What Is Right? 22
Další dílek...
Další dílek...
A za ní…..NO TO SNAD NÉÉÉ!!! Jako její vokalistky tam byli Terka s Kriky! To si nelaj srandu?! Takhle mě podrazit! Jenom jsem koukala s otevřenou pusou a holky na tom nebyli jinak. Otočila jsem se a běžela do blízkého parku "Néééé" zařvala jsem na celé kolo a začala vztekle kopat do odpadkového koše. "Jenn! Přestaň! Ublížíš si!" křičel Denny a začal mě objímat. A já se rozbrečela, už to nešlo vydržet. Denny mě po chvíli pustil a předal mě Kátě s Péťou, které brečely taky. "Nemůžu tomu uvěřit po takový době co se známe. Jak nám to mohly udělat?" plata se nechápavě Péťa. Chvíli jsme se tam tak objímali a pak Káťa řekla "Tak už dost! Necháme toho blbýho fňukání a vrátíme se tam" a otírala si slzy "Káťa má pravdu, tohle je tvoje noc a ty si jí nesmíš nechat nikým zničit!" řekne Péťa "Jo to je fakt jdeme tam u ukážem jim zač je toho loket!" řeknu, a holkama si plácnem a vydáme se zpátky. "Holky jste v pohodě?" zeptá se nás Charlie jakmile nás uvidí "Jj jsme" řekne Káťa a usmějem se. Za chvíli za náma přijde třídní a oznámí nám, že asi na půl hodiny vystupujeme. "Ale, ale naše spodina" uslyšíme za sebou ten protivnej hlas Andrey. Otočím se a vidím ten její hnusnej xicht a vedle ní stojí Terka s Kriky. Bylo mi z nich na zvracení. "Co chceš ty blonďatá nádhero?" zeptám se znechuceně "Ale nic, jenom jsem ti chtěla popřát hodně štěstí" usměje se sladce "Tak to ti nevěřím" řeknu popravdě. "Tak fajn, jenom jsem ti chtěla říct, že si myslim, že vůbec neumíš zpívat a , že to určitě bude děsnej propadák a všichni se ti budou smát" vychrlila na mě Andrea "Jo radši bys to měla rovnou zabalit" přidala se Terka, tak to byla ráno pod pás to sem fakt nečekala. "Jo vůbec tam nelez, jinak se fakt ztrapníš" přidala se k ní Kriky "Tak už dost!!!" zakřičela Péťa s Káťou současně a začali se tam spolu dohadovat. Pak se do toho vložil Denny "Už buďte zticha!" zakřičel a všichni zmlkli "To co ste udělali bylo od váš hnusný holky nechápu jak jste to mohli udělat po tom všem co pro vás Káťa, Péťa a Jenn udělaly je to ubohý! Vy jste ubohý! A my dva Terezo KONČÍME!!!! Jednou pro vždy!!" zakřičel na ní, ona na něj jenom nechápavě hleděla a potom s Kristýnou a Andreou nafrněně odkráčela. "Denny děkuju, že si se nás zastal" řekla jsem mu "To je v pohodě, vim, že byste udělali to samý" usmál se nuceně Denny "Je nám líto, že to takhle dopadlo. Hlavně s tebou a s NÍ" řekla Káťa omluvně a všechny jsme Dennyho obejmuli. "Hele holky to bude dobrý, chtěl jsem to udělat už delší dobu, nějak nám to neklapalo" prohlásil Denny a odešel s holkama někam ven a já zůstala sama v zákulisí. Občas jsem prohodila pár slov s účinkujícími co právě nastupovali. Ale nějak se mi podařilo dostat až ke šmírárně. Tak říkáme otvoru ve zdi, který je ve stěně v zákulisí a z, kterého je vidět na kus podia, ale hlavně na diváky. To snad néé takovejch lidí?! To není možný!! Bylo tam tak dva tisíce lidí…Najednou mě pohltila panika a v hlavě se mi začalo promítal všechno co mi řekla Andrea s holkama. Že to nezvládnu, že se mi budou smát, že to bude trapas. Úplně jsem se rozklepala a utekla od tam tud. Proběhla jsem okolo nechápavě třídní, taky jsem zahlédla Andreu jak se vítězně usmívá. Pořád jsem běžela, dál a dál. Nemohla jsem se zastavit. Můj hlas v hlavě pořád křičel ať se nezastavuju a běžím dál, že tomu musím utéct. Nakonec jsem se zastavila, už jsem nemohla. Rozhlédnu se a poznám svoje oblíbené místo na útesech u zátoky. Sedla jsem si a jen tak se dívala na moře jak se tříští o útesy dole. Bylo správné takhle zbaběle utéct? Asi ne, ale já to prostě nezvládnu. Nemám na to stát se zpěvačkou a nikdy jsem neměla. Říkala jsem si pro sebe, zabořila jsem hlavu do dlaní a začala vzlykat.
"Jenny prosím tě, nebreč" ozval se po chvíli nějaký hlas za mnou a ten dotyčný mi položil ruku na rameno. Otočím se a tam stál…"Frankie? Co tady děláš? Jak si mě našel?" vychrlím na něj a snažím si osušit ubrečené oči. "No vím, že tady máš svoje oblíbené místo. Tak mě napadlo, že budeš tady" "Hmmm" zabručím "Jenn pojď vrátíme se, všichni tě hledají" přemlouval mě Frankie "Ne Franku nikam nejdu já to prostě nezvládnu" "Ale.." "Ne vážně, nech mě radši být. Vrať se tam, nebo budou hledat ještě tebe, ale prosím tě neříkej nikomu, kde jsem prosícím" škemrám "A co za to?" ptá se vyděračsky Frankie "No mám tu pár karamelovejch bonbónů, který můžou být tvoje, když nikomu neřekneš, kde jsem, platí?" "Jo platí!" vykřikne Frankie plácnem si já mu předám bonbóny a on odběhne pryč. Zase si sednu a pozoruju moře. Pak se z ničeho nic zvednu a jdu na okraj útesu. Nechtěla jsem skočit nebo tak něco, to ne. Jenom jsem se chtěla…já vlastně ani pořádně nevím co jsem chtěla, prostě mě to napadlo. Roztáhla jsem ruce a nechala se ovívat větrem. Skoro jako v Titaniku, ale bez toho Jacka "Nééé Jenny nedělej to!!" zakřičel někdo za mnou a odtrhl mě od kraje. "Prosím tě, nedělej to!" "Joe, prosím tě uklidni se! Já jsem nechtěla skočit, jenom jsem relaxovala" snažila jsem se Joa uklidnit "Lásko já se bál, že si chceš něco udělat" vyšiloval Joe "Zmizela jsi a my tě všude hledali. Pak jsem nakonec vydoloval z Frankiho, kde jsi a šel tě hledat a pak jsem tě viděl jak tady stojí na kraji útesu a vážně sem se bál, že…" nedokončil svou myšlenku, jelikož jsem ho nedočkavě políbila "Joe ty si můj blázínek viď? Neboj se mě se jen tak nezbavíš" řekla jsem Joe se jenom zasmál a znovu mě políbil. "Tak pojď vrátíme se zpátky, musíš ještě vystupovat" "Ne Joe, já nemůžu!" "Ale proč?" ptal se nechápavě Joe a já mu nakonec přetlumočila všechno co mi řekla ta barbína. "Zlato, prosím tě, vůbec jí neřeš je to prostě kravka, která ti závidí. Jsi úžasná zpěvačka a mě to můžeš věřit" řekl Joe a spiklenecky na mě mrkl "Když, já…" Joe mě znovu políbil, ale tak vášnivě, že se mi podlamovala kolena musela jsem ho chytit jinak bych asi fakt upadla. "Tak co vrátíme se? Musíš jim to nandat" řekl Joe a hodil na mě prosebná očka "No, ale určitě už všichni dávno odešli" "Ne to vůbec. Kluci je určitě zabavili. Rychle poběž!!" zakřičel Joe, vzal mě za ruku a už jsme běželi zpátky. "Jenny jsme tak rádi, že ti nic není" říká Jason, když jsme dorazili do zákulisí. "Tak co už si v pohodě? Můžem to rozjet?" ptá se mě nadšeně Mike "Jo a-asi jo" "Tak fajn. Hodně štěstí" řekne Káťa a obejme mě. Péťa se taky přidá a už odcházejí pryč. "Tak Jenn připrav se" řekne Jimi a taky mě obejme. Obejmu se i s ostatníma klukama a ti už zmizí za rohem zákulisí. "Tak Jenny já ti taky přeju hodně štěstí. Je to tvoje velká šance. Natři jim to!" prohlásí Joe, dlouze mě políbí a odchází. "Joe!" zakřičím na něj a on se otočí. Běžím k němu a vášnivě ho políbím. Pak se od něj odtrhnu, opřu se o jeho čelo, podívám se mu do očí a řeknu "Miluju tě" znovu ho políbím a letím za klukama. "Jenn tak pojď. Jdeme na to" zakřičel na mě Mike. Stoupli jsme si do kruhu, pak jsme dali ruce na sebe a naráz zakřičeli "DANGERZONE!" a už jsme se vřítili na podium.
Pokráčko příště…
Pokráčko příště…




















Hej tenhle dil moc nechapu co se stalo ze tam tak zacali rvat?