, to je mi líto. A já si stěžuju, že mám těžký život." Zamyslela sem se nahlas. Když sme se konečně dostaly z té strkanice, tak sme se musely rozloučit. "Tak hodně štěstí Monico." Řekla sem a otočila sem se na ní, v úmyslu podat jí ruku. Jenže Monica tam už nebyla. Těžko říct zda-li se mi ztratila v davu, nebo...vlastně mě nic jiného nenapadá.
Já, ale byla v takovém nadšení, že sem neměla nejmenší chuť přemýšlet nad tím. Rozeběhla sem se na místo, kde sme se s Kevinem loučili a kde sme se měli opět setkat…
….Stál tam. Čekal tam na mě v celé své kráse a jeho radost byla naprosto zřetelná. Když mě zahlédl, jeho oči se rozzářily tak, jako když sme spolu tenkrát strávili oné krásné dopoledne.
Jako když sme spolu šli nakupovat a Kevin svou rozpustilostí šlápnul jednomu malýmu rošťákovi na nohu. Když se mu snažil zmrzkou omluvit, tak se v jeho očích nahromadilo tolik štěstí, že sem z něj až měla pocit, že by chtěl vlastní. Nad dětmi sem sice neuvažovala v 17ti? Ne díky, ale Kevin by prostě můj ideál a když nahodil ten svůj "American smille" byla sem jeho…
…"Ahoj lásko." Vykřikla sem, ale Kevine na pozdrav nezmohl, jenom přehodil svůj kabát přes lavičku a já mu skočila kolem krku. Tohle byl snad nejsladší z tisíců našich polibků. Byl tak vášnivý, natěšený a jemný zároveň, že sem musela zalapat po dechu. "Ahoj Katy." Pozdravil mě Kevin opožděně, ale já se k němu jen pevně přitiskla a užívala si jeho vůni, kterou sem si celou tu dobu, co sem byla pryč nemohla vybavit.
"Něco pro tebe mám." Řekl Kevin a už, už se hrnul ke svému kabátu. "Počkej, počkej…já sem si myslela, že si uděláme "soukromé Vánoce" a už mám všechno kompletně naplánovaný." "Tak dobře." řekl Kevin překvapeně. "Super, doufám, že sis na dnešek nic nenaplánoval, protože dnešní večer patří nám." Nadhodila sem své plány, ale Kevin nemusel odpovídat. Jeho líbnutí na tvář, pro mě bylo jasným souhlasem…
….Kevin mě hodil domů a rozloučit se, ba na ty dvě hodiny pro nás bylo neúnosné. Nakonec sme to dokázali a já se hned po drtivém přivítání se sarou, vrhla do smrště příprav na naše "soukromé Vánoce"…
…………..Pokračování příště……………
Napsala: CathyS




















Ahuj..helet tohle je jakoby příběhovej blog??Kdyžtak se mrkni k nám =)) by jsme se třeba mohli spřátelit =)...