12. února 2009 v 19:01 | CathyS
|
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...
Ahoj holky... doufám, že se vám tenhle dílek bude líbit, je sice trošku zvláštní, ale já doufám, že nestratíte chuť ho číst... Díky moc za komentíky... pap CathyS...
PS.: Přeju hezké počtení...
..."Tak jo, mluv." pobídl mě Kevin. "A nezastavíš radči?" zeptala sem se, protože sem se nechystala říct jednoduché -asi máme problémek-
"A proč? Myslíš si, že nabourám?" vyštěkl na mě. "Ne, jenom si chci normálně promluvit." vrátila sem mu stejným tónem. "Hele, támhle je benzínka." ukázala sem, ale Kevinovi se to moc nezdálo.
"Tak dobře, stejně potřebuju natankovat." svolil nakonec...
..."Ták, tady to je." řekla prodavačka, když mi vracela drobné. "To je dobrý. Nashledanou." řekla sem a chtěla sem odejít, když v tom se mě ta prodavačka zeptala. "Slečno, neznám já vás od někud?" "To, jako mě?" otočila sem se. "Ano, někoho mi připomínáte. Ještě aby se u nás stavil někdo známí a já to prošvihla." zavtipkovala, ale mě nezbylo nic jiného než s pravdou ven. "No, slavná skutečně nejsem, ale jestli ze mě jednou bude slavná návrhářka, tak se tu zastavím." slíbila sem a konečně se vrátila zpátky o auta...
"Ty si tu colu teprve stáčela do láhve, ne?" zeptal se mě Kevin ironicky. "Ne." odpověděla sem a mrskla po něm jeho colu. "Jenom sem rozdávala autogramy." "Cože?" zeptal se Kevin nechápavě. "No, chodím s celebritou, sem celebrita. Není to to samý?" nadhodila sem s úsměvem a povískala ho ve vlasech. "No, jak jinak." prohlásil. "A o čem si to se mnou chtěla mluvit?"...
...Narovinu, když sem mu pohlédla, do těch jeho blištících se očí, které mě dělaly šťastnou a zároveň mi ubližovalo, že jsou tak tajemné, že nevím co Kevin odpoví... myslela sem, že nebudu schopná zeptat se ho, ale bylo to lepší, než se tím bůh ví jak dlouho užírat.
"Kevine... ty si myslíš, že za tu tvou nehodu můžu já? Viď?" zeptala sem se tedy přímo. Kevin nachvíli sklopil oči a potom řekl. "Jak tě tohle napadlo." řekl uraženě. "Měl sem teď málo času, ale tohle je přece blbost." "Vážně?" ulevilo se mi. "Tak to řekni..." "Řekni co?" zeptal se. "No, že za tu nehodu nemůžu." "To je snad zbytečný." řekl a chtěl odjet. "Díky za jasnou odpověď." řekla sem a naštvaně vystoupila z auta. Kevin vystoupil hned po mě a bleskurychle oběhl auto. "Katy, dyť víš, že tě z toho neobviňuju." řekl a snažil se mě políbit. "Jo a jak dlouho?" uhnula sem před ním. "Tak 3hoďky, viď? Ale co před týdnem, nebo dvěma? Hm?" vykřikla sem. "Co to povídáš?" chytil mě hrubě za paže. "Milujeme se, ne? To je to hlavní?" řekl, nejspíš na svou obranu.
"Myslíš? A jak jak dlouho ještě? Sakra, jestli sis toho nevšinul, tak sem za tu nehodu prostě nemohla! Jo, přiznávám. Chovala sem se jako "zabouchlá puberťačka" ale nemůžu za to." vymanila se z jeho ztisku a šla zpátky do prodejny.
"Kam deš? Katy, sme na dálnici." křičel za mnou Kevin, ale já se jen otočila a prohlásila. "Kam myslíš? Nejspíš způsobit další nehodu, ne?"...
Potom sem ho chvíli z prodejny pozorovala, ale i když tam stál, opřený o své auto a užíral se naším posledním rozhovorem, neměla sem nejmenší chuť vrátit se tam...
...Odešla sem na toaletu a tam se jen dívala do zrdcadla a říkala sem si jak sem pitomá. Jak hrozně Kevina miluju a jak hrozně mě to mrzí. Jenže takhle to nešlo dál. Milujeme se, ale nezvládáme to. My sme jasněj příklad toho, že láska nestačí a i když to zní hrozně. Naše láska nás posilňovala a ubíjela zároveň...
Po pár minutách sem se odhodlala vyjít ven. Kevin stál opřený pořád na stejném místě a vypadalo to, jako by si něco mumlal. "Tady seš, já-- už sem se bál, žes mi utekla." řekl žehličským hláskem, ale já se suveréně hrnula ke dveřím spolujezdce. Sedli sme si dovnitř a Kevin se snažil jak to jenom šlo... "No, Joe s Nickem se na tebe hrozně těší a naši tě taky rádi uvidí." řekl. "Kevine, chtěla sem tě poprosit, aby si mě odvezl zpátky na nádraží." řekla sem, ale Kevin neodpověděl. Jenom zkroušeně při nejbližší příležitosti sjel z dálnice a vracel se směr nádraží.
"Děkuju." řekla sem, když mi Kevin podal kufr. "jízdenku už máš?" všiml si Kevin, já jen kývla a čekala na příjezd svého vlaku, který měl nastat každou chvílí...
..."Tak, jak to teď mezi námi bude?" zeptal se mě ve chvíli, kdy vlak zastavil přímo před námi.
"Miluju tě..." řekla sem a něžně ho políbila. "...ale to v tuhle chvíli prostě nestačí." řekla sem a naposled ho pohladila po tváři. Oboum se zaleskli oči, ale věděli sme, že je to pro nás to nejlepší. Vzala sem kufr a nasedla do vlaku. Někam abych neviděla ven, někam abych neviděla Kevinův pohled, někam aby nikdo neviděl moje slzy...
..........Pokračování příště..........
Napsala: CathyS
fakt dobrej příběh xD je to opravdu COOL!!!! :-*