Je to takhle správně? 9.
Ka.S.
Po týdnu:
Po nekonečně dlouhé době jsem zase stála na kurtu.Nejspíš bylo moc brzy,abych začala s tréninkem a kdejaký rodič by mě nejspíš seřval,že ještě neodpočívám,aby se to nevrátilo,ale já už to zavřená v pokoji nemohla vydržet.Samozřejmě,že Tara se pokoušela dělat mi matku,ale odbyla jsem ji a postavila si hlavu.Stačilo mi,že jsem se čím dál tím víc cítila trapně před Joem,který se za mnou stavoval až moc často.Nevadilo mi být s ním,ale v pyžamu to prostě nebylo ono :D Souhlasila jsem,že se na jejich koncertu stavím.Jenže ten koncert byl už dneska a já měla trému a tak jsem se rozhodla jít si pročistit hlavu na kurt…
"Tak dej do toho úderu větší sílu!" řval na mě trenér,ale nevadilo mi to.Potřebovala jsem to.Byla jsem plná sil a těšila jsem se právě na to,že na mě trenér zase bude řvát,abych se do úderu více vložila.Trenéra by moje,teď už nezodpovědná matka,označila za nezodpovědného úchyla,že takhle uhání dítě hned po nemoci.Ale ta tady naštěstí nebyla a já se snažila podat co nejlepší výkon.Za 2 dny se koná další turnaj a já ho chci vyhrát.
"Skvěle.Ještě zkus rychleji." Křičel z druhého konce kurtu a já se pro sebe usmála.Budu zase ve formě…
"Byla jsi skvělá.Myslím,že ti ten odpočinek rozhodně pomohl.Ten turnaj vyhraješ se zavázanýma očima." Zasmál se.
"To určitě." Ušklíbla jsem se,ale byla jsem šťastná,že mě trenér konečně pochválil.Přemýšlela jsem,kdy to bylo naposled.:D
Večer:
"Jsem nervozní a vypadám jak debil!" nadávala jsem,když mi Tara vyházela snad všechny věci ze skříně a přehrabovala se tam.
"Nekecej a hledej to červený tílko!" slyšela jsem jí někde z pod hromady oblečení.Začla jsem se tedy taky zahrabávat až do spodních řad a nakonec ho našla.
"Mám ho!" vykřikla jsem vítězoslavně.Tara si oddechla a nahnala mě do koupelny,abych se převlíkla.Když jsem vylezla,byla jsem už konečně hotová.Měla jsem na sobě to červený,před chvílí ztracený,tílko a riflový krátký šortky.Tara se totiž rozhodla,že musí být vidět moje nohy,protože je mám prý krásně vypracované :D Samozřejmě,že sem z toho chytla výtlem :D
"Wow,vypadáš skvěle.A i ses dobře nalíčila.No teda,tobě na Joeovi asi hodně záleží." Utahovala si ze mě a tak jsem po ní mrskla polštář.:D
Joe pro mě měl poslat auto.Mělo přijet v 6,takže jsem to stihla jen tak tak.
"Měj se a užij si koncert." Volala za mnou Tara,když jsem odcházela k autu.Otevřela jsem dveře od spolujezdce a koukla dovnitř.
"Joe?!Co ty tady?Nemáš se náhodou připravovat na koncert?" prudce jsem zvedla hlavu a utržila ránu do hlavy.Okamžitě jsem se za ní chytla.
"Dobrý?Sedni si." Řekl Joe a já si teda poslušně sedla vedle něj.
"Ukaž mi to." Lehce mi začal přehrabovat ve vlasech a hledal poraněné místo.
"Je to v pořádku.Nic tam nemáš.Jo a máš něco proti tomu,že tě na koncert vezu já?" zazubil se.
"No to ne,ale tak nemáš se náhodou připravovat?A ani nevíš,jak mi je trapně.Už po několikátý…" zahuhlala jsem poseĺední 2 věty,ale stejně sem měla pocit,že mě slyšel,protože se usmíval.
"Nemusí ti být trapně.A jinak…ti to sluší." Dodal a soustředil se na silnici.Bezva,aspoň,že to přehrabování v těch hromadách oblečení stálo za to.A samozřejmě,že mojí předchozí poznámku slyšel…Cesta jinak probíhala v pohodě…:D
"Takže tady je ten váš koncert,jo?" ujelo mi,když jsem se podívala na velkou halu ze které sem doléhalo řvaní uječených holek.
"Ano." Odpověděl a prohlížel si mě.
"Takže…kde je vchod?Musím se tam někudy dostat.Ale myslím,že mě u podia neuvidíte." Zakřenila jsem se.
"To asi ne.Pojď za mnou.Budeš v backstage." Řek la chytl mě za ruku.Vykuleně jsem koukala na jeho ruku a šla za ním.Dovedl mě někudy do backstage a já se popozdravovala s klukama.Zanedlouho šli kluci hrát.Joe se ještě zastavil u mě a zeptal se.
"Půjdeš se se mnou potom projít?" díval se mi při tom do očí,takže jsem nemohla rozumně přemýšlet.Budu se muset naučit,jak tomu odolávat,ael nevěděla jsem jak.
"No…tak jo….klidně." pokrčila jsem rameny.Joe se na mě usmál a odběhl…
Pokráčko příště a pls komenty…:D



















