What Is Right? 29
Pokráčko is hereJmooooooc díky za komenty…vždycky potěšíííí….:D
Joe se na mě podíval se smutkem v očích, věděl, že většinou, když se dlouho rozmýšlím tak řeknu NE! Pořád na mě koukal těma svýma krásnýma hnědýma očkama, kde se mu leskly slzyL..Joe proč mi tohle děláš?..."Ano Joe, vezmu si tě!" řekla jsem rozhodně Joe se rozzářil štěstím a nasadil mi prsten. Pořádně jsem si ho prohlédla, byl opravdu nádherný. Usmála jsem se a Joe se na mě samou radostí vrhl, zvedl mě do výšky a začal mě točit (jak je jeho zvykemJ) pak mě konečně postavil a začal mě líbat "Víš, že jsem teď ten nejšťastnější chlap na světě?" zeptal se nadšeně, když se odpojil od mých rtů "Fakt? Tak to ti přeju" sakra hooodně blbá poznámka, že nejsem zticha!! Nadávám si v duchu. "Co? Ty nejsi šťastná?" zeptal se Joe zmateně a zklamaně zároveň "Ale jo jsem" snažila jsem se to zakecat "Ale ne! Nejsi! Vidím to na tobě, ale nechápu proč si teda říkala, že si mě vezmeš, mohla si mě klidně odmítnout. Já už bych to nějak překousnul" soptil Joe naštvaně "Joe, ale já si tě chci vzít! Miluju tě víc než svůj život!" zakřičela jsem na něj, Joe se zarazil. "Tak proč teda ?" vydal ze sebe nechápavě "Mám strach" pípla jsem a sesunula jsem se k piánu. Joe se usmál a sedl si ke mně. "Z čeho?" zeptal se "Ze všeho" řekla jsem popravdě "Ze společného života. Z toho, že pohořím jako manželka nebo matka a z miliony dalších věcí" vychrlila jsem a byla jsem ráda, že jsem mu to řekla. A co na to on? Začal se mi smát. "Tak moje problémy jsou ti k smíchu?" zeptám se naštvaně "Ne zlato, promiň. Já mám přece taky strach ani nevíš jak velkej. Ale uklidňuje mě, že ty budeš vedle mě a vím, že to spolu zvládnem!" "No dobře, pro tentokrát sis to vyžehlil" řeknu a začneme se líbat. Ještě asi hoďku zůstaneme, kde tancujeme a povídáme si o svatbě a o spoustě dalších věcech.
"Joe? Můžu mít prosbu?" zeptám se ho, když stojíme u našich domovních dveří "Ty vždycky! O co jde?" zeptá se Joe s úsměvem na rtech "Chtěla bych tě poprosit, abychom se vzali až za rok. Víš máme teďka s klukama v plánu vydat DVD, ale hlavně chci konečně dodělat školu. Co ty na to?" zeptám se opatrně a čekám co mi na to odpoví. Chvíli se mračí a přemýšlí, ale nakonec svolí "Dobře, ten rok mě nezabije, ale pak už mi neutečeš!" vyhrožuje mi "To bych si ani nedovolila" řeknu se smíchem a políbím ho. Konečně se rozloučíme a já nakonec zamávám svému…je to vůbec možný??...snoubenciJ pořád tomu nevěřím.., ale jsem šťastnáJ Zalehnu do postele a téměř okamžitě usnu, byl to náročný den.
Ráno se vzbudím docela časně, což u mě není normální. Musela jsem se kouknout na prsteníček na levé ruce jestli se mi to náhodu jenom nezdálo. Je tam. Uff nezdáloJ Pane Bože vždyť já se budu vdávat! Musim to říct holkám. Slíbila jsem jim, že budou první kdo se to dozví. "Kam letíš takhle po ránu?" zeptá se mě Nikol v kuchyni "Ale musim za holkama" "Fajn, ale nejdřív mi řekni co se včera dělo na té večeři, že tak záříš?" ptala se Niky a vypadla, že ať už jí řeknu cokoliv rozhodně jí to stačit nebude "Nic, prostě jsem dostala dárek k narozkám" "Aha tak dárek?!" nadhodí Niky a pozvedne obočí "Hele nech toho!" okřiknu jí "Na co ty hned myslíš!! Dostala jsem nádhernou písničku!" vyplázla jsem na Nikol jazyk a vyšla z domu.
Zajela jsem ještě do kavárny pro čerstvý kafe a do pekárny pro koblihy, aby mi holky neutrhly hlavu, že je budím tak brzo. "Nezabíjej mě! Mám koblihy, kafčo a taky děsnej drb, kterej nikdo neví a když mě pustíš dovnitř tak budeš první kdo ho bude vědět!" křičím, když mi otevře rozespalá Káťa. Změří si mě pohledem a pak mě pozve dovnitř. Hodím snídani na kuchyňskou linku, vezmu jedno kafe a jdu do Pétiného pokoje. Jakmile párkrát přejedu kávou Pétě pod nosem tak se probouzí "Cítím kofein" řekne a celá se rozzáří. "Cítíš dobře a v kuchyni máš taky koblihy" řeknu a odkráčím i s Pétiným kafem, protože jinak bych jí z té postele nedostala. Káťa už se dávno cpe. Vezmu si svoje kafčo sednu si naproti ní a se zájmem jí pozoruju. "No, bylo to dobrý" prohlásí Káťa a vděčně se na mě usměje, úsměv jí opětuju. "A teď ten drb" pobízí mě Káťa nedočkavě a klekne si na svojí barové stoličce. "Až přijde Péťa" odpálkuju jí a jakmile to dořeknu Péťa se objeví v kuchyni "Co zase já?" ptá se zmateně a konečně se napije svého oblíbeného nápoje s obsahem kofeinu "Nic! Jenom na tebe čekám, protože Jenn má pro nás drb, kterej nikdo neví!" poučí jí Káťa "Fíha tak povídej!" vyzve mě Péťa a posadí se vedle Káti "Tak dobře" zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila "Víte já nevim jak vám to mám říct. Totiž já….já..budu se vdávat!" řekla jsem a čekala na jejich reakci, která byla u obou stejná. Koukali na mě s otevřenou pusou a vůbec nevnímali "Holky?" zamávala jsem jim rukou před obličejem "To-to jako fakt?" vypadne z Péti "Jo je to tak" řeknu i když tomu taky sama pořád nemůžu uvěřit "Paráda!!" zakřičí Káťa a obejme mě. Péťa se po chvilce taky přidá. "Fakt si myslíte, že je to dobrej nápad?" zeptám se pro jistotu "Děláš si srandu? Jasně, že je to dobrej nápad!" podporuje mě Péťa "Jo, říkám to nerada víš, že toho frajera moc nemusim, ale hodíte se k sobě! Bude vám to klapat neboj!" řekne Káťa "Super, děkuju za podporu fakt moc. Ale moc se zatím netěšte bude to až tak za rok. Chci dodělat školu, ale doufám, že je vám jasný, že mi jdete za družičky?!" řeknu rázně "Tak to nám došlo" řekne Péťa podobným tónem "Ale žádný růžový šaty!" děsí se hned Káťa "Já a růžová? Si blázen? Ani náhodou! Nechci růžový družičky ani kdyby mi za to zaplatili!" řeknu výhružně "Budou zelený!" dodám ďábelským hlasem a s holkama se začneme smát..
Pokráčko příště..:)
Zase uděláme skok..takže je vám zřejmě jasné co přijde, že…J
Napsala: Janča




















to je krasny prosim pokraacko!!