16. ledna 2009 v 22:58 | CathyS
|
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...
..........O pár minut později..........
...."Aha..." řekl Kevin a jeho tón nabíral spíše nešťastného rázu. "...takže jedu autem nějakejch 250kliláků, protože si pro mě ta druhá?" zeptal se mě vytočeně.
"Co---cože?" zeptala sem se nechápavě.
"Katy, vždyť já tě přece mi..." načal Kevin, ale najdenou začal křičet "Pane bože, pane bože..." a pak sem slyšela jen hvízdání brzd...
.........A zase tam, kde to všechno začalo........
..."Tak jo! Dobře, zavolám mu." podlehla sem nakonec Sařiným slovům, i když sem si sama uvědomila jak dětinsky sme se Kevin i já zachovali. "Jó, jóó... věděla sem, že tě překecám." vypadlo ze Sary výtězně ovšem nechtěně. Hodila sem na ní varovný pohled, ale její omluva mě ani tak moc nezajímala. Popravdě sem až hříšně chtěla Kevinovi zavolat. Říct mu, že ho hrozně miluju a říct dalších milion věcí, které bych s ním chtěla dělat...
..."Tút...tůt..." ozývalo se z telefonu, ale Kevinova příjemného hlasu sem se nedočkala."Skvělí, nebere to." řekla sem naštvaně a telefon hodila na Sařino křeslo. "Kate proím tě, jenom u sebe nemá mobil. Radči ber..." konejšila me Sarah a podávala mi vrchovatou lžíci zmrzliny, když v tom začal zvonit telefon.
S nadšením sem vylítla z křesla a sáhla po telefonu. "Ano?" přijala sem hovor s již méně viditělným nadšením. "Ahoj Kate, ty si ě sháněla?" zeptal se mě kevin provokaivně.
"Ne... jen sem omylem vytočila tvoje číslo." řekla sem štiplavě a čekala na Kevinovu reakci.
"Tak to jo. Promiň, že sem zavolal!" řekl uraženě, ale neopoložil to.
"A--a jak se vůbec máš?" zeptala sem se mírněji.
"Ale jo fajn a ty?" zeptal se mě pořád stejně vytočeně.
"No moc fajn ani ne. Proč´s mi nezavolal?" zeptal sem se stejným tónem.
"A proč bych měl sakra volat já. Snaž se taky trochu! Skáču kolem tebe jako pominutej, ale tvůj život je přece přednější než-li můj. Viď?" zeptal se nakonec Kevin.
"A můžu já za to, že pracuju a studuju zároveň?" zeptala sem se snad ještě naštvaněji a Sarah mě jen se zděšením pozorovala.
"No jistě a já sem jenom hlupák, kterej se vykašlal na vejšku kvůli slávě." řekl Kevin vypěněně.
"A víš ty co?" "Poslouchám..." "Tvůj táta měl pravdu! Vždycky budu tvoje druhá velká láska!Hm?"
vypadlo ze mě v afektu, ale nechtěla sem být tak hnusná...
"Aha..." řekl Kevin a jeho tón nabíral spíše nešťastného rázu."...takže jedu autem nějakejch 250 kiláků, protože si pro mě ta druhá?" zeptal se mě.
"Co---cože?" zeptala sem se nechápavě.
"Katy, vždyť já tě přece mi..." načal Kevin, ale najednou začal křičet "Pane bože, pane bože..." a pak sem slyšela jen hvízdání brzd...
...a obrovskou ránu. Oči se mi zaplnily slzami a najednou sem měla pocit, jako bych přestala existovat. Jako by se jedna moje část vzdálila a já už necítila její víru v další život. "Kevine? Kevine? Proboha lásko si vpořádku? No tak Kevine?" křičela sem do telefonu v obroské tíž, ale nikdo se neozýval. Sarah se ke mě rozeběhla a starostlivě se ptala. "Co se stalo?" "On...já--já... asi naboural a vůbec se neozývá! Saro něco se mu stalo... Jen to ne!" vychrlila sem jak nejrychleji to šlo a potom se Kevin konečně ozval.
"Katy, sem vpohodě..." řekl, ale z jeho hlasu to moc nevypadalo. "Vážně? A--a kde si?" zeptala sem se a snažila se zachovat klid. "Asi jednu ulici od---od tebe..." řekl a nejspíš to položil...
"Saro honem, musíme běžet." zavelela sem a běžela se obléknout. "Jasně, jasně..." řekla Sarah vyklepaně. Hodila po mě mobil vzala si kabát a vybějly sme z domu. Cestou do vedlejší ulice sem zavolala policii a ti mi oznámili, že už jim to nhlásil jeden z účastníků nehody a ještě nejaké bláboly...
Zašli sme jenom za roh a hned sme to viděly. nedalo se to přehlédnout. Vedle těch dvou vraků ležel ten druhý muž a Kevin vedle něj klečel a utěšoval ho. Byla sem tak šťatstná, když sem ho viděla... byl v pořádku a klečel kousek ode mě. "Kevine?" vykřikla sem a on neotálel a rozběhl se ke mě.
Pevně mě obejmul and ještě pevněji než, kdy pře tím a do vlasů mi šeptal. "Už nikdy Katy. Už nikdy."
"Já vím..." odkývala sem mu a prsty mu jemně prohrábla vlasy. "Hrozně tě miluju." řekla sem "já tebe taky." řekl Kevin téměř se slzami v očích a pak sme se vášnivě a zamilovaně políbili...
..................Pokračování příště.................
Napsala: CathyS
no wow a proč jel tech 250 km aby ji videl jo??? no je to krásný, ośtatne jako všechny vaše ff těším se až přijedete a přidáte další dílek=D