Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...
Ahoj kočky... sem moc ráda, že se vám stále líbí a některé z vás si střihly všechny díly hned od začátku... to mě moc těší....takže děkuju...:D Jinak kdy skončím vážně netuším, až to příde, příde to! Tak hezké počtěníčko...
Jinak máme na našem blogu, vedle "Zimní koláže"(píší adminky) new FeFku "What Is Right?" (píše Janča)tak jestli máte chuť na obě se jukněte, stojí za to...
A taky máte nově možnost poslat nám svou FeFku a my ji na našem webu rády zveřejníme...:D
...........2týdny po "Soukromých Vánocích"............
...No a všechno se vrátilo do staro-nových kolejí. Ráno sem se vyhrabala z postele, metrem se dopavila do školy, po obědě mě vyzvedl Jesse a jeli sme do práce a nakonec z práce domů a spát. Ani na rozhovor se Sarou mi nezbýval čas, ale měly sme ty svoje sobotní dýchánky, jen pro nás dvě, takže se to dalo zvládnout. Jediné a to hlavní co se změnilo, byl čas na Kevina a mě, který sme ani jeden z nás nenacházeli. Chápala sem jeho vytíženost, že musel létat po USA aby lidem(spíše mladým, uječeným holkám, které by daly nevím co, kdyby ho dostaly) ukázat co v něm je. Vždyť i jeho táta řekl, že budu vždycky na druhém místě, ale copak sem mu nestála ani za jednu SMSku? Byla sem na něj naštvaná a zároveň mě to všechno hroně mrzelo, protože sem věděla, že na tom mám také svůj podíl, ze své typicky ženské hrdosti sem mu totiž také žádnou neposlala...
Oba sme nejspíš čekali, až se ten druhý ozve, ale vysvětlete myšlenkám na něj, které ne a ne ustat, že by mu srdce, kterého bylo bez Kevinovi přítomnosti sotva půlka, chtělo zavolat. Nejde to!
.......Sobota 17.ledna.......
"Kate posaď se a nachvíli vypni! Proboha..." řekla Sarah ustaraně a ukázala směrem k mému "BIG křeslu". Bez jakých koliv protestů sem si sedla a konečně hodila všechno, alespoň nachvíli za hlavu. "Tak co holka? Ještě´s mi nevylíčila ty vaše "Soukromé Vánoce"!" začala Sarah nadšeně a sáhla po "krabici" zmrzliny. "Víš, nemám chuť se o tom teď bavit. Začni ty. Co Joe? Jakej byl?" zeptala sem se jí, abych nenápadně odvedla téma...
..."Tak jo, já začnu." řekla Sarah a pak chvíli mlčela, aby dodala na dramatičnosti.
"Večeře byla skvělá a z restaurace sme se dostali snad až po deváté. Joe už mě chtěl odvést domů, ale já si řekla, že asi budete potřebovat víc času..." řekla a blykla na mě očima. "...no a tak sem si vymyslela, že mám hroznou chuť na horkou čokoládu a že znám jednu parádní non stop kafárnu..." "Ahá, byli ste u Billyho, že? Ale toho sem objevila já." neodpustila sem si a je fakt, že všechny kavárny v okolí sem měla v malíčku.
"No jó ty závisláku, ale teď mě nepřerušuj." napomenula mě Sarah důležitě a pokračovala.
"U Billyho sme vydrželi asi tak do jedenáctý a potom mě Joe zase chtěl odvíst domů. Chápeš to?" vsunula Sarah i když nečekala odpověď. Protože, alespoň co já jí znám, byla tak trošku "kalhotářka"...(:D)
"...ale nakonec nám to nějak nevyšlo a tak sme jeli k Joeovi domů. No a skončilo to šplháním do prvního patra..." řekla Sarah a tím si konečně získala mojí pozornost. Zvědavě sem se k ní naklonila, div sem nespadla na zem, ale Sarah si toho vůbec nevšimla a zasněně vyprávěla dál...
..."Joe normálně přišel domů, všem oznámil, že už dorazil a vpohodě vešel do svého pokoje a na mě zbylo to těžší, vyšplhat na balkón v prvním patře. Je fakt, že ten balkón byl docela nízko, al stejně to byl boj! Musím říct, že měl Joe docela hezkej pokoj, i když sem z něm moc neviděla, protože se to okamžitě zvrhlo v líbačku..." To už sem si, ale vážně dala na tlamu. "Jauvajs" vykřikla sem a Sarah se nzačala hlasitě smát. Hrdinsky sem se zvedla a i když to bolelo jako čert, zvědave sem se zeptala. "A potom?" "Ach..." vzdychla si Sarah.
"Potom mě Joe něžně položil na postel, ale když sem si chtěla sundat halenku zasekl se a oznámil mi, že to nemůže udělat..." já samozřejmě dostala sem megovní záchvat smíchu, protože to mi k Saře lamačce srdcí moc nesedělo...
"Co se tlemíš? To není k smíchu!" řekla Sarah, ale sama zadržovala smích.
"Náhodou... probudit se v jeho náručí bylo fajn." dodala šťastně. "Ale vždyť jo..." souhlasila sem ještě ve smíchu "...Kevin mi poprvý udělal to samý!" dodala sem a moje myšlenky se zase vrátili ke Kevinovi a otázce "co asi teď dělá?"...
"No jo, co sme čekaly! Sou to bratři Jonasové!" řekla Sarah nadsazeně. "A teď ty. Povídej, přeháněj!" vyhrkla zvědavě.
Svůj pohledsem zklopila k zemi, aby si Sarah nvšimla, že nejsem úplně vpořádku. "Co je ti kóčo?" zeptala se mě, páš ta prokoukne snad každýho. "Ale nic, jen-- se mi stýská." řekla sem pravdu pravdoucí a promnula si uslzené oči. Sarah se nahraně usmála a sedla si vedle mě. "Na..." vrazila mi do ruky lžičku. "....ty jí potřebuješ víc!" "A k čemu mi bude lžíce?" zeptala sem se nechápavě. "Asi k ničemu, ale tehle zaháněč smutku ti pomůže." vysvětlila mi Sarah a položila mi na klín "krabici" zmrzliny.
"Díky... a--ale proč mi nezavolal? Vždyť jenom ty si mluvila s Joem, alespoň 3krát." postěžovala sem si, ale bylo mi do breku snad ješě víc než-li před tím. "Tak mu zavolej ty." navrhla Sarah a odhodlaně mi podávala telefon. "Myslíš? Ale vždyť budu vypadat jako nějaká stíhačka!" řekla sem sklíčeně a nabrala si na lžičku obrovskou porci zmrzliny. "Ale, ale... vždycky když sem mluvila s Joem, tak mě prosil, ať tě přemluvím, že Kevin nechce vipadat jako, že dolejzá, ale hrozně se trápí. Nebudu tě přemlouvat, ale myslím že bys na to mohla přijít sama. Nebo ste oba dva tak pitomí?" jen sem si, bez jakéhokoliv zájmu nabrala další lžičku zmrzliny, ale musím přiznat, že fakt o tom jak Kevinovi chybím mě potěšil...
"Tak jo, beru zpět... budu tě přemlouvat. Na ty pitomá, hned muzavolej" řekla Sarah vytrhla mi lžičku z ruky a místo toho mi vnutila telefon. Já na ní jenom nevěřícně koukala a nevěděla, jak se mám zachovat...
...............Pokračování příště...............
Napsala: CathyS




















*LOL* Toe BESTovní, honem další!!! XD:D%D=D;D Těším se, tohle je fakt dobrá FF-ka!!! XD:D%D=D;D