What Is Right? 13.
Další pokráčko….už třináctý.., počkám na tebe před školou. Navždy tvůj milující Joe
P.S. Doufám, že mi nedáš košem
"To je krásný" rozplývá se Kriky "Tak co půjdeš?" zeptá se Terka "Já nevím, byli jsme přece domluvený, že půjdem na oběd spolu, jako dámská jízda" odpovím "Prosím tě, tak se domluvíme na jindy, spolu můžem jít kdykoliv" řekne Péťa "Jo to jo a vypadá to, že toho Joe opravdu lituje, neměla bys ho odmítat" přidá se Terka "Tak dobře půjdu s ním, ale nevadí vám to, že ne?" zeptám se holek "To víš, že nevadí" řekne Péťa "No mě to, ale docela vadí, plánujem to už jakou dobu a pak si přijde nějakej frajírek a.." začla nadávat Káťa, ale Kriky do ní šťouchla ať toho nechá, ale Káťa chtěla stejně pokračovat. Kriky jí teda popadla za ruku a táhla jí na chodbu. Slyšeli jsme jak se o něčem dohadujou, chtěla jsem za nima jít, ale Terka mě zastavila a vydala se tam sama. Po chvilce se všechny tři vrátily a Káťa říká "Změnila jsem názor! Musíš tam jít!" "Co tak najednou? Ušlo mi něco?" zeptala jsem se "Nn nic ti neušlo, prostě tam běž a bav se" řekla Káťa rozpačitě. Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale do třídy vešla profesorka, takže jsme museli jak mi říkám náš "diskusní kroužek" rozpustit.
Celý den mi vrtalo hlavou co mi holky tají. Věděla jsem, že něco ano, znám je až moc dobře. Chtěla jsem to z nich dostat, ale vždycky se jim šikovně podařilo změnit téma, takže jsem z nich nic nedostala.
Ze školy jsme s holkama odcházeli mezi posledními, nechtěla jsem, aby nás s Joem vidělo moc lidí. Vyšli jsme z budovy, rozhlédla jsem se a Joe na mě čekal u svého auta s zářivým úsměvem na rtech. Usmála jsem se taky a radostí, že ho vidím jsem se rozeběhla, skočila mu do náruče a pořádně ho políbila. "No páni, čím jsem si to zasloužil?" zeptal se Joe "Ničím" odpovím "Prostě tě ráda vidím a děkuju za kytku, jestli budeš takhle pokračovat tak je nebudu mít kam dávat" Joe se jenom usměje a zeptá se "Půjdeš se mnou na ten oběd?" "No nejdřív se mi nechtělo, ale holky mě přemluvily, takže ano půjdu" "To jsem rád" řekl Joe a políbil mě.
V restauraci jsme si s Joem dali Sushi, oba ho totiž milujeme a já jsem každou chvilku brečela smíchy, protože Joe dělal neuvěřitelné blbosti. Po obědě jsme se šli projít do parku a sedli si na lavičku. Sedla jsem si vedle Joa ten, ale začal protestovat, takže si mě přitáhl k sobě a posadil si mě na klín. Nevím jak dlouho jsme tam takhle seděli, ale vím, že mi bylo krásně jako nikdy. Pak Joe vstal, vzal mě za ruku a někam mě táhnul. Odmítal mi říct kam jdeme, když se mě snažil dostat do auta tak jsem mu řekla "Hele Joey přestaň nikam s tebou nejedu!!!! Já vím co se ti honí v té tvé zvrácené hlavičce, zapomeň na to!!!" "No, honí se mi tam spousta věcí to je fakt, ale chci ti něco ukázat" řekne Joe a mrkne na mě. Vzdala jsem se a nastoupila do auta. Jeli jsme asi 20minut a já si všimla, že jedeme přímo do centra L.A. nechápala jsem co mi tady chce Joe ukazovat. Byla jsem zvědavá, ale nemělo cenu se ptát, protože by mi to stejně neřekl. "Jsme na místě" oznámil mi Joe. Vylezla jsem z auta a uviděla úplně normální budovu, nechápala jsem čím dál tím víc. "Tak pojď" řekl Joe, vzal mě za ruku a vešli jsme do budovy. "Víš jak jsem ti říkal, že budeme mít svoje vlastní studio?" "No jasně, básníš o tom každou chvíli" řeknu rýpavě "Haha, podívej" řekne Joe a ukazuje na nápis nade dveřmi, u kterých jsme stáli…Jonas Brothers: Recording Studio "No páni, blahopřeju" vykřiknu, obejmu Joa a políbím ho. "Děkuju, pojď se podívat" řekne Joa a táhne mě dovnitř. Všechno mi nadšeně ukazuje. Na chvíli jsem se přistihla při představě, že tady s klukama nahráváme desku. "Je to tu suprový!" řeknu nadšeně "To si ještě neviděla všechno" odpoví Joe a už me zase táhne někam pryč. "Tak jsme tady" řekne Joe "No páni" vydechnu úžasem, přede mnou se rozprostírá nádherně osvětlené podium "To je taky vaše?" zeptám se po chvíli "Jo je, chtěli jsme ho kvůli zkouškám, abychom se lépe připravili, líbí?" "Je suprový" "Tak pojď zazpíváme si spolu" řekne Joe "Co? Ne to ne, na to zapomeň!" řeknu rychle "Ale no tak, máš úžasnej hlas, pojď" řekne Joe a táhne mě na podium. "Ne! Joe nech mě! Já nemůžu!" "Ale jo můžeš, musíš!" přemlouval mě Joe "Ne, já mám vždycky strašnou trému" "No a právě toho se musíš zbavit, no tak nikdo tu není" prosí mě Joe a pomůže mi na podium. "Musíš se tý trémy zbavit, vždyť budeš zpívat na tý slavnosti a tam bude hodně lidí" říká Joe a podává mi mikrofon "Děkuju, že si mi to připomněl!" řeknu štiplavě. "Tak, kterou si dáme?" zeptal se mě Joe "Co třeba…ŽÁDNOU!!!" vykřikla jsem a chtěla vzít roha, ale Joe mě stačil chytit "NEZLOB!!!" řekne varovně "Tak zazpíváme tu naší" "Naší? My nějakou máme? Že o tom nevim" řeknu překvapeně "Jasně, že máme!" řekne Joe a začne zpívat "I wasn't jealous before we met…(zpíval Lay all your love on me), zpíval nádherně, ostatně jako vždycky. Když měla přijít moje část tak jsem zase cítila ten dávivý pocit v krku, jako bych tam měla veliký knedlík, který mi bránil ve zpěvu. Joe mě chytl za ruku a podíval se mi do očí, kterými mě pobízel abych se nebála a zpívala. "Don't go wasting your motion, Lay all your love on me" vypadlo ze mě a Joe se zářivě usmál. Cítila jsem jak můj knedlík v krku zmizel a moje nervozita opadala. "It was like shooting a sitting duck.." pokračovala jsem a začala jsem u toho i tancovat, Joe se samozřejmě přidal. Dozpívali jsme a Joe mě objal a začal mě točit "Jsi úžasná já věděl, že to překonáš" řekl mi a políbil mě "Jo možná jsem překonala nervozitu ze zpívání před tebou, ale u těch dalších nevim, nevim. Jestli tam bude tolik lidí jako naposled tak to se pudu někam zahrabat, protože to nezvládnu!!!" "Ale zvládneš, neboj se!" řekl Joe a znovu mě políbil. "Teď zazpívej něco sama ať si tě můžu pořádně poslechnout, prosííííímm" řekl Joe a házel na mě psí očka "No tak dobře" řeknu zlomeně "A co to bude?" ptal se zvědavě Joe "Hmmm, Holding On od Simple Plan" řeknu a musím se usmát, s touhle písničkou mám spojený úžasný vzpomínky. "Jóóó tak HOLDING ON od SIMPLE PLAN!!!" zakřičel Joe, nechápala jsem proč tak křičí málem mi praskl bubínek "Joe? Proč proboha tak křičíš?" "To já jen tak z radosti" "Aha" řekla jsem a radši se tím už nezabývala. Stoupla jsem si tedy doprostřed podia a začala zpívat "Once again I falling on my knees.." najednou na mě někdo namířil reflektor tim stylem, že jsem vůbec neviděla pod podium z čehož jsem začínala být dosti nervózní, ale zpívala jsem dál. Když jsem se blížila k refrénu tak někdo začal melodii té písně brnkat na kytaru a později se začaly přidávat i další nástroje. Otočila jsem se a za mnou stáli kluci z Jonas Brothers s zářivě usmívajícím se Joem v čele, myslela jsem, že ho uškrtím. Bylo mi totiž jasné, že všechno spískal on. Nechtělo se mi přerušovat písničku, takže jsem s klukama zpívala až dokonce a musím uznat, že se nám to povedlo dokonale. Po dohrání posledního akordu konečně zhasl ten dementní reflektor pod, kterým jsem se celou dobu smažila a tomu co jsem viděla a slyšela jsem nemohla uvěřit. Byl to potlesk, ale né jen tak obyčejný, ale od mojí rodiny a kamarádů. Stáli pod podiem a tleskali. Byli tam všichni moje rodinka, dokonce i zbytek Jonasových, holky a ještě další moji kamarádi. Slezla jsem z podia a šla za nimi. Všude okolo mě se ozývalo "Byla jsi úžasná, skvělá,..". Čapla jsem holky a vzala si je stranou. "Tak tohle jste mi celej den tajili" spustím na ně "To bylo pořád, běž na ten oběd, nesmíš ho odmítnout, já vás snad roztrhnu!!!" "Ale jdi, byla jsi skvělá" říká Káťa "Jo to byla a navíc kdybychom ti řekli, co se chystá tak by si zdrhla!" řekla Péťa. "Zlatíííí, byla jsi úžasná" ozve se za mnou, byl to Joe "Ty mi radši ani nechoď na oči!" vyjedu na něj a praštím ho do ramene "Auuuu!" zakřičí Joe ublíženě "Já za nic nemůžu, můj nápad to nebyl, já dělal pouze prostředníka" bránil se Joe "To stačí! A kdo to teda vymyslel?" zeptám se "Nóóó" soukal ze sebe Joe a ukázal na holky. "Cože? No teda…" to jsem, ale nedokončila, protože si mě Joe přitáhl k sobě a začal mě líbat. Začala jsem se bránit, bušila jsem do něj, ale držel mě pevně. Nakonec jsem mu podlehla a začala ho líbat taky a vznikla z toho pěkná líbačka, nemohla jsem si prostě pomoct. Z naší chvilky nás, ale někdo vyrušil "Ehm, pardon, že ruším" ozval se pro mě neznámý hlas. Odtrhli jsme se s Joem od sebe a podívali se za hlasem a tam stál…..
V restauraci jsme si s Joem dali Sushi, oba ho totiž milujeme a já jsem každou chvilku brečela smíchy, protože Joe dělal neuvěřitelné blbosti. Po obědě jsme se šli projít do parku a sedli si na lavičku. Sedla jsem si vedle Joa ten, ale začal protestovat, takže si mě přitáhl k sobě a posadil si mě na klín. Nevím jak dlouho jsme tam takhle seděli, ale vím, že mi bylo krásně jako nikdy. Pak Joe vstal, vzal mě za ruku a někam mě táhnul. Odmítal mi říct kam jdeme, když se mě snažil dostat do auta tak jsem mu řekla "Hele Joey přestaň nikam s tebou nejedu!!!! Já vím co se ti honí v té tvé zvrácené hlavičce, zapomeň na to!!!" "No, honí se mi tam spousta věcí to je fakt, ale chci ti něco ukázat" řekne Joe a mrkne na mě. Vzdala jsem se a nastoupila do auta. Jeli jsme asi 20minut a já si všimla, že jedeme přímo do centra L.A. nechápala jsem co mi tady chce Joe ukazovat. Byla jsem zvědavá, ale nemělo cenu se ptát, protože by mi to stejně neřekl. "Jsme na místě" oznámil mi Joe. Vylezla jsem z auta a uviděla úplně normální budovu, nechápala jsem čím dál tím víc. "Tak pojď" řekl Joe, vzal mě za ruku a vešli jsme do budovy. "Víš jak jsem ti říkal, že budeme mít svoje vlastní studio?" "No jasně, básníš o tom každou chvíli" řeknu rýpavě "Haha, podívej" řekne Joe a ukazuje na nápis nade dveřmi, u kterých jsme stáli…Jonas Brothers: Recording Studio "No páni, blahopřeju" vykřiknu, obejmu Joa a políbím ho. "Děkuju, pojď se podívat" řekne Joa a táhne mě dovnitř. Všechno mi nadšeně ukazuje. Na chvíli jsem se přistihla při představě, že tady s klukama nahráváme desku. "Je to tu suprový!" řeknu nadšeně "To si ještě neviděla všechno" odpoví Joe a už me zase táhne někam pryč. "Tak jsme tady" řekne Joe "No páni" vydechnu úžasem, přede mnou se rozprostírá nádherně osvětlené podium "To je taky vaše?" zeptám se po chvíli "Jo je, chtěli jsme ho kvůli zkouškám, abychom se lépe připravili, líbí?" "Je suprový" "Tak pojď zazpíváme si spolu" řekne Joe "Co? Ne to ne, na to zapomeň!" řeknu rychle "Ale no tak, máš úžasnej hlas, pojď" řekne Joe a táhne mě na podium. "Ne! Joe nech mě! Já nemůžu!" "Ale jo můžeš, musíš!" přemlouval mě Joe "Ne, já mám vždycky strašnou trému" "No a právě toho se musíš zbavit, no tak nikdo tu není" prosí mě Joe a pomůže mi na podium. "Musíš se tý trémy zbavit, vždyť budeš zpívat na tý slavnosti a tam bude hodně lidí" říká Joe a podává mi mikrofon "Děkuju, že si mi to připomněl!" řeknu štiplavě. "Tak, kterou si dáme?" zeptal se mě Joe "Co třeba…ŽÁDNOU!!!" vykřikla jsem a chtěla vzít roha, ale Joe mě stačil chytit "NEZLOB!!!" řekne varovně "Tak zazpíváme tu naší" "Naší? My nějakou máme? Že o tom nevim" řeknu překvapeně "Jasně, že máme!" řekne Joe a začne zpívat "I wasn't jealous before we met…(zpíval Lay all your love on me), zpíval nádherně, ostatně jako vždycky. Když měla přijít moje část tak jsem zase cítila ten dávivý pocit v krku, jako bych tam měla veliký knedlík, který mi bránil ve zpěvu. Joe mě chytl za ruku a podíval se mi do očí, kterými mě pobízel abych se nebála a zpívala. "Don't go wasting your motion, Lay all your love on me" vypadlo ze mě a Joe se zářivě usmál. Cítila jsem jak můj knedlík v krku zmizel a moje nervozita opadala. "It was like shooting a sitting duck.." pokračovala jsem a začala jsem u toho i tancovat, Joe se samozřejmě přidal. Dozpívali jsme a Joe mě objal a začal mě točit "Jsi úžasná já věděl, že to překonáš" řekl mi a políbil mě "Jo možná jsem překonala nervozitu ze zpívání před tebou, ale u těch dalších nevim, nevim. Jestli tam bude tolik lidí jako naposled tak to se pudu někam zahrabat, protože to nezvládnu!!!" "Ale zvládneš, neboj se!" řekl Joe a znovu mě políbil. "Teď zazpívej něco sama ať si tě můžu pořádně poslechnout, prosííííímm" řekl Joe a házel na mě psí očka "No tak dobře" řeknu zlomeně "A co to bude?" ptal se zvědavě Joe "Hmmm, Holding On od Simple Plan" řeknu a musím se usmát, s touhle písničkou mám spojený úžasný vzpomínky. "Jóóó tak HOLDING ON od SIMPLE PLAN!!!" zakřičel Joe, nechápala jsem proč tak křičí málem mi praskl bubínek "Joe? Proč proboha tak křičíš?" "To já jen tak z radosti" "Aha" řekla jsem a radši se tím už nezabývala. Stoupla jsem si tedy doprostřed podia a začala zpívat "Once again I falling on my knees.." najednou na mě někdo namířil reflektor tim stylem, že jsem vůbec neviděla pod podium z čehož jsem začínala být dosti nervózní, ale zpívala jsem dál. Když jsem se blížila k refrénu tak někdo začal melodii té písně brnkat na kytaru a později se začaly přidávat i další nástroje. Otočila jsem se a za mnou stáli kluci z Jonas Brothers s zářivě usmívajícím se Joem v čele, myslela jsem, že ho uškrtím. Bylo mi totiž jasné, že všechno spískal on. Nechtělo se mi přerušovat písničku, takže jsem s klukama zpívala až dokonce a musím uznat, že se nám to povedlo dokonale. Po dohrání posledního akordu konečně zhasl ten dementní reflektor pod, kterým jsem se celou dobu smažila a tomu co jsem viděla a slyšela jsem nemohla uvěřit. Byl to potlesk, ale né jen tak obyčejný, ale od mojí rodiny a kamarádů. Stáli pod podiem a tleskali. Byli tam všichni moje rodinka, dokonce i zbytek Jonasových, holky a ještě další moji kamarádi. Slezla jsem z podia a šla za nimi. Všude okolo mě se ozývalo "Byla jsi úžasná, skvělá,..". Čapla jsem holky a vzala si je stranou. "Tak tohle jste mi celej den tajili" spustím na ně "To bylo pořád, běž na ten oběd, nesmíš ho odmítnout, já vás snad roztrhnu!!!" "Ale jdi, byla jsi skvělá" říká Káťa "Jo to byla a navíc kdybychom ti řekli, co se chystá tak by si zdrhla!" řekla Péťa. "Zlatíííí, byla jsi úžasná" ozve se za mnou, byl to Joe "Ty mi radši ani nechoď na oči!" vyjedu na něj a praštím ho do ramene "Auuuu!" zakřičí Joe ublíženě "Já za nic nemůžu, můj nápad to nebyl, já dělal pouze prostředníka" bránil se Joe "To stačí! A kdo to teda vymyslel?" zeptám se "Nóóó" soukal ze sebe Joe a ukázal na holky. "Cože? No teda…" to jsem, ale nedokončila, protože si mě Joe přitáhl k sobě a začal mě líbat. Začala jsem se bránit, bušila jsem do něj, ale držel mě pevně. Nakonec jsem mu podlehla a začala ho líbat taky a vznikla z toho pěkná líbačka, nemohla jsem si prostě pomoct. Z naší chvilky nás, ale někdo vyrušil "Ehm, pardon, že ruším" ozval se pro mě neznámý hlas. Odtrhli jsme se s Joem od sebe a podívali se za hlasem a tam stál…..
Pokráčko příště...
Napsala: Janča




















No jasne že sama ... ale co ty máš co říkat! Ty máš taky luxusnej design ... úúúplne božííí :o*