What Is Right? 4
Najednou jsem uslyšeli někoho volat "Frankie, Frankie, Frankie" znělo to dost naléhavě. "Frankie, vypadá to, že tě někdo hledá" řekl Denny. Měl pravdu zpoza rohu vyběhli dva kluci, byli docela daleko takže jsem moc nepostřehla jak vypadali. Jakmile je Frankie zahlédl prohlásil jen "A sakra, průšvih" a běžel za těma klukama. Jakmile se střetli ti dva do něj začali něco hustit, napadlo mě, že jim asi utekl. Když ti kluci dokončili výklad Frankie svěsil omluvně hlavu a ukazoval směrem k nám, kluci jenom přikývli a šli směrem kam Frankie ukazoval tj. k nám. Čím víc se přibližovali tím víc Kriky couvala dozadu a můj strach o ni se zvětšoval, když byli asi 10m od nás a Kriki se podařilo narazit zády do skla od lachtanů, tak zalapala po dechu strhla mě k sobě a řekla "To jsou Jonas Brothers!" "Co? Kdo? Kde?" vůbec jsem nechápala situaci. "No ti kluci jak jsem se o nich bavili dopoledne" odpověděla Kriki "Ehm?" pořád jsem nechápala "Ta skupina co ti dala ségra do i-podu, aby sis jí poslechla, kapiš?" "No jasný!" rozsvítilo se mi "Ale jak to, že se znají s Frankiem?" ptám se Kriki "Je to jejich nejmladší brácha, nechápu, že jsme ho nepoznala" nechápe Kriki a praští se do čela. Chci se jí ještě na něco zeptat, ale to už k nám dorazí kluci, konečně si je můžu prohlédnout z blízka Musím říct, že mě na první pohled zaujmou oba, jeden má hnědé krásně kudrnaté vlasy až jsem měla chuť se jich dotknout a ten druhý je měl narovnané (njn žehlička) a černé a oba dva měli tak krásné oči, že se mi málem podlomila kolena. Pak jsem se začali představovat, dozvěděli jsme se, že kudrnáč se jmenuje Nick a žehlička (pozn. pardon) je Joe.
Kluci stejně jako Frankie nám (holkám) políbili ruce, což se dneska jen tak nevidí, to se pozná správná výchova. Seznámení proběhlo u všech, kromě Kriki, v klidu. Jakmile jí totiž Nick políbil ruku zežloutla, zezelenala a zčervenala tak, že rajče proti ní byla bledule, pak se jí podlomili kolena a ona zase narazila zády do toho skla takovou silou, že jsem myslela, že spadne do bazénku k těm lachtanům. Naštěstí to dopadlo dobře a nic takového se nestalo. Nick se jí ještě plat jestli je v pohodě a ona zachrčela něco ve smyslu, že je Ok. Nakonec jsme i s kluky pokračovali v naší prohlídce zoo. Byla to sranda, povídali jsme si, smáli se, fotili se no prostě paráda. Joe s Nickem jsou dost vtipní. Joe totiž pořád nemohl pochopit, že jsme s Dennym dvojčata. Pořád říkala Nickovi "To není možný, koukni se na ně, vždyť si vůbec nejsou podobní" říká Joe "Koukni na Jenn, má hezčí vlasy, než Denny, oči, rty, postavu a vůbec celkově je hezčí, nic proti Denny" při jeho slovech jsem se musela červenat. "Ale Joe, tady nejde o to kdo je hezčí" oponoval mu Nick "To je jasný, že pro nás bude hezčí Jenn, jsme kluci" a mrkne na mě. "Musíš se koukat na genovou podobnost, vidíš mají stejné lícní kosti" tak to už na mě bylo moc a dostala jsem strašnej záchvat smíchu až mi tekly slzy. Nakonec Joe po dlouhém přemlouvání od Nicka a od nás a po dlouhém zkoumání naši občanek uznal, že jsme opravdu dvojčata z čehož jsem měla radost.
Celé odpoledne jsem se bavila hodně s Nickem, nevím čím to je, ale dost si spolu rozumíme, ale jenom jako kámoši nic víc. Na Joeovi jsem viděla, že je mu to asi líto, protože po mě pořád pokukoval a když jsme se s Nickem něčemu smáli tak jenom smutně sklopil hlavu.
K večeru jsme se na parkovišti loučili. Kluci trvali na tom, že nás odvezou domů, ale pro mě, Dennyho a Amy přijel táta a já jsem prohlásila, že Terka jede s náma, jelikož to máme při cestě. Takže Kriky nakonec jela s klukama. Se všema jsem se rozloučila a to bych nebyla já, kdybych je taky neobejmula. Když jsem se objímala s Joem tak mě nějak divně zamrazilo. Divně, ale zároveň hezky a Joe se mě zeptal "Uvidím tě ještě někdy?" "Když si to budeš hodně přát, třeba se ti to vyplní" mrknu na něj a dám mu pusu na tvář. Jenom se usměje a za chvilku všichni odjíždíme. Hodili jsme Terku domů a Denny se samozřejmě nabídl, že jí doprovodí. Když jsme dorazili domů tak jsem zalezla do pokoje a padla do postele. Za chvilku nás, ale Monča volala k večeři, takže jsem si umyla ruce a šla na večeři. Zrovna, když jsem šla ze schodů tak přišel Denny a zářil jak sluníčko. "Á copak se stalo, že tak záříš?" zeptám se, šibalsky se usměje a řekne "Dočkej času, všechno se dozvíš, po večeři válečná porada u tebe v pokoji" "Co, zase u mě? Proč?" "Protože máš z nás největší pokoj" řekne Denny "Blá, blá, blá" zní má odpověď "Hele neodmlouvej svému staršímu bratrovi nebo uvidíš" "Haha možná si starší o 2 minuty, ale rozhodně si pěknej ťulpas" začnu se mu posmívat a Denny po mě skočí, ale já uhnu a on se rozplácne na schodech a já dostanu záchvat smíchu. "Tak už dost! A pojďte konečně jíst!" křičí na nás dost vytočená Monča s vařečkou v ruce. "Jj už jdeme" říkám a pomáhám Dennymu vstát.
Pokráčko příště...
Napsala: Janča




















waw