close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sophie E. Scott... 2. //Srdce na správném místě//

16. dubna 2009 v 18:53 | CathyS |  FFka - Sophie E. Scott
Moc vám děkuju za komentíky... Popravdě sem nečekala, že se tahle FeFka chytne, ale mile ste mě překvapily... Díky přeju hezké počtení nad další kapitolou... CathyS


II. Srdce na správném místě...

...S matkou si povídali ještě dlouho, téměř celé odpoledne, ale už brzy k večeru Soph cítila obrovskou únavu. Byla ještě rozlámaná z letadla a i když měly s matkou ještě tolik veselých i jiných historek, usoudila, že ráno je moudřejší večera a šla si lehnout už kolem deváté...

Její matka však neodolala a pár minut potom co si Sophie šla lehnout do svého pokoje, kde se od jejího odjezdu do Anglie téměř nic nezměnilo, jí šla zkontrolovat. Chvíli jenom nevěřícně, téměř se zatajeným dechem pozorovala svojí spící holčičku a neodvážila se přistoupit blíže. Po chvíli se tiše posadila vedle postele a hladila Sophie po vlasech, tak jak to dělávala, když byla Soph ještě malá. "Vždyť mi zítra zase neodlétá." pomyslela si a tak sešla po schodech dolů do obýváku.
Téměř celou noc zůstala Sophiina matka vzhůru a vzrušeně, s obrovkým údivem si pročítala její nejnovější román. Dychtivě otáčela stránku po stránce a přemýšlela nad tím, jak se asi Sophie cítila, když ten román psala. Její dva poslední romány nekončily zrovna Happy Endem. Spíše v zoufalství a slzách hlavních hrdinů i čtenářů. Když byla Sophie pryč, taky se necítila nejlépe. Mnohokrát si přehrávala, co se Sophie podniknou až se vrátí z pozaoceánské cesty, ale teď když ji má konečně u sebe by nejraději zůstala sedět vedle její postele a sledovala ji, jak lehce oddychuje.
Sophie o své nové knize mluvila v menších obavách, přece jen postrádala její osobitý nadhled a špetičku nadsázky, které byli u jejích předchozích knih samozdřejmostí. Sophie matce vyprávěla o tom kde sbírala inspiraci a samotnou jí udivilo, že tam taky patří. Sophie ji vždycky vyčítala, že si po odchodu jejího otce nikoho nenašla a rači se trápila sama...


---Další ráno---

Sophie se ráno vzbudila už kolem sedmé. Ne, že by v Anglii vstávala později, ale doma měla v plánu lenošit a to znamenalo vylést z postele až tak k obědu. Jenže oslepující slunce, které se dralo škvírkami v žaluziích jí nedalo a tak vylezla z postele už časně ráno.
Nejdřív měla v plánu navštívit koupelnu, ale bolest hlavy byla silnější a tak zamířila rovnou do kuchyně pro aspirin. Po schodech se jí šlo z těžka, jako by bolest s každým dalším krokem narůstala, ale když šla kolem pootevřených dveří do obýváku musela se zastavit. Potichu je otevřela a vešla do pokoje. Její matka tam ležela na pohovce, s kruhy pod očima a v rukou svírala Sophiin rukopis, jako by šlo o nějaký poklad. Sophie se jen pousmála, vzala jí z rukou svůj nedodělaný román a položila ho na stůl. Automaticky šla najít do malé komody pod oknem nějakou přikrývku. Matku z lehka přikryla a políbila ji na čelo. "Mám tě ráda." řekla, vzala si do rukou rukopis a odešla do kuchyně.
Na snídani neměla ani pomyšlení, hlava jí i pojednom aspirinu nesmyslně bolela dál a na dopsání románu měla už jen pár dní. I přesto si sedla ke stolu a snažila se vymyslet pokračování svého díla. Když jí konečně přepadla můza, otevřela rukopis na konci svého psaní, a k vlastnímu překvapení tam byl přilepený vzkaz na tyrkysově modrém papírku.

Takhle je to dokonalé holčičko.
Radči žij, než bude pozdě.
Mám tě ráda, máma.

"Já tebe taky." naznačila rty a listy papírů zase zavřela. "Vlastně má pravdu." řekla si, popadla příjemnou jarní bundu a vyšla ven z domu. Venku bylo nádherně, dokonaleji už by začátek května v New Jersey vypadat nemohl...


---Dopoledne---

"Snad nevaříš?" vešla do kuchyně její matka, ještě trochu otlačená od tvrdé pohovky. "Dobré jitro ospalče." usmála se na ní Soph. "Jistě, že nevařím, jenom nám připravuju snídani." pobídla ji gestem aby si sedla ke stolu. Matka se bez větších protestů posadila, ale stále nemohla uvěřit svým očím. "Vždycky si vyspávala až bůh ví do kdy a teď mi budeš vařit snídani?" "To bylo mami..." proroutila Soph očima. "A navíc, já nevařím." položila před ní na stůl vajíčka se slaninou a žitným chlebem. "Dobrou chuť." postavila další talíř před sebe a s chutí se do toho pustila. "Dobrou." zabručela matka naštvaně. Vždycky byla ona ta, která se starala, tak proč by to teď mělo být opačně. Snad ještě není tak stará, aby jí Sophie začala obskakovat.
"Už sem to dopsala." podala jí Sophie román a matčin netečný výraz nijak nekomentovala. "Vážně? Ukaž." projevila zájem a otevřela ho.

Díky, že si mi otevřela oči.
Zítra ráno odlétám do LA.
Taky tě mám ráda, Sophie.

Přečetla si matka na pravé stránce. "Cože? Odlétáš? To přece nemůžeš..." začala se vztekat a lámat rukama. "Ale no tak mami, snad si´s nemyslela, že tady budu napořád." protestovala Sophie. "To ne! Ale v týden sem doufala." "Jéžiši, tak poleť se mnou." navrhla Soph nouzově. "Kam bych lítala? Já si myslela, že tady zůstaneš." "Ale já neolítám navždycky! A navíc, když chci být režisérkou nemůžu zůstat tady. Musím jít mezi elitu hned, než bude pozdě." namítala Sophie, ale nebylo jí to nic platné. Naštvaně vstala od stolu a řekla. "Zítra odlítám, ať se to tobě líbí nebo ne a basta." vyšla rázně z kuchyně, ke vchodovým dveřím. "A mimochodem, pozvala sem k nám na večeři Ralpha." řekla a šmátla ještě po své bundě. "A při tom si zase myslela na co?" "Na tebe!" odbyla ji a rozzuřeně vylítla z domu. "Co mám uvařit k obědu?" křičela za ní matka od stolu, ale Sophie ji už nevnímala. Vadilo jí, že si matka nedokážě přiznat, že se ze Sophie stala žena a ještě víc jí mrzelo, že se kvůli tomu hádaly...

---Večeře s Ralphem---

"CrrrrRrr..." ozval se zvonek u dveří, ale Sophiina matka jen nervózně přešlapovala u okna. "Půjdu tam." nabídla se Soph. Pomalu kráčela ke vchodovým dveřím a utírala si mokré ruce do zástěry, kterou měla uvázanou kolem pasu. S úsměvem otevřela dveře a čekal ji tam stejně sympatický muž se, kterým se viděla dopoledne. "Dobrý den Ralphe." "Dobrý Soph." vzala s od něj lehký kabát a než ho dala na věšák, poslala ho do kuchyně. "Páni tady voní." chválil si a stále se šalamounsky pousmíval. "Ralphe..." naklonila se prosím moc netlačte." upozornila ho. "Já už vím jak na ní." "Jak? Pěkně z lehka?" zažertovala Soph. "Spíš pěkně v pozoru." přiznal jí Ralph, až se Sophie podivila jak je upřímný.
"Ahoj Lisi?" pozdravil Ralph a jemně ji políbil na tvář. "Ahoj..." pookřála a oči jí jen zářily...


........................Pokračování příště......................


Napsala: CathyS




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katrin04 Katrin04 | 16. dubna 2009 v 20:10 | Reagovat

Je to užasne prosííím pokračko

2 Jnasfanns>Nick*Baruška Jnasfanns>Nick*Baruška | E-mail | Web | 16. dubna 2009 v 21:17 | Reagovat

úžasný

3 Janiky Janiky | 16. dubna 2009 v 23:03 | Reagovat

Nemám slov, teším sa na dalšiu časť.Super FF

4 3hena3 - SbénQo 3hena3 - SbénQo | E-mail | Web | 17. dubna 2009 v 0:20 | Reagovat

pekneee =) Boze dievca, ty pises uzasne! :D

5 Lucya Lucya | Web | 17. dubna 2009 v 16:38 | Reagovat

WAWs mas fakt pekny blog..:)

6 Lucya Lucya | Web | 17. dubna 2009 v 16:38 | Reagovat

a necela by si byt SB?... :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama