Tk tady je další díl mojí FFky..Snad se vám bude líbit..
Díky mami...
NICK:
Mezitím, co jsme si povídali s paní Brownovou, tak najendou musela zavolat svý dceři. Za 15 min přišla. Otevřela dveře a zůstala tam stát jako solný sloup, koukala na nás s vykulenýma, ale krásnýma očima. Byla tak sladká. Její mamka prolomila ticho: "Ahoj zlato, tohle jsou…" ani to nestačila doříct a Carmen jí do toho skočila a dodala: "JONAS BROTHERS". Najednou měl Kev další svojí debilní připomínku: "Ty nás znáš???" Málem jsem vybouch smíchy, ale nakonec jsem to vydržel. "No jasně, kdo by vás neznal??", řekla svým úžasným hlasem…Bože..Ona je tak krásná-asi jsem se zamiloval….Po půl hodině, co odešla, aby si zabalila, tak jsem se sebral,a šel jsem za ní. Zůstal jsem stát mezi jejíma dveřma s otevřenou pusou. Carmen se převlíkla a vypadala nádherně. Zrovna si zpívala "SOS", a když si mě všimla, tak okamžitě přestala. "Je..co tu děláš Nicku?? Já myslela,že si dole povídáš s mojí mamkou?!?!??". "Mno to jo,ale už mě to tam nebavilo", řekl a pousmál se. "Aha, tak pojď dál a posaď se". Řekla a ukázala na postel.
CARMEN:
Jdu nahoru do svýho pokoje a ještě jednou se otočim. Vidim,jak se na mě Nick dívá s těma jeho krásnejma hnědejma očima. Usmívám se a jdu dál, a pokračuju zase ve svým zpívání.
Po půl hodině:
Pořád si zpívám,a najednou se ve dveřích objeví Nick. Radši ztichnu. "Je..co tu děláš Nicku?? Já myslela,že si dole povídáš s mojí mamkou?!?!??", řeknu nejistě. "Mno to jo, ale už mě to tam nebavilo" odpověděl. On je tak úžasnej…asi ho miluju…. "Aha, tak pojď dála posaď se", ještě jsem dodala a ukázala na postel. Nick se tak krásně usmál… "A kolik ti vlastně je??" zeptal se váhavě. "14". "Ty jo, já myslel že víc, tak 16-17. Protože vypadáš úžasně." Cítim zase jak rudnu. "Hele jakou mají ty zdi vlastně barvu?? Protože pod těma "našima" plakátama to není vidět" "Mno oranžovou, teda aspoň myslim" odpověděla jsem rychle a dostala výtlem z toho,jak Nick řek to "našima". A on dostal taky výtlem, ale určitě ne z toho, z čeho jsem ho dostala já. "Hele a promiň že se tě takhle ptám, ale koho z nás tří máš…." Nestačil to doříct a už mu rovnou odpovídám "TEBE". Myslim,že se Nick začíná červenat. Je tak sladkej….Mám mu říct, že sem se do něj asi zamilovala, nebo mám radši počkat, jestli to náhodou neřekne on?,-Honilo se mi celou dobu hlavou. "Hele Nicku, musim ti něco říct", "no tak povídej" sedla jsem si vedle něho na postel.. "No víš, já tě..já.." "POJĎTE NA OBĚD", zařvala najednou mamka. "jo už dem!!". "No tak mi to řekneš potom". "O.K" odpověděla jsem mu smutně.
Pořád si zpívám,a najednou se ve dveřích objeví Nick. Radši ztichnu. "Je..co tu děláš Nicku?? Já myslela,že si dole povídáš s mojí mamkou?!?!??", řeknu nejistě. "Mno to jo, ale už mě to tam nebavilo" odpověděl. On je tak úžasnej…asi ho miluju…. "Aha, tak pojď dála posaď se", ještě jsem dodala a ukázala na postel. Nick se tak krásně usmál… "A kolik ti vlastně je??" zeptal se váhavě. "14". "Ty jo, já myslel že víc, tak 16-17. Protože vypadáš úžasně." Cítim zase jak rudnu. "Hele jakou mají ty zdi vlastně barvu?? Protože pod těma "našima" plakátama to není vidět" "Mno oranžovou, teda aspoň myslim" odpověděla jsem rychle a dostala výtlem z toho,jak Nick řek to "našima". A on dostal taky výtlem, ale určitě ne z toho, z čeho jsem ho dostala já. "Hele a promiň že se tě takhle ptám, ale koho z nás tří máš…." Nestačil to doříct a už mu rovnou odpovídám "TEBE". Myslim,že se Nick začíná červenat. Je tak sladkej….Mám mu říct, že sem se do něj asi zamilovala, nebo mám radši počkat, jestli to náhodou neřekne on?,-Honilo se mi celou dobu hlavou. "Hele Nicku, musim ti něco říct", "no tak povídej" sedla jsem si vedle něho na postel.. "No víš, já tě..já.." "POJĎTE NA OBĚD", zařvala najednou mamka. "jo už dem!!". "No tak mi to řekneš potom". "O.K" odpověděla jsem mu smutně.
Napsala: Peťka



















