close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

FFka - Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... #

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 20

31. října 2008 v 16:57 | CathyS
Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh...

...něžně a nedočkavě mě opět povalil na postel. Nebránila sem se jeho hříšným myšlenkám, sice ho neznám tak dlouho a až do teď sem věřila, že láska může vzniknout jen ze skutečného přátelství, ale díky bohu sem se mýlila...

Během posledních dvou týdnů se mi úplně změnil život, i moje přesvědčení v lásku a to je dobře, protože konečně cítím, že sem šaťastná...


Hlavou se mi honí milion a jedna myšlenka a všechny se týkají jen téhle chvíle. Moje břicho ustupovalo před Kevinovými vášnivými polibky. Kevin se pomalu, ale jistě přibližoval k mému krku a mě zaplavoval ten pocit naplnění, který díky němu(Kevinovi) už dobře znám. Nedívala sem se kde skončilo moje tričko, jen sem konečky prstů přejížděla po Kevinově zádech...
"Nechceš si sundat ty nepohodlné kalhoty?" zeptala sem se a nejspíš to vyznělo tak trochu "naddrženě", ale nemohla sem si pomoc. Už jeho přítpomnost mě vzrušovala a co sem měla dělat, když se naše rozžhavená těla tiskla k sobě a já sem se v tu samou chvíli roztékala pod jeho pohledem...
Kev si polosedl a já sem mu "ochotně" pomáhala vyvsléknout se z kalhot.:D(Kdo by nepomohl)

Jenže nám to nějak nevyšlo a s kalhotami šli dolů i boxerky...
!Mezi námi děvčaty, Kevin je na tom dost dobře!

Věřte mi, že křiklavější odstín rudě-červený neměl ani versace ve své kolekci "purpurové jaro 2007".No a přesně do takového odstínu se pohlavě vřítil, respektive do této barvy se mu zbarvili tvářičky...

Chudáček, hned mi došlo, že se cítil hrozně trapně. chtěla sem aby se zase uvolnil... a tak sem udělala něco, co sem neměla! Udělala sem něco osudového, něco co naprosto změnilo naše pohledy. Jeden druhého sme najednou viděli úplně jinak, ale zároveň jako by nás to ještě více zblížovalo.
Pro Kevinovo uvolnění sem si sundala podprsenku, ani nevím co sem si myslela, že se stane.
Asi, že se tomu společně zasmějeme a Kevin se i s jeho "prstýnkem" oblékne a nasnídáme se spolu. Jenže reakce byla úplně jiná...
Kevin se ke mě pomalu přibližoval až byl přímo u mě, cítila sem jak se jeho dech vzrušeně proplétal mezi mími vlasy. Kéž by tenhle okamžik trval věčně, ale potom se Kevinovi ruce nasměrovali k mím šortečkám. Já sem věděla co se stane, mohla sem tomu zabránit, ale bylo to silnější než já...


Kevin mě tentokrát jemně a opatrně položil na postel... nedočkavě se ke mě přitiskl...
Asi víte co následovalo, že???
Nádherné milování, které mě přivádělo do konce neberoucí eufórie...
Když se opět naše rty setkali,
když sem se chtíčem zaryla do jeho mužných zad,
když sem byla napokraji konce, ale znovu na začátku,
KDYŽ........
Když by bylo mnoho, ale nejvíce sme si oba užili vysílený a zamilovaný pohled toho druhého...
Ležela sem hlavou položenou na Kevinově hrudi a oba dva sme se dívali do stropu. pomalu nám docházelo k čemu, že to mezi námi došlo a mě se na tváři objevil zářící směv...

..."Nedal by sis kafe?" zeptala sem se když sem se konečně odvážila podívat kevinovi do očí.
"To bych si dal." řekl a na tváři měl stejně rozzářený úsměv jako já.

Hodila sem na sebe jen župan a tiše sem vklouzla do kuchyně.
Opatrně sem nahlédla do Sařinina pokoje, doufajíc v to, že Sarah ještě spí a neslyšela nás.
Sarah ještě vklidu oddechovala, i přesto, že už byla asi jedna hodina odpoledne.
Opatrně sem jí zase přibouchla dveře a odnesla mezitím překapané kafe do svého pokoje.
Kevin tam seděl na posteli, roztomile zachumlaný do mé peřiny.
Kafe sem položila na noční stolek a vlezla sem si do postele, přímo za něj.
Ze zadu sem ho obejmula a věnovala mu jeden dlouhý polibek na rameno. Všimla sem si, že je nějaký "nesvůj".
Pohladil mě po tváři, přitisklé k jeho kudrnatým vlasům a druhou rukou si pohrával se svým prstýnkem. "Už ho nebudu potřebovat." řekl sundal si prstýnek z ruky a zahodil ho.
"Co--co to děláš?" zeptala sem se vyděšeně.
Vidím, že asi cítil "pocit vinny". Nebyl si jistý tím co ten den udělal, nebo řekl, ale já sem ho nekompromisně chytila za bradu, pohlédla mu do očí a řekla

"Kevine stalo se to. Já to také neměla v úmyslu, ale nechci toho litovat a nechci aby si toho litoval ty. Ale chci aby sme to měli v paměti, jako to nádherné milování, kterým bylo."

Kevin jako by se pod mími slovy prolomil pohled a konečně si uvědomil, že na tom nebylo nic špatného....

Štěstím mě povalil na postel, políbil mě, ale potom mě začal lochtat.
Úplně zapoměl, že je celý nahý a úžíval si mého smíchu. Ještě za dveřmi slyším
"Čau ospalče, ty..." rozrazila Sarah dveře, ale když viděla Kevův nahý zadek vykřikla
"Co to tu proboha děláte???UuÁáá..." a pelášila do kuchyně...


.........Pokračování příště...........


Napsala: CathyS

Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh... 19

28. října 2008 v 17:39 | CathyS&PavliJ
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...


...Sobota ráno...

Probudila sem se až do slunečného, dechu beroucího dopoledne...

Teda nebylo to úplně dobrovolné probuzení, protože sem byla vytažena z postele neustálím drnčením zvonku. "Došourala" do obýváku a Sarah už vykukovala ze svého pokoje...
"Deš tam jó?tak to já si du zase lehnout."
Bez odpovědi, kterou Sara ani neočekávala sem mířila ke vchodovým dveřím...

Otevřela jsem a automaticky se zeptala "Co chcete?"

Zvedla jsem pohled a stál tam dosti nervózně přešlapující Kevin "A--ahoj. Pojď dál."
vyzvala jsem ho poněkud milejším tónem, ale Kevin stál pořád na jednom místě a upřeně se na mě díval...
Faktem je, že to moje kraťáskové pyžámko působilo dost dětsky, ale zároveň v něm bylo skoro všechno vidět.
Takže Kevin nahodil ten jeho "slaďoušský" úsměv a pak mě nečekaně bez pozdravu obejmul...

"Co blbneš? Co se stalo?" zeptala jsem se viděšeně,ale bylo to zkutečně milé překvapení,
být v jeho náručí mi vůbec nevadilo.Kevin se ode mě trošku odtáhl a potom se mi upřeně díval do očí. Nevěděla jsem co mi chce říct, neměla jsme důvod tušit něco tak velkého, a i když má kolena měla co dělat aby mě udržela, a já se "zase" nerozplácla na zem, tak sem ani ne vteřinku neuhla pohledem...
Kevin konečně přerušil to ticho, které vládlo, ale naše oční spojení nepřerušil. najednou změnil výraz v obličeji na odhodlaný, vážný a zároveň tak upřímný a...???...(zamilovaný??)

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 18

25. října 2008 v 23:58 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...


Ještě jednou se omlouvám za odbytí předchozích tří dílů a taky za to, že nehle díl je tak hektický a neuspořádaný. Jenže nápadů je hodně a místa málo, takže sem se snažila dělat co se dalo....
Víte jak je těšký psát sem to co se bude líbit vám a co je pro srozumitelný. Ach jóóó... Ne teď si dělám srandu, ale zároveň je to pravda. Počkejte až se naplno rozvinne moje "básnický střevo"...:D Teda doufám, že já sama najsem takový střívko a zmákmu to...
Ještě sem vám chtěla poděkovat za velice kladnou kritiku...díky móóóc... ppapa CathyS


.........."Co to tu děláte?!" z jejího hlasu bylo slyšet zděšení....
Kevin neschopen odpovědi se ode mne odtáhl, ale i přesto sme stáli jeden k druhému tak blízko,
že se nám konečky prstů letmě dotýkaly.
Kevinova mamka ke mě s nedůvěrou přistoupila, ale nakonec se mile představila.
Věřte mi, že to celkově byla tak trapná chvíle, že sem vůbec nepřemýšlela nad tím, že by na mě mohla tu "milou paní" hrát.
"Ahoj, já sem Denise, Kevinova máma." jemně mi stiskla ruku a já se poněkud chybně představila, "Dobrý den, já jsem Kate, Kevinova kamarádka. Moc mě těší" což sem neměla dělat.
Denise se ušklíbla a jen tak na půl pusy, ovšem mířeně a pěkně štiplavě se zeptala
"A tohle děláš s kamarádama často?!" musela sem být rudá jak rajče, od té sympatické dámy sem to skutečně nečekala. V tom se mě, ale "zastal" Kevin
"Mami, Kate je skutečně jenom moje známá. A-a určitě sem ti o ní vyprávěl."
Denise se nachvíli zamyslela a potom naprosto jistě řekla "To tedy nevyprávěl. Vím, že Joe a snad i Nick vyprávěli o nějaké slečně, kterou joe zachránil."
Kevin na mě hodil omluvný pohled, ale já ho docela chápu. Já s rodičema mluvím jednou za týden a náš rozhovor končí hned když řekneme "Ahoj, jak se máš?"...
Kevin ode mne odepřel ten roztomilý pohled a na smrt vážně se s jeho mámou hypnotyzovali...

"Říkala ste zachránil?..." nečekajíc na odpověď pokračuju
"...tak to budu určitě já, Joe se skutečně zchoval jako hrdina."
prolomila sem svými slovy to hrobové ticho, které tam panovalo.
"No jo koukám, že lodičky jsou tvoje velká vášeň." pousmála se a pohled jí sjel k od Sary pučeným, křiklavě růžovým lodičkám.
Potom vlepila kevinovi do ruky mobil a řekla "Zavolej tátovi a jdi mu pomoct najít Frankieho.
My si tady zatím s Kate popovídáme."
Kevin mě nenápadně pohladil po ruce a šel poslušně hledat brášku.

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 17

21. října 2008 v 20:55 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...


……….Nejdříve sme vešli do šedivé chodby, která snad neměla konce.

Ještě, že ten černoch zahnul hned u třetích dveří.:D

Galantně nám je otevřel a my sme vešli dovnitř. Zůstal venku a dveře za námi opět zavřel.

To už, ale vylítl Joe z křesla, posazeného hned vedle obrovského gauče, na kterém byli uvelebení ostatní.
"
Ahój Kate a…?" "Sarah." Řeknu, Joe se na ní mile usměje, ale hned potom běží vytáhnout Nicka z rozehrané hry na PSPčku. Doslova mu to PSPčko vytrhne z ruky a pak začne vlna představování.
Nějak sem se z toho vymotala a všechno nechala na Saře, jenom sem vyměnila pár slov s Nickem a už sem měla namířeno ke Kevinovi.

"Ahoj. Moc ráda tě vidím!" řeknu abych nepřidala už tak zvláštní atmosféře…
"
Ahoj" řekl a pak se ke mně naklonil a šeptl "Já sem se na dnešek těšil celý týden." Myslím, že byl stejně rozechvělí a nejistý jako já.
Za Kevinem už, ale stojí vyjukaná Demi, která pozoruje, k čemuž sme se s Kevinem taky přidali, humornou scénku.
"Ahoj, já sem Sarah.. Jak už říkala Kate. A ty budeš Joe, že?" řekla Sarah tím svým pohodářským tónem.
"
J-jo…" vysoukal ze sebe Joe, ale potom mu došlo, že se na ně všichni díváme a tak se změnil zase v toho
Joea jak sem ho znala já a řekl "
…to sem já. Joe úžasný a neodolatelný, jak mi někteří přezdívají."
Aby to nevyznělo tak nafoukaně políbil ji na ruku a potom se otočil na nás a naprázdno řekl "Nádherná, nád-her-ná!" Všichni až na Saru se začneme smát a to už se Demi vsoukne před Kevina.
Podala mi na seznámení ruku a řekla "
Demi" já se skrytým štěstím a viditelným obdivem řekla jen "Kate".
Neodpustila sem si říct "Musím říct, že si skvělá. Tvoje muzika mi dává inspiraci."
Demi se jen nechápavě pousměj, ale to už se do toho vloží Kevin "Kate je totiž módní návrhářka…"
Nick dodal "…
a úspěšná!" mile se při tom usmál. "Hele já bych to nazvala spíše začínající a nejistá…:D"
zachvíli si všichni povídáme a hlasitě se smějeme. Když se k nám přidají Joe se Sarou,
tak už mě tuplem bolí tváře z křečovitého smíchu…:D


Kevin se všech zeptal, jestli nechtějí něco k pití a samozřejmě si každý něco poručil, ale jít mu pomoct, to ne.
Docela mi nahráli do karet a tak sem se nabídla, že mu pomůžu.
Následuju Kevina téměř až na konec dlouhatánské, šedé chodby a potom oba zmizíme v předposledních dveřích.
Byla tam taková malá kuchyňka, ovšem plná jídla a pití.
Když sme oba vešli Kevin zamkl dveře jenže v tom jeho nejmladší bráška Frankie, kterého sme si nevšimli vykřikl
"
Co to prosim tě děláš? Vždyť takhle se sem nikdo nedostane!" řekl roztomile.
Kevin nás představil a Frankie, na to, že je mu jen 8let, je stejně galantní jako jeho starší bráchové.
Kevin čekal až si Frankie dodělá svůj toast. Odemkl mu dveře a Frankie řekl "
Ahoj Kate, snad se ještě uvidíme."
tím mě skutečně dostal. "
Kevine ty si mu dal nějaký kurz slušného chování , né?"

Kevin však ke mně, beze slova jen s úsměvem na rtech, přistoupil a obejmul mě. "
Hrozně si mi chyběla."
Nečekaje na odpověď mě něžně a procítěně políbil "
Ty si mi taky chyběl." Řekla jsem, přitiskla se k němu snad ještě pevněji. Potom sem mu polibek vrátila a pomalu, ale jistě přecházel ve velice vášnivý a emocemi nabytý....

….Sice sme si užívali jeden druhého, a vůně, kterou sem měla nanesenou na krku se Kevinovi vpíjela
do jeho něžných rtů…
i přesto sme zapomněli na jednu důležitou věc, opět zamknout dveře.

Takže "J
istě lásko, neboj se, vždyť znáš Frankieho ten by byl…" do kuchyňky vešla Kevinova matka s mobilem v ruce, ani nedokončila větu a řekla jen. "Hledej dál, zachvilinku ti zavolám…"
Podívala se na nás takovým přísným pohledem a řekla…


…………..Pokračování příště…………


Napsala: CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 16

21. října 2008 v 20:54 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…
…Aby sme doladili "připravovací atmošku" pustíme na plný pecky nedávno stažené Jonas Brothers, a ze skříně vytáhneme všechny Sařinina trička (já na tenhle styl žádná nemám:D) na styl "I love Rock´n Roll" a, že jich bylo požehnaně. Řeknu vám, že za půl hoďky sem na sebe nikdy nehodila tolik hadříků…:D"Počkej, zapomněli sme na Květu!" vykřikne Sarah do hrobového ticha.:D Přitáhne Květu přímo přede mě a odhodlaně řekne "Pusť se do toho!" Chudák Květka, schytala růžový tričko s nápisem "ToiToi" no ani sem se neptala, kde ho Sarah sebrala.:D a k tomu všemožně sprskané kusy oblečení, které sme se Sarou ihned na začátku výběrového řízení zavrhli. "Téda! Tý to sekne, že?" pochválí Sarah Květě "úžasný" outfit."To jó no. Kočka." Řeknu.No měli ste vidět, jak sme se při tom nasmály, alespoň naše ujeté outfity, oproti tomu Květinému nabrali na kráse a kvalitě…:DV půl sedmé, už se Sarou stojíme před domem a čekáme na taxík…Všichni se za námi otáčeli, protože sme to s tím oblečením asi tak trochu přepískali...
Sarah měla červené roury, třičko s nápisem "I love Rock´n Roll" a koženou bundu.
To já sem se pustila do klidnější kombinace, černé roury, bílé tričko s nápisem "Rock´n Roll is my life", no a koženou bundu, která ke mně prostě patří….:D A oboum dvoum nám outfity doplňovali křiklavě růžové lodičky…
Musím říct, že do takový nerozvážnosti (v módě) bych se nikdy nedopustila, nebýt Sary a jejích slov "
Ty tvoje nudný kreace se na konzert vůbec nehoděj. Vem si na sebe třeba tohle… nebo tohle…" a už to jelo. Jinak chci říct, že moje móda není nudná, to jen Sarah má hrozně ujetý a zároveň jednoduchý vkus. …Páni, sem rozklepaná jako nikdy, ale hrozně se těším, až se zase budu moct podívat Kevinovi, do těch jeho míšených očí, které se při každém střetnutí našich pohledů blyští, jako hvězdy na letní, půlnoční obloze bez obláčků… v taxíku"Dobrý den, na tuhle adresu prosím." Řeknu a podám taxikáři papírek s adresou.
"
Ahá a kam ste se to vydali takhle nalehko?" Zeptá se, hned potom co skoukne adresu na, mojí nervozitou umuchlaném papírku a když sjede očima Saru a prokroutí panenky.
Sarah hbitě odpoví "
No přece, na adresu, která je na tom papírku né???"Taxikář i my se zasmějeme a protože je velice sympatický, tak s ním skoro celou cestu konverzujeme. Nebojte se, nenahradí Kevina.
Já bohužel nejsem na 40leté, sympatické, buclatější chlapíky..:D
Když přijíždíme na místo,tak se Sarou zjišťujeme, že je to blíž než sme čekaly.….na koncertě….Dorazili sme před starší budovu, ale řeknu vám, že před ní stálo tolik lidí, že by ste je nenacpali ani do O2 Arény.:D Už už sme si to drali "směr" fronta, ale v tom si nás odchytil takový "robustní" černoch. "Kate a Sarah?" zeptal se "J-jo to budeme nejspíš mi." Odpověděla sem zmateně, protože sem absolutně neměla tušení, kdo to je a odkud nás zná. "Pojďte se mnou, odvedu vás do V.I.P. zóny. A ty V.I.P. kartičky si dejte na krk. Jasný?" řekne a z jeho gesta pochopíme, že ho máme následovat."Tomu se to mluví" řekne Sarah. "On má na to "spešl" šňůrku." Dodá naštvaně…:D Ten černoch se k nám otočil, vzal do ruky Sařinu vstupenku a za cvoček, připevněný na její zadní straně, jí připnul na Sařinino tričko. "Mě se to nemluví. Já totiž musím každému druhému, který nemá šňůrku na krk vysvětlovat, k čemu, že je tenhle cvoček!" řekl a podíval se na Saru takovým výchovným pohledem a potom na mě. Když viděl, že už mám dávno kartičku připnutou na bundě, hodil na mě milý úsměv. No a já tomu asi začínám přicházet na kloub, toho černocha pro nás nejspíš poslal Kevin… no jasně…:D


……………pokračování příště…………


Napsala: CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 15

20. října 2008 v 20:32 | CathyS
Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh…

Pátek dopoledne
Dnešní dopoledne proběhlo celkem normálně… taky ti motýlci v břiše, kteří už pár dní zpříjemňují můj nabytý program, pevně rozhodnuti vykouzlit mi, někdy ne v ten pravý okamžik, úsměv na rtech, zůstávají stále při mně. Doufám, že mi ještě chvíli vydrží… vlastně doufám, že ten pocit co ve mně v poslední době přetrvává nikdy neskončí…:D
No a ještě sem měla menší zásek o anglinu. Místo odpovědi na otázku učitele Smitha, sem zasněně "civěla" z okna na padající listí…když ona je v tom taková romantika.
Miluju podzim, podle mě je to nejlepší období, přesně pro zamilované páry…:D


Bohužel, sme se s Kevinem celý týden neviděli, ale Kev mě dost překvapil, protože mi každý den volal.
Prý mu, a teď ho nedoslovně cituji "
Tvůj hlas mi dodává sílu, každý den vstát a jít do práce, abych tě mohl o zase víkend vidět."
Jak roztomilé. Vlastně sem za to ráda, nevím jak by sme se k sobě chovali, spíše já k němu, kdyby sme se viděli hned den po tom co se mezi námi stalo. A řeknu vám, že to byli hodinové telefonáty, protože s Kevinem se dá mluvit skutečně o všem...
No a v pondělí, když sem dorazila domů, hned po úspěšném pohovoru pro značku °TWiNS°, kde od příštího týdne budu působit jako pravá ruka hlavního návrháře Marceela, sem objevila ve schránce obálku...
Kevin mi s nádherným vzkazíkem: "
Včerejšek byl úžasný, určitě si to někdy budeme muset zopakovat. Tady máš malý dáreček. Pa Kevin." poslal dva V.I.P. lístky (i pro Saru) na charitativní konzert, kde v pátek vystoupí společně s Demi Lovato…
Ááá… to bude super konečně poznám Nicka, taky se možná seznámím s Demi Lovato....
Jediné z čeho má tak trochu obavy je, jaké to bude mezi mnou a Kevinem. I když jeho vzkaz mě částečně uklidnil.



No a teď, sem v nejzastrčenější místnosti na škole, kterou nedokážu nazvat jinak než… odporná, věcmi nabytá místnost, plná pavouků… velice zajímavé je, že na dveřích má napsáno…

PŮJČOVNA ŠKOLNÍCH POMŮCEK
Doba otevření: všední dny, 13-14:00 hod.

…To působí tak kulturně a školně, ovšem opak je pravdou.:O
"Jauvajs!" vykřiknu, když zakopnu o pánskou figurínu a pěkně si namelu. "Moc se omlouvám, nestalo se Vám nic?" zeptám se hlavy figuríny, kterou sem svou nešikovností ukopla…
Proč se proboha všichni musí věnovat zrovna dámský módě, já tady ukopávám pánským figurínám hlavy, a na dámskou ne a ne narazit.
"Našla sem jí." Křiknu na svou spolužačku Rachel, která na mě povinně musela čekat, před tou hroznou místností.
Ani nevím, jak sem se s tou figurínou dostala ven z té proklaté místnosti, ale hlavní je, že sem tam "neskejsla".:D
Je skvělí, že si můžeme ve škole půjčovat věci na domácí úkoly/práce.
Teď dělám na večerních šatech a tak se musím, ne zrovna moc prakticky dostat spolu s figurínou metrem domů…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 14

16. října 2008 v 19:48 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

Když náš táhlí, procítěný a hlavně nečekaný polibek ukončíme, otevřu oči... Pořád stojíme na ulici, pořád sme se nehnuli z místa, ale já jako by sem se vznášela…Chvíli se díváme jeden druhému do očí, tohle oční spojení je takové zvláštní a já sem si konečně všimla toho jak krásné má Kevin oči, jak se mu v nich slévá zelená a hnědá barva dohromady a jak se mu lesknou štěstím…

"Promiň, ale už se na tebe nemůžu dívat, jinak bych utonul v tvých nádherných očích." Znovu si mě k sobě přivine a políbí mě, já mám v hlavě úplně prázdno a zároveň je plna všemožných otázek…
Srdce se mi rozbušilo "ostošest" a musela sem se od něj znovu odtrhnout, abych popadla dech…

"Kevine já… já nejsem pro líbání na prvním rande. Víš já…" ani mě nenechá domluvit, lile se usměje a řekne
"Já taky ne. Ale nemůžu si pomoct… Tohle je jiné…Ty si jiná…" Setrvávám v Kevinově obětí a i když je letos na listopad poněkud teplo, měla sem pocit, že když se vymaním z jeho obětí "umrznu" a mé křehké srdce se roztříští v tisíc kousků…

Kolem nás procházeli lidi a asi si říkali "No jo, ti zamilovaní…:D"...
Jelikož je Kevin vyšší než já přitisknu se k němu a on něžně položí svou hlavu na tu mou a rukou mi přejede po vlasech a zeptá se
"Co si to se mnou jenom udělala?"
"Na to bych se snad měla ptát spíš já, ne?" řeknu a zvednu svůj pohled směrem vzhůru.
Oba dva se pousmějeme a mě skutečně jen "omylem" sklouzli ruce na Kevinův zadeček…:D(vážně jen omylem, nebyl to předem naplánovaný krok).
Kevin rychle uskočí, ale když vidí můj omluvný pohled, věnuje mi ještě polibek na tvář… řekneme si čerstvě, zamilovaně naplněné "Ahoj…".
Pořád stojím na tom místě, kde se odehrála ta nádherná věc. Ještě sem se podívala jak Kevinovo auto mizí za rohem a potom sem vyjela výtahem do pátého patra..

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 13

14. října 2008 v 22:39 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh....

.....a potom..... když sem se z Kevina ve výtahu snažila vytáhnout kam, že mě to chce vlasně vzít. Řekl jen pevně rozhodnut neříct mi to, ať se nechám překvapit... (A teď sem se do toho zamotala a nevím kdo koho za co tahal...:D)
Samozřejmě sem hrála uraženou, ale když on mi tak mile otevřel vchodové dveře a řekl něco jako...

..."Prosím slečno, nezlobte se na mě. Já by sem byl schopný seknout s hraním na kytaru, a stát se, třeba vaším "osobním komikem". Jenom aby ste mi odpustila a já se zase mohl podívat do vašich poměnkovích očí..."

...páni, je skutečně velice pozorný, když si všiml za tak krátké chvilky barvy mích očí...:D

.....v autě.....
Protože všechny(teď) důležitá témata, chceme probrat až u večeře,tak se v autě se bavíme o všeobecných věcech... Když nám dojdou zásoby zdvořilostních otázek a odpovědí.
Zapne Kev rádio... Asi po třech písničkách, které absolutně nejsem schopná vnímat, protože vždycky když se na Kevina jen tak po očku podívám, podívá se i on na mě a tak sladce se pousměje...:D

No, ale tohle byl gól... do éteru pustili písničku Burnin´ Up, která je první písničkou z jejich new alba ke který maj i videoklip. Jak se od Kevina dozvím. Kevin si začne pobrukovat a začne dělat hrozný blbosti...tagže já se samozřejmě v jednom kuse smála...:D

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 12

14. října 2008 v 19:27 | CathyS&PavliJ


Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…


…Otázkami ohledně dnešní večeře, typu "Bude vůbec nějaká?" se už rači vůbec nezabývám…

Tááág… blíží se pátá hodina, osprchuji se, vyžehlím si vlasy a přídu až ke své velké zrcadlové skříni a….
Co teď?! Vůbec nemám co na sebe!!!
Jedny šaty mají moc velký výstřih a sou až moc vyzívavé…druhé sou zase moc usedlé…a o třetích ani nemluvím…
"Ó můj bože…" vykřiknu, Sarah přiběhne a začne se mi smát "Co se děje?" zeptá se s náznakem ironie v hlase…
"Já, takovej "módní guru" a nevím co si mám na sebe vzít, na obyčejnou večeři!"
rozrušeně odpovím a Sarah upřímně pronese "Tak to pro tebe asi není jen tak "obyčejná véča"! Né?"
Poklesle se posadím na postel a řeknu "Nemůžu tam jít. Už tohle je znamení, že se to nepovede."
To po mě, ale Sarah vystartuje.
"Víš ty co? Chce to velkou změnu. Prostě z tebe uděláme novou Kate co bude v pohodě..."
Vyndá kulmu a na hlavě mi vykouzlí obrovské a nádherné lokny a řekne
"Heleď ty "módní gurunko"(:D) hoď na sebe něco pohodlného a chovej se přirozeně. Uvidíš, že to bude super."
Docela mi tím zvedne sebevědomí i náladu… sem moc ráda, že jí mám.

Nakonec si vezmu černé roury, jemně žlutou halenku a stejně barevně slazené lodičky. Sarah mi pučí něco z její "bižu" a decentně mě namaluje. Není to úplně decentní, je to jemné, přirozené až svůdné.
Sarah je skutečnou mistryní svého řemesla. Díky němu(povolání kosmetičky) zná taky Jessiho a potom se ty vztahy začínají různě proplétat, je to na hodně, hodně, hodně dlouho…

Pak Sarah hrdě prohlásí
"Vypadáš skvěle. Odvedla sem skvělou práci."
Nacož opáčím "Kdepak neodvedla. Já sem se skvělá už narodila…":D
Sarah se mezi obočím objevili dvě hluboce vryté vrásky a otočila mě k zrcadlu.
Musím říct, že mi spadla čelist. Jako by sem spatřila někoho úplně jiného. Podle vzhledu milou, zdravě sebevědomou a na pohled sympatickou holčinu, kterou sem se nejspíš stala…
Zvláštní stane se pár věcí, které nečekáte a změní vám celý život…
Sarah si všimla mého údivu a řekla "Taková si byla vždycky. Já sem tě tak vždycky viděla, jenom si se schovávala pod neporazitelnou slupkou."

CRRRRrrrrrRRRCCccRRrr…..

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 11

13. října 2008 v 19:08 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh...


…Sarah mnou začala třást a mě se hned rozutekli myšlenky, které směřovali jen k růžím a romantickému vzkazu od Kevina, který mám ještě zmuchlaný v ruce…

"Hey Kate, říkají tvoje jméno. Nejspíš se máš dostavit k tý úžasný ženský na podiu, která si hraje na moderátorku."
"Jo,jo. Děkuju za upozornění už jdu…"řeknu štiplavě, ale cestou k molu na ní hodím omluvný pohled. Ona jen zvedne ruce na znamení "držím ti palce" no a já sem ráda, že… no je to prostě Sarah…:D

Moje kroky míří k moderátorce dnešní přehlídky, které její vlasy přidávají asi tak "20cenťáků" na výšce.:D Zdá se mi, jako by bylo molo s každým mým krokem dál a dál, nebo, že by se jen vzdalovala moje šance na výhru?! Už zase v mém břiše svádí boj nervozita proti zamilovanosti… Nervozitu dokážu hravě skrýt, ale co zamilovanost? Tu asi jen tak skrývat nedokážu…:D
"Tááág a už tu máme všechny zúčastněné návrháře a návrhářky. Jinak bych chtěla připomenout, že letos poprvé můžete tuto soutěž talentů sledovat online na našich stránkách. Doufám, že ste všechny blízké, kteří nemohli dorazit informovali…" Téda ta ale jede, skoro vůbec nemůžu její styl mluvy strávit.:D
No a ještě k tomu všemu se musím jen vnitřně smát, jejímu účesu "alá Amy Winnehouse".
Taky sem si vzpomněla na Joa a na to, jak mi Joe volal pro podrobnosti ohledně dneška. No a nadšenými zvuky typu "Mmm…wow…" komentoval i ty nejnepodstatnější informace...

A dokonce, když sem mu nakonec řekla, že tam asi nedorazím,protože nemám náladu.
Ale ať se tam (on)zastaví, odpověděl mi "okey…".

Musím říct, že mě asi hodně vnímal…:D:D:D

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 10

11. října 2008 v 0:58 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

…Sobota ráno…
Přivstanu si a i když mě ze včerejšího obcházení krámků pěkně bolí nohy, jdu připravit Saře snídani. Ne, že bych ještě nebyla schopná usnout, ale místo "létajících motýlků" mě v břiše prudí obrovská nervozita, z dnešního večera.

Snídani položím na podnos, který sem objevila při čtvrtečním úklidu a vejdu k Saře do pokoje.

"Čau ospalkyně. Vstávej, udělala sem ti snídani."
"Ahój, můžeš mi vysvětlit proč mě budíš v tak nekřesťanskou hodinu?"
Zeptá se, ale potom jí opožděně dojde, co že sem to vlastně říkala.
"Jééé, ty si mi udělal snídani. No ty si hodná."
Položím před ní tác s džusem a tousty a Sara se vyděšeně zeptá ...
"Co se to s tebou děje? Snídaně až do postele, milý úsměv. A můžeš mi říct, kde si ty tousty sebrala? Pokud já vím, tak si neumíš namazat ani rohlík máslem." Uštěpačně se usměje. Já hned opáčím
"To proto, že kupuješ jenom bílí pečivo. Si vyčůraná, víš, že jím jenom tmavý."
Sara se nahraně pousměje. Jako by jí došlo, že to celou dobu vím a tak úplně změní téma…:D

"Co to s tebou ten Kevin jenom udělal? Asi si budu muset nabrnknout jeho bráchu, abych měla pořád dobrou náladu." Řekne a hodí na mě tázaví pohled. "No jestli seš na mladší, tak doporučuju Joa. Za 1 protože by ste se k sobě hodili a za 2 je mladší jenom o rok.:D"
"No a? Tak bych měla alespoň v našem vztahu rozhodující slovo já!"
Prohlásí s nadsázkou, kterou jí hned oplatím.
"Tak, zrovna u Joa bych o tom dost pochybovala." Jí ale snad nikdy nedojdou slova.
"Ale víš, vztah založený na rovnoprávnosti je nejlepší…a …a vůbec. Pojď si sem sednout."
Udělá mi místečko vedle sebe. A já se do vrhla s takovou vervou, že sem jí málem skočila na hlavu…

"Tak co, jak se cítí hvězda dnešního večera, která jako vždy každého rozdrtí?"
Zeptá se mě a já pro odpověď nemusím chodit daleko.

"Víš ty co? Rozhodla sem se, že si to hlavně užiju a i když vím, že sem hodně dřela a ,že ta smlouva je skutečně důležitá, tak mi nějak nejde o vítězství. A navíc není všem dnům konec. Budu tě tu strašit ještě pár měsíců."
Sara se jen pousměje. "Sem ráda, že u toho budu moct být. Přeju ti hodně štěstí."

Sem ráda, že mě Sarah tak podporuje. Sem ráda že tam bude Kevin, Joe a Nick. Vnitřně doufám,že smlouvičku, i když jen částečnou pro menší firmu dostanu.Vždyť Dolce&Gabanna (moji oblíbení návrháři) začínali jako pomocní návrháři, a co se z nich stalo? Módní ikona...

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 9

9. října 2008 v 21:29 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

…Pátek ráno…
Ááá, zase moje obvyklé vstávání. Už v 7hodin vzhůru a zdá se mi, že sem celou noc nespala… Pořád sem myslela na Kevina…
Sakra, že by láska na první pohled přece jenom existovala. Nikdy sem v ní nevěřila i když já vlastně s láskou celkově nemám moc skušeností. Sem sice neohrožená, sebevědomá a kariéristická holka, která si de za svým snem, ale na láskypřekypující vztah mi prostě nezbyl čas. Sama se divím co to se mnou ten Kevin udělal….

Jako bych měla kolem hlavy růžový obláček, který mě zaslepil a spolu s motýlky, kteří mě od nepopsatelně krásné chvíle lochtají v břiše, ze mě udělali zářící hvězdu mezi "kariéristickými mrchami", které mě ve světě módy obklopují…

Ano, skutečně. Přesně tak si připadám. Tenhle pocit mi dává obrovskou sílu a odhodlání si zítřejší večer hlavně užít, a ne všechny potopit. Což sem, jak sem si teď bohužel uvědomila dělala často…

Odbyla sem si ranní hygienu a ostatní věci co s tím souvisí...
Sednu k televizi a přepínám programy jeden po druhém. No nevím jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, ale ani sem nevěděla, že, máme satelit…
Páni můj život se v jednom týdnu od základů změnil, nikdy sem si neuvědomovala jak jednoduše a povrchově žiju. Důležité je, že sem si to uvědomila a chci to změnit…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 8

8. října 2008 v 21:43 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

…Asi tak na 20tou sednu k noťasu, do hledáčku zadám Jonas Brothers a jako první mi vyběhnou jejich "offiko" stránky. No samozřejmě na ně hrozně zvědavá vlezu. Jak tak koukám mám celkem "štígro", zrovna tam probíhá něco jako online diskuse, či co. Skrátka Jonásci tam online před webkamerou odpovídaj na dotazy od fanynek, které sou jimi přímo posedlé.

Jak tak koukám kluci jsou úplně stejní pohodáři jako ve skutečnosti.

Nick je z nich takovej nejzamlklejší a nejplašší. Zato Kev s Joem se předhánějí kdo nahodí vtipnější, rychlejší a přímější odpověď….:D

Poslouchám jak otázky tak odpovědi(které kluci čtou) a věřte nevěřte, že pořád padaly otázky typu…
"Chodili byste se svojí fanynkou? Jste volní? Jaké typy holek se vám líbí?" Hahaha… docela sem se nasmála, já totiž kluky beru jako "normální kluky" a pro ty holky sou velkými idoly a hvězdami. Předtím sem si neuvědomovala, že se mi přihodilo to co je pro ty holky velký sen…

Wowww… a teď mě tedy dostal Kevin…

Nejdříve přečetl dotaz "Kristen-JoBros se nás ptá: Nachází se teď ve vašem životě dívka se, kterou máte/byste chtěli mít pevný vztah." Na chvíli se všichni tři zamyslí a pak Joe řekne "Na co, že se nás to vlastně ptá? Keve přelož mi to do normální angličtiny, prosím." Začnu se smát, protože to je prostě celej Joe…:D

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 7

7. října 2008 v 19:38 | CathyS
Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

Čau kočky…tag sem ráda, že se vám to líbí…chtěla se říct, že tenhle díl bude víceméně o Kate…bude to takové shrnutí... "pár dnů v kostce"…:D
Můžu vám slíbit že další díl bude hlavně o Jonas Brothers…:D
Díky moc…CathyS…:D

Když se konečně hnu z místa a dojdu k výtahu, přečtu si na papírku přilepeném na dveřích(výtahu) "Výtah není v provozu z důvodu výměny…" Dál už to rači nečtu, protože bych to spolu s výšlapem do 5patra nevydejchala…
První co udělám po odložení bundy je, že absolvuju cestu k ledničce, která je jak zjistím po otevření téměř prázdná…:O:D

No jo o tyhle věci jako je nákup, vaření nebo "udělání mi kafíčka" se starala Sarah…no vidíte to je jeden den pryč a já sem bez ní jako bezruká…:D

A jak sme se vlastně se Sarou seznámili, když sem češka? Potkali sme se v letadle… Měli sme sedadla vedle sebe a já sem musela utěšovat úplně cizí holku(Saru), která se zpamatovávala z rozchodu se svým klukem. Prý ji odkopl, protože se nelíbila jeho rodičům. No jo no "ČECH"…
Sara chtěla zaplnit místo v poloprázdném bytě a tak se mě ujala. Díky bohu/Saře sem nemusela jít na intro….

Tak dneska budu bez večeře holt. Padnu do křesla, pustím televizi a poslechnu si vzkazy. "Dobrý den máte 17 nových vzkazů…" tak po tom co mi řekl záznamník sem dostala "hrozitánskej výtlem"…
Protože všechny ty vzkazy mi nahrála ta "posedlina" Sarah… no zněli asi taghle…:D
"Ahoj Kate, tak co ten oběd? Jak se máš? Už si asi na tom obědě viď tak se mi pak ozvy. Aha ty si eště na tom obědě no to si to užíváte. A co Joe? Určitě se mi hned ozvy. Pa Sarah…"
Věřte mi, že tohle je jen slabej sestřih všech vzkazíků dohromady…:D:D:D
Rači jí zavolám, aby mě už "nebombardovala telefonátama"...:D
Instinktivně si oddálím telefon od ucha, protože...
"Halóóó, ahoj KAte no konečně, tak........."
teda ta jede když se konečně dopoptá řeknu jen... "Na obědě sem byla a všechno sem mu řekla..."
Ani mě nenechá domluvit a vykřiknee "Vos to udělala? Proč..." teď jí zase přeruším já "Klídek přešli sme to. docela si rozumíme, ale podle mě by se spíš hodil k takový "střelbě" jako si ty. V Sobotu příde na mojí přehlídku...Asi vás seznámím..." Sarah nachíli stichne a potom se ozve "Hm... tak to já asi nedorazím... Ne kecááám přijedu v pátek po obědě. Aby sem ti ještě něco pomohla..." "Tak jo a půjdem na nákupy...Koupíme ti nějaký hezký šaty aby ses mu líbila...:D" Rychle to típnu, je mi jasný, že spátky volat nebude, protože bude hrát urařenou. Věřte mi, že jinak by náš hovor trval alespoň 4hoďky...:D
V televizi zase nic nedávaj, tak si dám horkou koupel a potom padnu mrtvá do peřin..:D

Čtvrtek 10:15…
Wow… tak takhle skvěle sem se už dlouho nevyspala. To je snad poprvé za tenhle školní rok, kdy se vyhrabu z postele i bez kafe. Na lehkou čtvrthodinku si zalezu do koupelny, potom se převléknu, udělám culík a vyrazím na nákup.
Venku je dneska krásně, nikdo by nepoznal, že je listopad…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 6

5. října 2008 v 19:40 | CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…


…Přijeli sme před krásnou pizzerii. No a já sem podstatně znervózněla, samozřejmě sem na sobě nedala nic znát….

Kevin mě pobídl abych ještě chvíli seděla, rychle vylezl z auta, obešel ho, otevřel mi dveře a ještě mi pomohl vylézt… S takovými způsoby se dneska už moc nesetkáte, Kevin je velmi pozorný.:D
"Teda ty znáš skvělé způsoby, jak zapůsobit na dívku."
Kev se jenom poplácá po rameni a řekne "Šikovnej!"
óÓó je tak sladkej…

"Nechceš jít na ten oběd s námi?"
"Děkuju, ale ne. Myslím, že si toho máte hodně co říct i beze mě."
I když bych chtěla aby šel, tak neprotestuji, protože vím, že má pravdu.
"Tak se měj moc hezky a snad někdy. Ahoj."
Kevin mě políbí na ruku (óóó jako v nějaký pohádce), čímž na mě zapůsobí ještě víc. "Budu doufat. Ahoj." Řekne a s tím jeho "slaďoušským" úsměvem na rtech odjíždí…

No a na mě zbývá to těžší…

Když vcházím do pizzerie uvědomím si, že už se na Joa nezlobím. Chce to napravit a to je to hlavní. Ještě, že pro mě přijel Kevin. Protože v tu chvíli vidět Joa, tak po něm hodím první věcí, která by byla po ruce:D.
Já prostě nesnáším lži a to nás nima cpou už od malička…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 5

4. října 2008 v 22:43 | CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…


…ÚPLNĚ CIZÍ KLUK…:D
Teda ne tak úplně cizí, někoho mi připomíná…

Když viděl jak se válím na zemi, starostlivě a velice ochotně mi pomohl. Potom nahodil sladký úsměv a řekl "No jo Joe mě upozornil, že se ti tohle při prvním setkání stává…:D" odmlčil se a usmál se tak "slaďoušsky" že by mě na nohou neudrželi ani lodičky od Diora…:D

Asi se vám to zdá divný, ale já sem ze sebe nemohla vydat ani hlásku… prostě sem se klečícímu známému/neznámému upřeně dívala do očí a zasněně se usmívala…:D

Asi, no vlastně určitě si toho všiml a trošku se začervenal…:D

"Sem já to ale nezdvořák, ani sem se nepředstavil. Já sem Kevin." Představí se a mile mi podá ruku "Joeův starší brácha. A ty budeš Kate, že?"

"J-jo" zakoktám se, ale pak mi naštěstí dojde, že koktáním si člověk v mí situaci moc nepomůže. Opět vezmu svoje sebevědomí a nadhled do svých rukou a jeho pomocnou ruku s úsměvem přijmu…

Když se konečně postavím na své nožky, s pomocí Kevina samozřejmě…

Óóó můj bože jeho ruky se nechci pustit za žádnou cenu. Představte si tu situaci… stojíte ve dveřích, jen vy a "neodolatelnej slaďouš", vaše ruka se proplétá s tou jeho. Stisk jeho ruky je tak mužný a jemný zároveň a jediné co si přejete je poznat ho trochu hlouběji. A věřte mi, že ta hloubka nemá s vnitřním poznáváním nic společnýho…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 4

4. října 2008 v 0:31 | CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…4


PííÍÍPPííPppÍÍpp… a je to tu,zase vstávání…jenže tentokrát sem skutečně usnula před 5minutama…

Skoro celou noc sem nezamhouřila oka. Ani ve snu by mě nenapadlo,že by mi Joe lhal o tom, kdo je. Sakra… třeba si myslel, že to poznám, když se představí celým jménem. Ach jo sem tak pitomá…


Vyhrabala sem se z postele, vlastně bych nemusela vstávat tak brzo, protože dneska, ve čtvrtek a v pátek nejdu do školy…J

Ale jelikož Sara odjela už brzo ráno a já mám byt jenom sama pro sebe, tak chci dodělat i ty nejmenší detaily k jinak už hotovým návrhům.


Vejdu do obýváku a na stole leží velký žlutý papír (to musí být snad formát A2 J) s rudě červeným písmem. To je jí podobný…

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 3

1. října 2008 v 19:26 | CathyS

Kafe? Lodičky? Nebo skutečný příběh…





Paráda, moje návrhy sou hotový "Ať žije metro":D. Sara má zabaleno, pizza je na stole a já Saře horlivě vypravuju co se mi ten den přihodilo…


"No to bys nevěřila…"
Dopodrobna jí zděluju všechny detaily a ona jen s úsměvem na rtech poslouchá.


"Wow… já chci taky." Prohlásila "Já sem si myslela, že hrdiny a "gentlase" v jednom sem si jenom "vyfantazírovala". A oni se venčej hned vedle metra."
"No jo…nemusíš mi vyprávět kam až sahá tvoje fantazie. Rači pust ten film co si splašila."
Hodí na po mě bulánek, ale těsně mine. (hahha) Rači se zvedne a de pro to DVDčko.



"No ségra řikala, že je tam tvoje oblíbenkyně. Máš toho moc, no a tak sem ti chtěla udělat radost."
"Demi? Jé děkuju…" odmlčím se a radostně ji obejmu "Honem to pusť."

"Jasně mám ho někde v tašce…" hrábne do kabelky a křikne na mě
"…jmenuje se to Camp Rock. Teda nevim o čem to je, ale na obalu sou tři hezký kluci."

"No jasně slyšela sem v rádiu, že to natáčela s nějakou skupinou."

DVDčko bez řečí pustí a pohodlně se usadí do dvojčete mého "BIG křesla".:)

Úvod

1. října 2008 v 16:54 | CathyS
Promiňte mi za opožděný úvod...:d
Tag jo lidi, tahle FFka je moje první... Tagže se nezlobte jestli Vám nesedne... Nebudu dopředu říkat o čem bude, aby ste byli překvapený...:D Každopádně Vám řeknu aby ste nevěřili všemu co čtete...já mám bujnou fantazii...tagže se můžete připravit na pořádný vzrůšo...:D...
Omlouvám se, jesli sou některé díly v lepší, nebo horší kvalitě, ale ne vždy mám dobré, nebo lepší, nápady a můzy...:D

Ještě bych chtěla říct, že mi s touhle FFkou sem tam pomáhala PavliJ .... tímto ti velice moooc děkuju....:D

Jó lidičky moje tak se mějte moooc hesky....a hlavně ať se vám to dobře čte...:)

Pppapap Vaše CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh... 2

30. září 2008 v 17:01 | CathyS

Kafe?Lodičky? Nebo skutečný příběh…

Přišli sme s Joem do velmi příjemné kavárny. Teda já sem se tam spíš dokodrcala v těch svých balerínkách. Joe totiž zlomením druhého podpatku, udělal druhou balerínku. Vyhlídla sem nám takové pěkné místečko a už už sem se k němu hrnula. Ale Joe mě najednou chytil za ruku a zatáhl do nikým nerušeného koutku.
"Co blbneš?" zeptala sem se zmateně.
"Jenom sem pro nás chtěl trochu soukromí." Řekl a tvářil se jako bych mu to neměla věřit. Posadili sme se, objednali si a začali padat klasický otázky…
"No a kam si vlastně měla namířeno?" zeptal se.
"Nóóó…" začnu, ale Joe mi skočí do řeči.
"Teda jestli se smím zeptat?! Já sem Joe Jonas, jen tak mimochodem aby ses nebála mi říct tu důležitou informaci."

Oba sme se tomu zasmáli a já sem pokračovala.
 
 

Reklama