!!!Já a On!!!...12.díl
Ráno jsem se probudila s divným šimráním v břiše. Asi to bude tím, že se první ze tří finálových večerů blíží… Už zítra!!!!
Byla jsem z té představy už teď vyklepaná a tak jsem se rozhodla jít si zaběhat… a to někam dál …
…Vyšla jsem z pokoje a uviděla Joea. Nevím jestli schválně dělal, že mě nevidí, ale i kdyby chápala bych to. A pro jsem se ozvala já. "Dobré ráno…" "Dobré" odpověděl a mlčel…
"Jdeš běhat" "Jo" odsekl a tak jsem raději už o nic moc nepokoušela. Jen jsem ještě řekla "Tak se uvidíme později…" abych nějakým způsobem ukončila náš rozhovor (tedy pokud se to jako rozhovor dalo brát). Když jsem to dořekla vydala jsem se ze schodů dolu v tom na mě, ale Joe zavolal. "Ty jdeš taky běhat?" "Ano, jako vždycky." "A můžu běžet s tebou?" "Proč ne, tedy jestli to někomu nebude vadit?!" "Ne, jdeme jen běhat. Přece!" "Tak jdeme" zavelela jsem a šli jsme…
…Běh proběhl bez výraznějšího povídání, bylo cítit napětí mezi mnou a Joem. Nedivila jsem se, že s toho co se včera stalo je nesvůj, ale věděla jsem, že to on o tom musí promluvit jako první… A pak to přišlo.
"Posadíme se na chvíli" řekl Joe z ničeho nic když uviděl lavičku. "Proč ne" souhlasila jsem.
Sedli jsme si a mlčeli… Asi po pěti minutách Joe začal
"Lily, já chci se omluvit za včerejšek." "Omluvit, vážně jsi řekl omluvit? Joe nemáš se za co omlouvat… Je normální, že člověk udrží své emoce jen do určité míry… A můj názor na to znáš…" "Jenže jsem si ty emoce neměl vylejvat na tobě…" "Joe je možná pravda, že by sis o tom měl promluvil s rodinou, aby věděli co cítíš… Ale mě to nevadí. Já to znám, tu bezmocnost, od malička rostu bez mámi, můj táta holkám moc nerozumí.." "Určitě to nebylo tak strašný…" "Ne, to ne, do doby než jsem si sním musela promluvit o intimních věcech…" Joe se strašně začal smát "Nesměj se není to vtipný… vůbec jsem netušila jak se používají vložky… a myslíš že on jo!!! NE!!!! Přišla jsem za ním a řekla tati, asi mám problém… odpověděl….Hm…. tak si ho vyřeš a dej vědět jak to dopadlo." Joe se pořád smál a skrz smích procedil "A jak jsi to řešila?" "Normálně zavolala jsem tetě Gwen a ona mi pomohla. Tátovi řekla, že debil, protože se o mě nestará a vysvětlila mu, že už nejsem malí dítě. Táta se mi přišel omluvit, že si myslel, že takový věci přichází později a začal mi vyprávět o ochraně…" Joe se začal smát ještě víc "Co se zase směješ… bylo mi tehdy 13let!!! O něčem takovém jsem se opravdu bavit nechtěla…" "To chápu" řekl Joe a zase se začal smát…
Když se uklidnil ještě řekl "Lily, chtěl jsem tě poprosit jestli…" náhle přestal mluvit a silně polkl. A tak jsem rovnou odpověděla "Joe neboj já nikomu vyprávět to co se stalo včera nebudu…" "Děkuju" "JE vidět, že mě vůbec neznáš…" vydechla jsem docela zklamaně.
"A co když tě chci víc poznat" pronesl Joe. Zvedla jsem hlavu a měla jí přímo u Joea, skoro jsme se dotýkali nosem, cítila jsem jak dýchá a uvědomila jsem si jak krásně voní, dostala jsem se do rozpaků…
"JE si nějak blízko…" vykoktala jsem a v duchu jsem si začala nadávat "Jak jsi mohla říct,
takovou blbost!!! Jsi pitomá!!!"
Joe nic neřekl, pořád se díval do mích očí a pohladil mě po tváři. Začala jsem cítit zvláštní šimrání v břiše a ani nevím jak , ale začala jsem si strašně bát, že se mě pokusí políbit a čím víc jsem se soustředila aby k tomu nedošlo, přála jsem si aby mě políbil. Prostě jsem měla strach, ale zároveň se mi ta myšlenka líbila…
Joe se začal přibližovat k mým rtům…
A najednou…
"Čau… Joe hledal jsem tě…" rychle jsme se od sebe odtáhli, otočili jsme se a uviděli Kevina.
"ahoj" řekli jsme s Joem dvojhlasně
Kevin se choval jako by si ničeho nevšiml, ale myslím, že moc dobře věděl co se málem stalo…
Kluci si začali povídat o koncertu a já jsem se raději zvedla. "Tak já asi poběžím na před…" "Jasně, tak se uvidíme později…" řekl Kevin a Joe jen přikývl a já mávla.
…Když jsem doběhla domů osprchovala jsem se a odpočívala…
Vlastně celý den jsem odpočívala a přemýšlela nad tím co, že se to vlastně skoro stalo. Proč jsme se málem políbili, vždyť jsme se nenáviděli!!!! Z celého toho přemýšlení jsem usnula.
"Lily!!!" zaslechla jsem a otevřela oči… nade mnou stála Shiloh a smála se "Lily o čem se ti zdálo???" "O ničem, proč?" "Usmívala si jako by se ti zdálo o něčem hodně hezkým…." "Ne, nic se mi nezdálo!!!!" řekla jsem podrážděně "Tak promiň…jdeme na véču tak jsme mysleli jestli nepůjdeš taky…" "Nepromiň, ale vůbec nemám chuť k jídlu…" "Jasně, už začala pracovat nervozita. Co???" "No, asi nějak tak…" "Jo Shon taky nejde….dneska jste omluvení…" "Dobře se bavte ahoj…"
Když za sebou zavřela dveře došlo mi, že se mi zdál sen o Joeovy….
Raději jsem nad tím nebádala a raději zase usnula….
Jak si tak spím, ucítím teplé paprsky dopadající na mou tvář. Tudíž otevřu oči a zjistím, že jsem spala celou noc a je půl deváté….
Vyskočila jsem tak rychle, že jsem zapomněla na trému.
Rychle jsem se umyla, nalíčila, oblékla a seběhla dolů.
A teprve tam mi došlo, že už dneska!!!!
Všichni pobíhali a vypilovávali poslední nesrovnalosti v tanci a ti co si mysleli, že jejich tanec nemá chybu zkoušeli kostýmy….
"Lily, ahoj, prosím tě pojď honem. Trenér už nás chce vidět…" přivítal mě Shon. I on působil hodně nervózně…
…..Od té doby jsme jen pracovali a čas neúprosně běžel….
A bylo to tady. Generálka za námi a moderátor dnešního večera dostával poslední pokyny před zahájením soutěže.
"Jedeme za 3 2 1 a jedem!!! Dobrý večer dámy a pánové, vítejte u prvního přímé přenosu finálového večera v latinsko-amerických tancích. 12týmů bude soutěžit, no uvidíme kdo vyhraje…"
Když jsem tohle slyšela raději jsem se otočila a víc už jsem slyšet nechtěla….
Přesto to slyšet nešlo….
Najednou mi někdo ze zadu sáhl na rameno a do ucha mi pošeptal "Hodně štěstí Lily…" otočila jsem se a zahlédla jak Joe spěchá na pódium, ještě se otočil a poslal mi vzdušnou pusu a šeptl "vy vyhrajete…" a zmizel…
Pak už bylo slyšet jen "a to jsou oni, naši porotci a teď už přivítejme našich dvanáct soutěžících…."
……Pokračování příště…..
Napsala:PavliJ




















Som zvedavá či vyhrá :)))) ...super diel :D pokračko