Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh… 38
No, doufám, že se vám bude líbit...:D Nevím jak se to chytí, ale doufám, že dobře protože sem se snažila... Přeju vám hezké počtení pa CathyS...
No, doufám, že se vám bude líbit...:D Nevím jak se to chytí, ale doufám, že dobře protože sem se snažila... Přeju vám hezké počtení pa CathyS...
…………O 2 měsíce později…………
…S Kevinem sme se od našeho rozchodu zatím neviděli, ani zavolat sme si neodvážili a nejspíš to pro nás oba bylo to nejlepší. Věčného stresu ohledně Kevinovi publicity sem měla až po krk a ať už sem se zamýšlela nad minulostí, propletenou krásnými chvilkami, nebo budoucnem nás dvou, stále sem nenacházela jiné východisko…
…"PííííÍÍÍÍpppÍííÍppp…" drnčel mi zvonek v tichém doufání, že jím alespoň pro tentokrát nepraštím o zem. Jeho tužbu sem nečekaně vyplnila, jelikož sem se to ráno probudila v nezvykle dobré náladě. "Saro, uděláš mi…" "Kafe? Jasně, už je hotový." dokončila za mě Sarah větu. S dupotem jí podobným vešla do mého pokoje a s cynickým údivem v očích mě kárala. "Kate, to kafe bys měla začít pít v menší míře!" přikývla sem na souhlas a snažila sem se vymotat z peřiny. "Já vím, ale ty ho umíš tak skvěle, že není možný odolat." bránila sem se, i když sem dobře věděla, že má pravdu. "Hm…?" zapřemýšlela "…tak to začnu po ránu dělat čaj, třeba ti taky zachutná?" otevřela téma pro diskuzi na, kterou sem po ránu neměla nejmenší chuť. "To si skus a stěhuju se." řekla sem "naoko" vážně a než si Sarah rozmyslela, jaký ze svých argumentů použije, sem se zamyslela, kde sem včera odložila svůj župan tentokrát."Ale ten kofein vážně není nic zdravého." pokračovala tedy. "Já vím Saro." vstala sem z postele a podívala se jí do očí. "Jenže já už sem ztracenej případ." přiznala sem kajícně a šla za vůní nescafé s mlékem, které do mého pokoje přicházelo z kuchyně.
"Tak jo, ty závislando. Pořád lepší kofein, než nikotin." uznala nakonec a posadila se k jídelnímu stolu, vedle mě. "Tys byla nakupovat?" podivila sem se, když na stole ležely čerstvé housky s marmeládou a vedle nich bulvární magazín. "Jo, přivstala sem si." souhlasila Sarah. "Hele. Vím, že si myslíš, že sem nešťastná, ale já sem v pohodě, jasný? Nepotřebuju žádnou speciální péči, ani nic jinýho." řekla sem na rovinu, abych předešla dalším frázím typu "Tak už na něj nemysli" aj.
"Tak promiň." podívala se na mě a v očích se jí mísila zvláštní směsice pochopení a starosti o mě. "A… a taky víš, že bulvár už nečtu." nepolevila sem z přesvědčení, že se mi žije i bez Kevina dobře. "Já vím, ale tohle musíš vidět." nalistovala mi 32stránku a v očekávání co to se mnou udělá mi časopis podala. "Tak co si zase vymysleli?" prohlásila sem natěšeně, ale Sarah si jen nervózně kousala nehty a opětovně se plácala přes ruce, aby toho nechala.
………Článek ze strany 32………
Již delší dobu, nebyl Kevin Jonas (21) viděn se svou přítelkyní Kate Novak (17). Ještě nedávno by pro sebe udělali cokoliv, což Kevin dokázal svými poněkud "pubertálními" eskapádami(pozn.: což k věku Kate celkem sedí). Ale co se, mezi kytaristou skupiny "Jonas Brothers" a neznámou Kate vlastně stalo? Kate už to s ním prostě nevydržela. Její kamarádka vypověděla "Kate se vždycky snažila přizpůsobit Kevinovu programu a byla ta, která všechno plánovala. Jediné co od něj chtěla byla láska." To jí, ale Kevin nedokázal dát. "Byl hrozně žárlivý. Jednou jí prý dokonce uhodil, když šla na večeři s přáteli a jeho s sebou nevzala." dodává kamarádka Kate. Ano, Kevinova přítelkyně to s ním prostě nevydržela a tak ho jednoduše pustila k vodě. Ale žárlivec Kevin, který má očividně sklony k násilnictví se s tím nechtěl smířit. Dokonce máme exklusivní výpověď svědka jejich rozchodu. "Nejdřív se hádali v autě a Kate potom naštvaně vystoupila. Kevin rychle vylezl z auta a utíkal za ní. Málem jí i uhodil, ale to jsem nemohl dovolit a tak sem ho hned uzemnil." řekl očitý svědek.
Kate je nám nekonečně líto a myslíme si, že je dobře, že ho nechala. Protože z Kevina se vyklubal pěkný žárlivec a násilník. M.M.
Kate je nám nekonečně líto a myslíme si, že je dobře, že ho nechala. Protože z Kevina se vyklubal pěkný žárlivec a násilník. M.M.
"Cože?" vykřikla sem. "Jak si jenom můžou dovolit otisknout takovej nesmysl. Vždyť se to stalo úplně jinak a vůbec…" pokračovala sem ve stejném tónu, ale i když sem byla rudá vzteky, v nitru své duše sem opět otevřela otázku ohledně sebe a Kevina. "Tak to teda ne. Já jim teda ukážu." vstala sem naštvaně od stolu a šla si pro mobil. "Proboha, co chceš dělat?" zeptala se mě Sarah zmateně. Vztyčila sem prst, aby pochopila, že už budu mluvit. "Halo, dovolala sem se na informace?" zeptala sem se a na druhém konci mi oznámili, že ano. "Můžete mi říct, kde je redakce magazínu --- ?" položila sem svou otázku, hned co mi sarah nastavila titulku magazínu, abych viděla název. "Ano, jistě mám to. Díky." položila sem to a šla sem k naší velké zrcadlové skříni. "Počkej, počkej." stoupla si sarah vedle mě. "Jestli jim to chceš natřít, tak stylově." prohlásila a ukázala na moje nadbokový roury z podzimní kolekce Andrewa McCastla. Přikývla sem na souhlas a Sarah bez čekání na další povel vklouzla do svého pokoje. Sbalila kulmu, svůj kosmetický kufřík a než sem se rozhodla pro provokativní, bílou košili a černé lodičky s vykrojeným předkem, už na mě čekala v obýváku.
Na hlavě mi vytvořila nádherné lokny, na její doporučení sem se rozhodla pro kouřové, oční stíny a, když sem si vybrala poslední doplňky mohla sem vyrazit…
"Počkej, ještě kabelku." dohonila mě Sarah, když sem byla v půlce schodů. "Jasně. Děkuju." usmála sem se na ní nahraně a vzala si kabelku. "Jo, nakopej jim prdel." povzbudila mě a já ji snad poprvé slyšela mluvit sprostě. Vyběhla sem z domu a rázným krokem šla rovnou na metro. K mému štěstí byla redakce jen pár stanic metrem, takže sem to tam mohla během chvíle naplno rozjet…
………V redakci………
Otevřela sem hlavní dveře do redakce a sebevědomě vešla dovnitř. Neočekávejte nic extra, protože to tam vypadalo, jako asi v každým filmu. Stůl vedle stolu, všude chaoticky pobíhající redaktoři a k tomu všemu neustálé drnčení telefonů. "Přejete si?" vytrhla mě z kraťoučkého zamyšlení jedna z redaktorek. "Chci mluvit s vaším šéfem." řekla sem chladně, div se ta uťáplá, nejspíš brigádnice nesložila. "Ji-jistě." řekla tiše a vedla mě k jediné místnosti oddělené od toho "opičince". Ani sem neřekla díky a s krátkým zaklepáním sem bez vyzvání vstoupila do místnosti. "Ne, žádnou omluvu neotiskneme!" řekla šéfredaktorka klidně do telefonu. "Tak ať si nás zažalujou. Sme pojištění." ukončila hovor a mrskla telefon na pohovku umístěnou pod oknem.
"A co vy chcete?" zeptala se mě otráveně a konečně se ke mně otočila. "Já.." spustila sem, ale potom sem si všimla, kdo to byl. Stačil jediný pohled a ni a hned se mi vybavila ona milá Monica z letadla a i když neměla bříško a místo něj cigaretu v ruce, poznala sem jí na první pohled…
……………Pokračování příště………………
Napsala: CathyS




















áááááá tohle je úúúúúžasné!!!!!!miluju tvojí povídku!!!!je skvělá!!!!!!!hrozne moc rychle udělej pokračování!!!!protože tohle je naprosto SENZAČNÍ!!!!!!!!!!!