What Is Right? 21
Pokráčko is here..:), znovu a znovu děkuju za komenty
Joe mě doprovodil domů, kde jsem narazila na šíleně pobíhající Niky, která pořád vykřikovala, že nemá co na sebe. Nemohla jsem to poslouchat tak jsem jí čapla a jeli jsme si koupit nějaké šaty. Asi po hodinovém hledání a dohadování jsme našli to co jsme hledali. Niky si vybrala vínové šaty na ramínkách a já světle zelené, které byli na způsob korzetových. Večer jsme se s Niky připravovali společně. Asi okolo tři čtvrtě na šest přijel pro Nikol Nick. Kluci si totiž určili přesné pořadí v jakém na tu večeři přijdou. Nechápala jsem to, Niky taky ne, ale nechtěli jsme jim do toho kecat tak jsme to nechali být. Přesně v šest pro mě přišel Joe "Ahoj krásko, sluší ti to" pozdravil mě a políbil "Děkuju, taky nevypadáš špatně" řekla jsem s úsměvem. Nastoupili jsme do auta a už jsme se řítili k Jonasovým. Před domem mi Joe pomohl z auta, ale pak mě přimáčkl na dveře a dlouze a vášnivě mě políbil "Za co to bylo?" nechápala jsem "Za to, že jsi" usmál se Joe, chytl mě za ruku a už jsme vcházeli dovnitř. "Jsme tady" zakřičel Joe na celý dům "To jsme rádi" ozvala se Denisse "Ahoj Jenny moc ti to sluší, jak se máš?" "Děkuju, no právě teď se mám přímo skvěle" řekla jsem po pravdě a s Denisse jsme se objali "A jak to, že se máš tak skvěle?" zeptal se Paul, který mě taky objal "No za prvé proto, že jsem tu s vámi a za druhé, že jsme dostali s klukama smlouvu na desku" řekla jsem nadšeně "No páni, tak to je suprový" ozval se Nick a taky jsme se přivítali. Pak jsem se pozdravila ještě s Frankiem a Kevem. "Ehm Jenn? Mohl bych ti někoho představit?" zeptal se Kevča "No jasně" "Tak fajn, pojď se mnou" vzal mě Kevin za ruku a táhnul mě do obýváku. Měli jste vidět Joeův výraz, málem Kevču zabil pohledem. Na pohovce seděl
a Niky s nějakou hnědovlasou holčinou. "Danielle, chtěl bych ti někoho představit" řekl Kevča a ta holčina vyletěla do pozoru "Takže Jenn tohle je Daniell moje přítelkyně, Danielle tohle je Jenn přítelkyně Joa" představil nás Kev a my si podali ruce, chvíli jsme si tam ještě povídali. Musím říct, že Daniell je moc sympatická a ke Kevčovi se moc hodí, sluší jim to spolu. Pak jsem se vydala hledat Joa, ale nikde jsem ho nemohla najít. Šla jsem tedy do kuchyně za Denisse "Ááá Jenny, proč nejsi s Joem?" "No ráda bych, ale nějak ho nemůžu najít a nechceš s něčím pomoct?" "Aha tak to nevím, kde se schovává. No a jestli chceš tak můžeš nakrájet zeleninu do salátu" na to jsem kývla a dala se do práce. S Denisse jsme si furt povídali a smáli se pak, ale řekla něco co mě zaskočilo "Víš Jenny jsme ráda, že Joe chodí právě s tebou. Konečně si našel někoho normálního. Ty jeho věčné krátkodobé aférky mu vůbec neprospívaly spíš bych řekla, že ho ničily, ale, když je teď s tebou tak na něm vidím jak je šťastný. Opravdu už jsem ho dlouho takhle neviděla, takže doufám, že vám to spolu vydrží" usmála se na mě Denisse "No víš…já..nevím, co mám na to říct. Snad jenom, že já jsem s Joem taky moc šťastná, vážně. Nikoho jsem tak moc nemilovala, to ti můžu říct na rovinu". Denisse ke mně přišla, objala mě a dokonce jí ukápla slza. "Mami neviděla si…" přišel Joe, ale jak nás viděl, zarazil se "Stalo se něco?" zeptal se starostlivě "Néé, zlato nic!" mlžila Denisse a utírala si slzy "Jo fakt nic, jenom takový holčičí tlachy" řekla jsem a mrkla na něj. Joe se jenom usmál a už to nerozebíral "Mami mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se prosebně Joe "Mno, tak já se vzdálím, kde je tady koupelna?" zeptám se směrem k Denisse "Po schodech nahoru a pak doleva" odpověděla mi Denisse, já poděkovala a odkráčela. Jakmile vyjdu z koupelny tak mě někdo chytne za boky a přitlačí na zeď. "Joe ty surovče!" řeknu se smíchem. On se taky usměje a políbí mě. Zase sjíždí k mému krku "Víš, že si v těch šatech strašně sexy?!" zamumlá Joe vzrušeně "Hele Joe ty seš strašnej hřebec, to není možný" řeknu a dostanu záchvat smíchu "Večeře!!" ozve se ze zdola Denisse "Tak pojď ty můj hřebče!" řeknu mu a políbím ho.
Večeře probíhala v poklidu všichni jsme si povídali a smáli se až do zákusku. Denisse před nás postavila koláč, který vypadal chutně, ale opak byl pravdou. Jakmile jsem totiž spolkla první sousto sevřelo se mi hrdlo a začala jsem se dusit. "Pane Bože" začala jsem bezmocně chrčet "Mami tys tam dala limetky?" ptal se Joe "Ano dala" řekla Denisse nechápavě "Sakra, má na ně alergii!" zaječel Joe a někam odběhl "Ségra vydrž!"snažila se mě uklidnit Nikol a chytla mě za ruku "Zkus se napít vody!" vykřikl svůj nápad Nick "To jí nepomůže, když nemůže dýchat!!" zakřičela na něj Niky až všichni nadskočili "Sakra, kde je ten Joe? Joe pospěš si!!!" zařvala ségra "Sem tady" řekl udýchaně Joe a podával mi inhalátor "Nadechni se, no tak" nadechla jsem se a dýchací cesty se mi pomalu začaly uvolňovat. Jenže to bylo to poslední co jsem si pamatovala, protože jsem omdlela.
"Pane Bože, kde to jsem? Co se stalo?" vzbudila jsem se zpocená jak myš v něčí posteli "Pššššt, zlato klid" utišoval mě Joe "Měla si alergický záchvat a si u mě v pokoji, klídek" "Jo už si vzpomínám" "Strašně jsem se o tebe bál" řekl Joe a odhrnoval mi vlasy, aby mi viděl do obličeje "Joe děkuju ti zachránil si mi život" řekla jsem a objala ho. Pak jsem se k němu na klonila a políbila ho. Chtěla jsem se odtáhnout, ale Joe si mě podržel a strhla se z toho pěkná líbačka. Povalila jsem ho zpátky na postel a začala ho líbat na krku, seděla jsem na něm a lehce se na něm pohupovala. Joe to nevydržel, překulil se na mě, znovu mě začal líbat a pomalu své rty přesouval ke svému oblíbeném krku a za chvíli jsem se cítila jak se Joeovi nadzvedávají kalhoty. "Joe prosím tě přestaň" žádám ho i když bych byla radši kdyby pokračoval "Jenn no tak, neříkej, že se ti to nelíbí" řekl sebevědomě Joe a zvou se přisál k mým rtům. Odtrhla jsem ho od sebe, vzala jsem jeho tvář do dlaní a řekla "Víš moc dobře, že se mi to líbí, ale nemůžeme, už jsme o tom mluvili. Tak se zklidni a mysli třeba na babičku" "Hmmm tak nic mno, alespoň jsem to zkusil" zabručí Joe, jeho vzrušení opadne a on si lehne vedle mě. Přitisknu se k němu, on mě obejme okolo ramen a hladí mě po vlasech. Vůbec nemluvíme jenom si užíváme tuhle chvíli. "Jenn? Můžu se tě na něco zeptat?" prolomí Joe po chvíli naše mlčení "Můžeš" řeknu s úsměvem, ale zároveň se i trochu obávám co z něj vypadne "Kolik si měla kluků?" vypálí na mě Joe svojí otázku "Cože?" škubnu sebou "Jak to myslíš?" "No s kolika klukama si chodila přede mnou?" "Joe, proč to chceš vědět?" "Zajímá mě to, já jsem ti to řekl, tak by mě zajímalo jak je to s tebou" řekl Joe "Hmmm" zabručím "Tak dobře definuju to jinak. S kolika klukama si spala?" vyštěkne Joe hnusně "Co si o mě sakra myslíš, že jsem nějaká děvka?" vyjedu na něj a už stojím na nohou "No já nevím co si mám o tobě myslet, když mi to nechceš říct" taky na mě vyjede Joe a vyletí do pozoru "Chceš to fakt vědět?" "Jo chci!" "Určitě?" zeptám se pro jistotu "Ano, ano chci to vědět!!!" zakřičí Joe "Fajn se šesti! Stačí?!" vpálím mu to přímo do obličeje a Joeovi zmrzne usměv na tváři "Vidíš, přesně proto jsem ti to neřekla!" prohlásila jsem vzala si kabelku, nechala Joa Joem třískla dveřma a seběhla ze schodů. "Jenny počkej" zastavila mě Denisse "Chtěla jsem se ti omluvit, nevěděla jsem, že si alergická na limetky. Nechtěla jsem tě zabít nebo tak!" "Jo to je dobrý, nemohla si to vědět" řeknu a hraně se usměju "Jenn co se stalo?" zeptá se starostlivě Denisse "Ale nic, jenom jsme se trochu rafli s Joem" řeknu posmutněle "To bude dobrý uvidíš" "Jo možná, Denisse děkuju za večeři bylo to fajn" "Nemáš vůbec zač a ještě jednou se ti omlouvám" řeka Denisse a na rozloučenou jsme se objali. Pak dorazili ještě Paul s klukama, takže jsem se s nima taky rozloučila a už jsem měla ruka na klice, když se za mnou ozvalo….
Pokráčko příště
Napsala:Janča




















waw super len ma mrti ze sa pohadali......pokrackkoooooo.....som strasne zvedava ....:DDD..