close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

FFka - What Is Right?

What Is Right? 30

2. června 2010 v 19:52 | Janča
What Is Right? 30

Wow a je tu další dílek třicátej…mazec…:D snad se bude líbit a zase a zase děkuju za komentáře

Páni ten rok utekl jako voda a zítra se vdávám, pořád tomu nevěřím. Školu jsem dodělala s vyznamenáním. No ještě, aby ne, když jsem měla takovou motivaci, kterou je svatba S klukama jsme mezitím vydali nové CD a taky DVD a hned po líbánkách jedeme s Jonasema světové turné, už se moc těším. 
Řeknu vám, že přípravy na svatbu byli opravdu hektické, doufám, že už se po druhé vdávat nebudu. To už bych asi psychicky nezvládla. Joe se mi pomáhal jak jen mohl a taky se mě snažil uklidňovat, ale nějak se mu to nedařilo, byla jsem prostě s nervama v ****** no víte kde…měla jsem totiž pocit, že se mi z toho svatebního agenta rozskočí hlava na milion kousků. Pořád po mě něco chtěl, pořád mi volal a kdo ví co si, myslela jsem, že ho zabiju. S Joem jsme se rozhodli, že se vezmeme v kostele, kde kdysi měl bohoslužby pan Jonas, ale oddávat nás bude někdo jiný, to by bylo dost divný a žádná velká svatba jenom naši nejbližší

What Is Right? 29

21. listopadu 2009 v 13:12 | Janča
What Is Right? 29

Pokráčko is heremooooooc díky za komenty…vždycky potěšíííí….:D

Joe se na mě podíval se smutkem v očích, věděl, že většinou, když se dlouho rozmýšlím tak řeknu NE! Pořád na mě koukal těma svýma krásnýma hnědýma očkama, kde se mu leskly slzy..Joe proč mi tohle děláš?..."Ano Joe, vezmu si tě!" řekla jsem rozhodně Joe se rozzářil štěstím a nasadil mi prsten. Pořádně jsem si ho prohlédla, byl opravdu nádherný. Usmála jsem se a Joe se na mě samou radostí vrhl, zvedl mě do výšky a začal mě točit (jak je jeho zvykem) pak mě konečně postavil a začal mě líbat "Víš, že jsem teď ten nejšťastnější chlap na světě?" zeptal se nadšeně, když se odpojil od mých rtů "Fakt? Tak to ti přeju" sakra hooodně blbá poznámka, že nejsem zticha!! Nadávám si v duchu. "Co? Ty nejsi šťastná?" zeptal se Joe zmateně a zklamaně zároveň "Ale jo jsem" snažila jsem se to zakecat "Ale ne! Nejsi! Vidím to na tobě, ale nechápu proč si teda říkala, že si mě vezmeš, mohla si mě klidně odmítnout. Já už bych to nějak překousnul" soptil Joe naštvaně "Joe, ale já si tě chci vzít! Miluju tě víc než svůj život!" zakřičela jsem na něj, Joe se zarazil. "Tak proč teda ?" vydal ze sebe nechápavě "Mám strach" pípla jsem a sesunula jsem se k piánu. Joe se usmál a sedl si ke mně. "Z čeho?" zeptal se "Ze všeho" řekla jsem popravdě "Ze společného života. Z toho, že pohořím jako manželka nebo matka a z miliony dalších věcí" vychrlila jsem a byla jsem ráda, že jsem mu to řekla. A co na to on? Začal se mi smát. "Tak moje problémy jsou ti k smíchu?" zeptám se naštvaně "Ne zlato, promiň. Já mám přece taky strach ani nevíš jak velkej. Ale uklidňuje mě, že ty budeš vedle mě a vím, že to spolu zvládnem!" "No dobře, pro tentokrát sis to vyžehlil" řeknu a začneme se líbat. Ještě asi hoďku zůstaneme, kde tancujeme a povídáme si o svatbě a o spoustě dalších věcech.
"Joe? Můžu mít prosbu?" zeptám se ho, když stojíme u našich domovních dveří "Ty vždycky! O co jde?" zeptá se Joe s úsměvem na rtech "Chtěla bych tě poprosit, abychom se vzali až za rok. Víš máme teďka s klukama v plánu vydat DVD, ale hlavně chci konečně dodělat školu. Co ty na to?" zeptám se opatrně a čekám co mi na to odpoví. Chvíli se mračí a přemýšlí, ale nakonec svolí "Dobře, ten rok mě nezabije, ale pak už mi neutečeš!" vyhrožuje mi "To bych si ani nedovolila" řeknu se smíchem a políbím ho. Konečně se rozloučíme a já nakonec zamávám svému…je to vůbec možný??...snoubencipořád tomu nevěřím.., ale jsem šťastnáZalehnu do postele a téměř okamžitě usnu, byl to náročný den.

Ráno se vzbudím docela časně, což u mě není normální. Musela jsem se kouknout na prsteníček na levé ruce jestli se mi to náhodu jenom nezdálo. Je tam. Uff nezdáloPane Bože vždyť já se budu vdávat! Musim to říct holkám. Slíbila jsem jim, že budou první kdo se to dozví. "Kam letíš takhle po ránu?" zeptá se mě Nikol v kuchyni "Ale musim za holkama" "Fajn, ale nejdřív mi řekni co se včera dělo na té večeři, že tak záříš?" ptala se Niky a vypadla, že ať už jí řeknu cokoliv rozhodně jí to stačit nebude "Nic, prostě jsem dostala dárek k narozkám" "Aha tak dárek?!" nadhodí Niky a pozvedne obočí "Hele nech toho!" okřiknu jí "Na co ty hned myslíš!! Dostala jsem nádhernou písničku!" vyplázla jsem na Nikol jazyk a vyšla z domu.
Zajela jsem ještě do kavárny pro čerstvý kafe a do pekárny pro koblihy, aby mi holky neutrhly hlavu, že je budím tak brzo. "Nezabíjej mě! Mám koblihy, kafčo a taky děsnej drb, kterej nikdo neví a když mě pustíš dovnitř tak budeš první kdo ho bude vědět!" křičím, když mi otevře rozespalá Káťa. Změří si mě pohledem a pak mě pozve dovnitř. Hodím snídani na kuchyňskou linku, vezmu jedno kafe a jdu do Pétiného pokoje. Jakmile párkrát přejedu kávou Pétě pod nosem tak se probouzí "Cítím kofein" řekne a celá se rozzáří. "Cítíš dobře a v kuchyni máš taky koblihy" řeknu a odkráčím i s Pétiným kafem, protože jinak bych jí z té postele nedostala. Káťa už se dávno cpe. Vezmu si svoje kafčo sednu si naproti ní a se zájmem jí pozoruju. "No, bylo to dobrý" prohlásí Káťa a vděčně se na mě usměje, úsměv jí opětuju. "A teď ten drb" pobízí mě Káťa nedočkavě a klekne si na svojí barové stoličce. "Až přijde Péťa" odpálkuju jí a jakmile to dořeknu Péťa se objeví v kuchyni "Co zase já?" ptá se zmateně a konečně se napije svého oblíbeného nápoje s obsahem kofeinu "Nic! Jenom na tebe čekám, protože Jenn má pro nás drb, kterej nikdo neví!" poučí jí Káťa "Fíha tak povídej!" vyzve mě Péťa a posadí se vedle Káti "Tak dobře" zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila "Víte já nevim jak vám to mám říct. Totiž já….já..budu se vdávat!" řekla jsem a čekala na jejich reakci, která byla u obou stejná. Koukali na mě s otevřenou pusou a vůbec nevnímali "Holky?" zamávala jsem jim rukou před obličejem "To-to jako fakt?" vypadne z Péti "Jo je to tak" řeknu i když tomu taky sama pořád nemůžu uvěřit "Paráda!!" zakřičí Káťa a obejme mě. Péťa se po chvilce taky přidá. "Fakt si myslíte, že je to dobrej nápad?" zeptám se pro jistotu "Děláš si srandu? Jasně, že je to dobrej nápad!" podporuje mě Péťa "Jo, říkám to nerada víš, že toho frajera moc nemusim, ale hodíte se k sobě! Bude vám to klapat neboj!" řekne Káťa "Super, děkuju za podporu fakt moc. Ale moc se zatím netěšte bude to až tak za rok. Chci dodělat školu, ale doufám, že je vám jasný, že mi jdete za družičky?!" řeknu rázně "Tak to nám došlo" řekne Péťa podobným tónem "Ale žádný růžový šaty!" děsí se hned Káťa "Já a růžová? Si blázen? Ani náhodou! Nechci růžový družičky ani kdyby mi za to zaplatili!" řeknu výhružně "Budou zelený!" dodám ďábelským hlasem a s holkama se začneme smát..



Pokráčko příště..:)

Zase uděláme skok..takže je vám zřejmě jasné co přijde, že…
Napsala: Janča

What Is Right? 29

11. září 2009 v 17:09 | Janča
What Is Right? 29

Pokráčko is hereJmooooooc díky za komenty…vždycky potěšíííí….:D

Joe se na mě podíval se smutkem v očích, věděl, že většinou, když se dlouho rozmýšlím tak řeknu NE! Pořád na mě koukal těma svýma krásnýma hnědýma očkama, kde se mu leskly slzyL..Joe proč mi tohle děláš?..."Ano Joe, vezmu si tě!" řekla jsem rozhodně Joe se rozzářil štěstím a nasadil mi prsten. Pořádně jsem si ho prohlédla, byl opravdu nádherný. Usmála jsem se a Joe se na mě samou radostí vrhl, zvedl mě do výšky a začal mě točit (jak je jeho zvykemJ) pak mě konečně postavil a začal mě líbat "Víš, že jsem teď ten nejšťastnější chlap na světě?" zeptal se nadšeně, když se odpojil od mých rtů "Fakt? Tak to ti přeju" sakra hooodně blbá poznámka, že nejsem zticha!! Nadávám si v duchu. "Co? Ty nejsi šťastná?" zeptal se Joe zmateně a zklamaně zároveň "Ale jo jsem" snažila jsem se to zakecat "Ale ne! Nejsi! Vidím to na tobě, ale nechápu proč si teda říkala, že si mě vezmeš, mohla si mě klidně odmítnout. Já už bych to nějak překousnul" soptil Joe naštvaně "Joe, ale já si tě chci vzít! Miluju tě víc než svůj život!" zakřičela jsem na něj, Joe se zarazil. "Tak proč teda ?" vydal ze sebe nechápavě "Mám strach" pípla jsem a sesunula jsem se k piánu. Joe se usmál a sedl si ke mně. "Z čeho?" zeptal se "Ze všeho" řekla jsem popravdě "Ze společného života. Z toho, že pohořím jako manželka nebo matka a z miliony dalších věcí" vychrlila jsem a byla jsem ráda, že jsem mu to řekla. A co na to on? Začal se mi smát. "Tak moje problémy jsou ti k smíchu?" zeptám se naštvaně "Ne zlato, promiň. Já mám přece taky strach ani nevíš jak velkej. Ale uklidňuje mě, že ty budeš vedle mě a vím, že to spolu zvládnem!" "No dobře, pro tentokrát sis to vyžehlil" řeknu a začneme se líbat. Ještě asi hoďku zůstaneme, kde tancujeme a povídáme si o svatbě a o spoustě dalších věcech.
"Joe? Můžu mít prosbu?" zeptám se ho, když stojíme u našich domovních dveří "Ty vždycky! O co jde?" zeptá se Joe s úsměvem na rtech "Chtěla bych tě poprosit, abychom se vzali až za rok. Víš máme teďka s klukama v plánu vydat DVD, ale hlavně chci konečně dodělat školu. Co ty na to?" zeptám se opatrně a čekám co mi na to odpoví. Chvíli se mračí a přemýšlí, ale nakonec svolí "Dobře, ten rok mě nezabije, ale pak už mi neutečeš!" vyhrožuje mi "To bych si ani nedovolila" řeknu se smíchem a políbím ho. Konečně se rozloučíme a já nakonec zamávám svému…je to vůbec možný??...snoubenciJ pořád tomu nevěřím.., ale jsem šťastnáJ Zalehnu do postele a téměř okamžitě usnu, byl to náročný den.

What Is Right? 28

30. června 2009 v 14:11 | Janča
What Is Right? 28

Zase další dílek..:) děkuju za komenty..:)

Měla jsem divný, ale zároveň takový hezký mrazící pocit, nevím čím to bylo. Přišlo mi, že Joe něco chystá a tak jsem se pořádně vyfikla. Vzala jsem si červeno-černé šaty na ramínkách, které jsem si koupila v Itálii - já věděla, že se mi budou hodit - a k tomu černé boty na podpatku. Joe tu tentokrát nebyl, aby mi vlasy vyžehlil tak jsem si vlasy natočila do úhledných kudrlinek, ještě trochu make-upu, řasenku, oční linky a trochu očních stínů a můžu vyrazit. Shlédla jsem se v zrcadle a musela sebekriticky říct, že mi to sekne. Joe už na mě venku troubil tak jsem popadla kabelku a šla ven. Cestou jsem si ještě vysloužila obdivné výkřiky od famílie. Jakmile uvidím Joa tak mi spadne čelist. Má na sobě krásný černý oblek s červenou košilí a bílou kravatou. A jak je vidět je na tom s údivem stejně jako já, kouká na mě jako kdyby mě viděl poprvé v životě. Po chvíli kochání se tou krásou se vzpamatuju, jdu k němu blíž a jeho otevřenou pusu mu zaklapnu zpátky "Joey přestaň slintat a ty sliny si utři! Nevíš, že je to neslušné, slintat takhle na veřejnosti?! Co si o tobě lidi pomyslí!" pokárám ho s úsměvem "P-promiň, strašně ti to sluší" řekne a políbí mě "Děkuju, ty si taky fešák" oplatím mu kompliment, pořádně se mu ukážu a řeknu "Vidíš? Tyhle šaty jsem si kupovala speciálně kvůli tobě" "Hmm, ale já bych tě nejraději viděl bez nich" řekne Joe přitáhne si mě k sobě a začne líbat "Ale, ale ty divochu, klídek, nemáme náhodou jet na večeři?" klidním ho "Ale jistě slečno, jak si račte přát" řekne Joe a otevírá mi dveře od auta. "Musím ti, ale zavázat oči, protože jinak by si poznala kam jedeme a to by nebylo překvapení" řekne mi Joe a ty oči mi opravdu zavazuje nějakým šátkem. Moc nadšená z toho nejsem, ale co můžu dělat, on je tady šéf. Slyším jak Joe nastartoval a my se rozjeli. "Joe? Chci mít, ale důstojný pohřeb!" řekla jsem ve chvíli ticha "Co? Jakej pohřeb? Co to plácáš?" zděsil se Joe "No vzhledem k tomu, že mám zavázané oči a ty mě vezeš neznámo kam, tak vyvozuji, že mě chceš zabít a pak tam někde zahrabat! Tak tě prosím, radši mě spal!" řeknu svojí prosbu a Joe se začne smát "Hele klídek zabít tě opravdu nechci! To bych NIKDY neudělal! A ještě chvilku vydrž už tam budeme" uklidnil mě Joe. "Jsme na místě!" prohlásil Joe a pomohl mi z auta. Někam mě vedl a já pořád nadávala, že přes ten pitomej hadr nic nevidím. Zrovna jsem byla v půlce mého vulgárního výlevu vzteku na ten šátek, když mi ho Joe konečně sundal…"Páni to je.." vypadlo ze mě. Byli jsme v krásně vyzdobené tělocvičně ze základky. Bylo to pro mě moc důležitý místo a Joe to věděl. Tady jsem totiž úplně poprvé zpívala před lidma, bylo to pro mě prostě magické místo. Všude

What Is Right? 27

10. června 2009 v 18:48 | Janča
What Is Right? 27

Další dílek..mooc děkuju za komenty…vážím si toho..moc..:D

Na posteli uvidím sedět toho úžasného kluka, kterého tak strašně miluju a kterej si prohlíží ty fotky z Francie, které jsem omylem nechala na posteli. Jakmile mě zpozoruje tak fotky odloží stranou a začne mě rentgenovat pohledem. Kouká na mě tak, že by mě nejraději snědl a u toho se krásně usmívá. "Joe? Co- co -co tady děláš?" vykoktala jsem po chvíli zírání "Wow" vypadne z Joa a já se trochu začervenám. "Já-já chtěl jsem tě strááášně moc vidět" rozzáří se Joe a jde ke mně. "A proč si mě chtěl tak moc vidět?" zeptám se nechápavě "Protože si mi strááášně moc chyběla" odpoví Joe a začne se ke mně pomalu přibližovat, cítím jeho dech, zběsilý tlukot jeho srdce, pořád se mi dívá do očí a pomalu se dotkne mých rtů. Konečně říkám si po dlouhé době zase cítím ty jeho úžasné jemné rty a tu jeho vůni. "Konečně!" vydechne Joe mojí myšlenku nahlas po chvíli dlouhého a vášnivého líbání. "Asi tak" dostanu ze sebe s úsměvem. "Jsi snad krásnější než si tě pamatuju" řekne Joe a shlíží mě od hlavy k patě "No tak to asi těžko, to si ti zdá. Díky tomu odloučení" řeknu s klidem "Hmmm ani bych neřekl, prostě jsi den ode dne krásnější" řekne Joe a znovu se přisaje k mým rtům. "Ale musím ti říct, že sis pro mě připravila opravdu krásné přivítání, jenom v ručníku, to se mi fakt líbí, ale bez něj by to bylo ještě lepší" usměje se nevině Joe "No to určitě! Ty seš mi nějakej nadrženej!" řeknu se smíchem "A ty se mi divíš?! Takovou dobu jsem tě neměl u sebe, už jsem z toho začínal šílet" řekl Joe upřímně "Jj něco jsem zaslechla, prej s tebou už nejni k vydržení" řekla jsem a znovu se zasmála "Cože? Kdo ti to zase vykecal? Nick?! Že jo?! To je jasný, to je naše slepičí prdelka ten co neví to nepoví! Já ho snad roztrhnu!" rozčiloval se Joe "Lásko klid, nikoho netrhej!" krotila jsem ho "Dobře mno, když to říkáš ty" usmál se na mě Joe a začne mě líbat. Pomalu sjíždí ke krku a já cítím jak se můj ručník pomalu rozbaluje. Cítím Joeovi ruce na svých bocích a jak zvědavě bloudí všude okolo. Ručník začíná padat dolů "Néé Joe, stop!" vzpamatuju se, zabalím se zpět do ručníku a odstoupím daleko od něj. "Dobře, dobře chápu" řekne Joe a usměje se "Hele Joey chci se obléknout tak co kdybys šel třeba dolů za Nickem s Nikol a já se zatím převleču" prosím ho "A co kdybych tu zůstal a pomohl ti s oblékáním?" zeptal se Joe a lišácky se na mě usmál "No to by se ti líbilo, to teda vůbec! Pěkně počkáš venku!" řeknu nekompromisně a vystrkuju ho ze dveří "Nééé jáá neciii" křičí Joe jako malý dítě "Joe nezlob!" řeknu se smíchem a opravdu ho z toho pokoje vyhodím. "To ti nedaruju!" zakřičí Joe za dveřmi a já si radši zamknu. Pustím si věž na plný pecky a jdu se oblékat. Když je dílo dokončeno tak si začnu fénovat vlasy. "Bááááááffff!!!" zakřičí někdo za mnou až nadskočím a fén mi spadne na zem. Otočím se a tam stojí vysmátej Joe "Mooc vtipný" vyjedu na něj a zvedám fén. Snažím se ho zapnout, ale nic! "Podívej co si udělal!" vyštěknu na Joa naštvaně "Novej fén a kvůli tvýmu pubertálnímu výlevu je v čudu!!" zaječím znovu a Joeovi zmrzne úsměv na tváři. "Zlatíí tak promiň,…jáá….koupim ti novej!" začne se hned omlouvat Joe "Nechci!" vyštěknu "Chtěla jsem tenhle a tys mi ho rozbil!!" vřískala jsem na něj jak nějaký malý dítě a, aby byl můj výstup parádně završen, práskla jsem dveřmi od koupelny, kde jsem se zamkla. Pane bože co blbnu, chovám je jako malej fracek! Není mi přece pět abych tady ječela kvůli nějakýmu blbýmu fénu! Teď si asi Joe říká s jakou chodí hysterkou, která vyjede kvůli každý maličkosti! Musím se mu omluvit! Říkala jsem si a koukala na svůj odraz v zrcadle. Opláchla jsem si obličej ledovou vodou a šla zpátky do pokoje. Uviděla jsem Joa jak sedí na posteli a kouká do země. "Joe?" ozvala jsem se, on se na mě podíval hned vyskočil z postele a šel ke mně. "Zlato fakt se omlouvám nechtěl jsem ho rozbít.." "Pššt" přerušila jsem ho "To já se omlouvám, neměla jsem na tebe tak vyjet, je to jenom fén, fakt promiň, ale než si přišel tak tady byla Kriky a měla jsem s ní nepříjemný rozhovor, který mě dosti vytočil a já si to vybila na tobě, což jsem opravdu nechtěla. Promiň" skončila jsem svůj proslov a Joe se na mě usmál a řekl "Vše odpuštěno, já se ti taky omlouvám, rozbití fénu nebylo v plánu. Koupím ti novej!" "Taky ti odpouštím" řekla jsem a políbila ho "Ale ten fén si radši koupím sama, ty tomu nerozumíš!" řekla jsem s úsměvem "No dovol!" urazil se hnedka Joe "Jsem znalec!" "No to možná jsi, ale spíš žehliček na vlasy než fénů!" řekla jsem, vyplázla na něj jazyk a než jsem se nadála tak jsem ležela pod Joem na posteli a on mě strašně lechtal. Prosila jsem o smilování a nakonec jsem ho opravdu dostala, ale musela jsem se vykoupit hodně polibkama než mě pustil a taky jsem mu musela dovolit, aby mi narovnal vlasy. Nejdřív jsem nechtěla, ale nakonec jsem mu to dovolila a myslím, že mu to šlo skvěle, aby taky né má s žehlením vlasů spoustu zkušeností. Pak jsme si sedli na postel a prohlíželi si ty fotky z Francie a smály jsme se jak se tam tváříme, nebo jsme vzpomínali jak to bylo krásný a tak.."Jenn, nechtěla bys jít někam ven?" zeptal se mě Joe "Jo klíďo" řekla jsem s úsměvem "Super! A večer tě ještě zvu na večeři co ty na to?" "Co já na to? Říkám Ano!" řekla jsem nadšeně a políbila ho. Čapla jsem ještě sluneční brýle, doklady a už vycházíme z domu - směr - neznámý…teda pro mě.. .
Neptala jsem se kam jdeme nemělo to cenu. Celou cestu jsme si povídali o koncertech a tom co jsme dělali celou tu dlouho dobu. Každou chvíli jsme se zastavovali abychom se mohli políbit.

What Is Right? 26

22. května 2009 v 18:41 | Janča
What Is Right? 26

Další dílek..:)takovej dost suchej..mno…příští bude lepší slibuju…

"Děkujeme lidičky jste vážně skvělí. Ještě jednou díky a Dobrou noc" loučím se s fanouškama, ozve se potlesk a už s klukama utíkáme do zákulisí. "Páni tenhle koncert byl snad jeden z nejlepších" rozplývá se Jason.
Tak fajn asi bych vám měla vysvětlit tento časový posun. Nacházíme se asi 9 měsíců po výstavě kamaráda Jeffa. S klukama jsme mezitím vydali desku a jelikož se dobře prodávala tak se manažment rozhodl, že ji vydáme i v Evropě, kde se tady dobře chytla a jelikož mými kamarády jsou kluci z Anglické kapely McFly tak nás pozvali, abychom s nima jeli turné po Evropě. No a dneska jsme konečně odehráli poslední koncert a teď už letíme domů. Už se strašně těším. Sice mi bude zpívání chybět přece jenom jsem byla zvyklá skoro každý večer zpívat, ale zase si zasloužím prázdniny. A taky mít okolo sebe pořád bandu kluků to je tady pěkná makačka. Původně se mnou měly jet i Káťa s Péťou, ale nakonec se to nějak nevydařilo, ale zase mi posílají zápisy ze školy takže nic nezameškám. Jinak rodinku jsem naposled viděla si před dvěma měsícem, když za námi přijeli do Německa. A Joa? Tak toho jsem viděla před měsícem. Přijel za mnou do Francie. Udělali jsme si spolu krásný romantický víkend, bylo to fakt krásný a jen tak mimochodem..málem jsme se spolu vyspali…no nedivte se Joe měl právě narozeniny. A dvacátý narozeniny to je přece jenom událost takže jsem mu dala náramek se štítkem J&J a taky mu řekla, že mu splním jedno přání a ono se nám to jaksi vymklo:D jenže nakonec jsme to neudělali, né, že by sme nechtěli..ale ten slib..prostě to nešlo

No konečně letiště v L.A. říkám si a vystupuju z letadla. Okolo nás byla spousta novinářů, kteří furt fotili a fotili. Lezlo mi to na nervy. Nesnáším, když jsou u mě moc blízko, to se pak proměním v ďábla a jsem schopná je rozcupovat na kousky. Vážně! Už asi tři paparazzi mají soudní zákaz se ke mně přibližovat a vůbec mě fotit. Konečně jsme se prodrali k autu a už se řítíme s Dennym dom.

What Is Right? 25

15. května 2009 v 19:32 | Janča
What Is Right? 25

Další dílek…díky moc za komenty..

Když se za mnou ozvalo "Jenny počkej já….odvezu tě domů" řekl Joe, který stál na schodech a prosebně na mě koukal "Ne Joe! Chci se projít, potřebuju to. Ahoj, uvidíme se zítra na té výstavě" řekla jsem spíše k ostatním a Joe se otočil na podpatku a zapadl do svého pokoje, samozřejmě nezapomněl třísknout naštvaně dveřmi. Jak malí dítě zhodnotila jsem pro sebe jeho výstup. Nick Joeovo divadélko ignoroval a řekl "Jj určitě se tam uvidíme už se těšíme" a zářivě se usmál "Hele víš co Nicku, já půjdu s Jenny, taky bych se ráda prošla" řeka Nikol. Nick kývnul na souhlas a ona se taky rozloučila a šli jsem domů.

Další den odpoledne jsme společně s Nikol, Káťou a Péťou vyrazili na výstavu fotek našeho kamaráda Jeffa. Kluci tam měli vystupovat, proto jsem říkala, že se uvidíme. "ÁÁÁ tady jsou moje krásky" přivítal nás Jeff "Fajn pojďte, všechno vám tu ukážu" usmál se na nás Jeff a už nás prováděl po výstavě. Všechny fotky nám nadšeně ukazoval a vyprávěl k tomu úžasné historky "Wow je to tu úžasný. Seš fakt talentovaném" pochválila jsem Jeffovo dílo "Jo je to neuvěřitelný" přidá se Káťa a my ostatní jenom přikyvujeme "Holky vy mi lichotíte, ale jsem rád, že se vám to líbí" usmál se na nás Jeff "Fajne holčiny děkuju za podporu, ale teď už musim jít. Tak se bavte" rozloučil se s námi Jeff a odběhl na podium. "Zdravím vás a všechny vás vítám na mojí výstavě fotografií. Doufám, že se dobře bavíte a jestli ne tak snad vám následující kapela snad přinese trochu té dobré nálady. Prosím přivítejte Jonas Brothers a dobře se bavte!!" uvedl je Jeff a kluci se vřítili na plac. Zazpívali asi pět písniček. Byla jsem z Joa úplně mimo i když jsem na něj ještě trochu naštvaná za ten včerejšek, ale těm jeho pohledům nešlo odolat. Ty jeho oči!! On má tendenci se na vás podívat takovým pohledem, kterým vás k sobě připoutá a vy z něj nemůžete spustit oči. Každou chvilku se na mě díval a usmíval, vážně jsem z toho byla hotová, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Kluci odehráli a já se radši ztratila v davu, abych s Joem nemusela mluvit. "Jenn co je s tebou? Si nějaká ne svá?!" ptá se mě Káťa "Nic! Co by se mnou bylo. Jsem v pohodě!" mlžila jsem s úsměvem "No tak to asi těžko, viděla jsem jak se na Joa koukáš. No tak řekni to svojí milovaný sestřičce" snažila to ze mě Káťa dostat "Hele fakt se nic nestalo, klídek" mlžila jsem dál, ale Káťu to začínalo vytáčet "Jennifer Gino Potterová okamžitě mi řekni co se stalo, nebo tě zavrhnu a veřejně prohlásím, že už nejsi moje sestra!!!" začala už trochu zvyšovat hlas Káťa "Néé to néé, tak dobře vyhrála jsi, řeknu ti to" vzdala jsem to "Tak už povídej" nemohla se Káťa dočkat. "Noo, tak trochu jsem zalhala Joeovi. No abych byla přesnější tak jsem mu neřekla úplně celou pravdu, ale jenom jednu polovinu" "Ouu, tak to bys mu radši měla říct i tu druhou polovinu" radí mi Káťa "Myslíš?" ptám se pro jistotu "Jo určitě, protože jestli se to provalí tak to bude horší než kdybys mu to řekla rovnou!" povzbuzovala mě Káťa "Hmmm asi jo mno, díky ségra! Jdu na to!" řekla jsem a vyrazila. Po chvíli prodírání davem jsem Joa našla, o něčem zarytě diskutoval s Nickem. Chvíli jsem je pozorovala a čekala jestli si mě třeba všimnou, ale nestalo se tak, takže jsem ten první krok musela udělat já. "Ehm Joe? Já chtěla bych ti něco říct" řekla jsem opatrně, kývla hlavou na pozdrav k Nickovi a Joe se na mě otočil a usmál se "Jo tak mluv" "Dobře tedy.

What Is Right? 24

10. května 2009 v 16:24 | Janča
What Is Right? 24

Pokráčko is here..:), znovu a znovu děkuju za komenty

Joe mě doprovodil domů, kde jsem narazila na šíleně pobíhající Niky, která pořád vykřikovala, že nemá co na sebe. Nemohla jsem to poslouchat tak jsem jí čapla a jeli jsme si koupit nějaké šaty. Asi po hodinovém hledání a dohadování jsme našli to co jsme hledali. Niky si vybrala vínové šaty na ramínkách a já světle zelené, které byli na způsob korzetových. Večer jsme se s Niky připravovali společně. Asi okolo tři čtvrtě na šest přijel pro Nikol Nick. Kluci si totiž určili přesné pořadí v jakém na tu večeři přijdou. Nechápala jsem to, Niky taky ne, ale nechtěli jsme jim do toho kecat tak jsme to nechali být. Přesně v šest pro mě přišel Joe "Ahoj krásko, sluší ti to" pozdravil mě a políbil "Děkuju, taky nevypadáš špatně" řekla jsem s úsměvem. Nastoupili jsme do auta a už jsme se řítili k Jonasovým. Před domem mi Joe pomohl z auta, ale pak mě přimáčkl na dveře a dlouze a vášnivě mě políbil "Za co to bylo?" nechápala jsem "Za to, že jsi" usmál se Joe, chytl mě za ruku a už jsme vcházeli dovnitř. "Jsme tady" zakřičel Joe na celý dům "To jsme rádi" ozvala se Denisse "Ahoj Jenny moc ti to sluší, jak se máš?" "Děkuju, no právě teď se mám přímo skvěle" řekla jsem po pravdě a s Denisse jsme se objali "A jak to, že se máš tak skvěle?" zeptal se Paul, který mě taky objal "No za prvé proto, že jsem tu s vámi a za druhé, že jsme dostali s klukama smlouvu na desku" řekla jsem nadšeně "No páni, tak to je suprový" ozval se Nick a taky jsme se přivítali. Pak jsem se pozdravila ještě s Frankiem a Kevem. "Ehm Jenn? Mohl bych ti někoho představit?" zeptal se Kevča "No jasně" "Tak fajn, pojď se mnou" vzal mě Kevin za ruku a táhnul mě do obýváku. Měli jste vidět Joeův výraz, málem Kevču zabil pohledem. Na pohovce seděla Niky s nějakou hnědovlasou holčinou. "Danielle, chtěl bych ti někoho představit" řekl Kevča a ta holčina vyletěla do pozoru "Takže Jenn tohle je Daniell moje přítelkyně, Danielle tohle je Jenn přítelkyně Joa" představil nás Kev a my si podali ruce, chvíli jsme si tam ještě povídali. Musím říct, že Daniell je moc sympatická a ke Kevčovi se moc hodí, sluší jim to spolu. Pak jsem se vydala hledat Joa, ale nikde jsem ho nemohla najít. Šla jsem tedy do kuchyně za Denisse "Ááá Jenny, proč nejsi s Joem?" "No ráda bych, ale nějak ho nemůžu najít a nechceš s něčím pomoct?" "Aha tak to nevím, kde se schovává. No a jestli chceš tak můžeš nakrájet zeleninu do salátu" na to jsem kývla a dala se do práce. S Denisse jsme si furt povídali a smáli se pak, ale řekla něco co mě zaskočilo "Víš Jenny jsme ráda, že Joe chodí právě s tebou. Konečně si našel někoho normálního. Ty jeho věčné krátkodobé aférky mu vůbec neprospívaly spíš bych řekla, že ho ničily, ale, když je teď s tebou tak na něm vidím jak je šťastný. Opravdu už jsem ho dlouho takhle neviděla, takže doufám, že vám to spolu vydrží" usmála se na mě Denisse "No víš…já..nevím, co mám na to říct. Snad jenom, že já jsem s Joem taky moc šťastná, vážně. Nikoho jsem tak moc nemilovala, to ti můžu říct na rovinu". Denisse ke mně přišla, objala mě a dokonce jí ukápla slza. "Mami neviděla si…" přišel Joe, ale jak nás viděl, zarazil se "Stalo se něco?" zeptal se starostlivě "Néé, zlato nic!" mlžila Denisse a utírala si slzy "Jo fakt nic, jenom takový holčičí tlachy" řekla jsem a mrkla na něj. Joe se jenom usmál a už to nerozebíral "Mami mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se prosebně Joe "Mno, tak já se vzdálím, kde je tady koupelna?" zeptám se směrem k Denisse "Po schodech nahoru a pak doleva" odpověděla mi Denisse, já poděkovala a odkráčela. Jakmile vyjdu z koupelny tak mě někdo chytne za boky a přitlačí na zeď. "Joe ty surovče!" řeknu se smíchem. On se taky usměje a políbí mě. Zase sjíždí k mému krku "Víš, že si v těch šatech strašně sexy?!" zamumlá Joe vzrušeně "Hele Joe ty seš strašnej hřebec, to není možný" řeknu a dostanu záchvat smíchu "Večeře!!" ozve se ze zdola Denisse "Tak pojď ty můj hřebče!" řeknu mu a políbím ho.

What Is Right? 23

29. dubna 2009 v 11:55 | Janča
What Is Right? 23

Pokráčko is hereděkuju za komenty..:)

Ozval se potlesk a já jsem uviděla ten děsnej dav lidí. Ozvala se melodie naší písně a já měla začít zpívat, ale nějak to nešlo, zase ten knedlík v krku. Jason začal melodii hrát znovu, ale já zase nic. Jenom jsem tupě zírala před sebe. Pořádně jsem se rozhlédla a uviděla svojí rodinu jak na mě povzbudivě koukají. Pak tam byli Káťa s Péťou, které ukazovaly jak mi drží palce a nakonec tam byli Jonasovi. Hlavně jsem si všimla Frankiho smutného výrazu a pak tu byl Joe. Povzbudivě se na mě podíval a pak zašeptal "Miluju tě". To mě nějak nakoplo a já se konečně chopila mikrofonu. "Ehm Ahoj" vypadlo ze mě "Já….chtěla bych se vám omluvit, že jste tak dlouho na nás čekali,…no vlastně na mě. Takže dobře se bavte!" skončila jsem svůj proslov a začala konečně zpívat My life would suck without you od Kelly Clarkson. Pořádně jsme si to s klukama užívali. Pak jsme taky dali nějaký naše songy a myslím, že divákům se to líbilo. "Tak fajn lidičky bavíte se dobře?" "Jóóóó" ozvalo se z publika "Fajn, je čas na poslední písničku" řekla jsem a v obecenstvu to jenom zahučelo. "Chtěla bych jí věnovat lidem, kterých si moc vážím. Takže pro Káťu mojí milovanou ségru a taky pro zlato Péťu. Bez vás holky bych nebyla tam, kde jsem, děkuju vám, moc!" řekla jsem a poslala jim vzdušnou pusu, byli z toho docela na měkko. "Dále pak pro tebe Same, i když tu s námi už nejsi tak vím, že se na mě ze shora koukáš a hlídáš mě, tak jako vždycky!" ozval se potlesk, možná to bylo i proto, že jsem měla na krajíčku "Tak a dále pro človíčka, kterej mi v podstatě dneska zachránil život, děkuju ti Frankie moc, ale stejně si to s tebou ještě vyřídím!" mrkla jsem na něj a on se na mě usmál. "A poslední věnování je pro úžasného člověka, který mi totálně změnil život a to od základů. V životě by mě nenapadlo, že budu někoho takhle milovat, vážně, miluju tě Joe" zase se ozval potlesk a já viděla na Joeovi jak se mu lesknou oči, že by slzy. Aplaus utichl a my začali hrát Somebody watching over me od Hilary Duff. Dozpívali jsme a sklidili veliký potlesk. Ukláněli jsme se jak blázni, byl to úžasný pocit.

What IS Right? 22.

16. dubna 2009 v 18:24 | Janča

What Is Right? 22

Další dílek...


A za ní…..NO TO SNAD NÉÉÉ!!! Jako její vokalistky tam byli Terka s Kriky! To si nelaj srandu?! Takhle mě podrazit! Jenom jsem koukala s otevřenou pusou a holky na tom nebyli jinak. Otočila jsem se a běžela do blízkého parku "Néééé" zařvala jsem na celé kolo a začala vztekle kopat do odpadkového koše. "Jenn! Přestaň! Ublížíš si!" křičel Denny a začal mě objímat. A já se rozbrečela, už to nešlo vydržet. Denny mě po chvíli pustil a předal mě Kátě s Péťou, které brečely taky. "Nemůžu tomu uvěřit po takový době co se známe. Jak nám to mohly udělat?" plata se nechápavě Péťa. Chvíli jsme se tam tak objímali a pak Káťa řekla "Tak už dost! Necháme toho blbýho fňukání a vrátíme se tam" a otírala si slzy "Káťa má pravdu, tohle je tvoje noc a ty si jí nesmíš nechat nikým zničit!" řekne Péťa "Jo to je fakt jdeme tam u ukážem jim zač je toho loket!" řeknu, a holkama si plácnem a vydáme se zpátky. "Holky jste v pohodě?" zeptá se nás Charlie jakmile nás uvidí "Jj jsme" řekne Káťa a usmějem se. Za chvíli za náma přijde třídní a oznámí nám, že asi na půl hodiny vystupujeme. "Ale, ale naše spodina" uslyšíme za sebou ten protivnej hlas Andrey. Otočím se a vidím ten její hnusnej xicht a vedle ní stojí Terka s Kriky. Bylo mi z nich na zvracení. "Co chceš ty blonďatá nádhero?" zeptám se znechuceně "Ale nic, jenom jsem ti chtěla popřát hodně štěstí" usměje se sladce "Tak to ti nevěřím" řeknu popravdě. "Tak fajn, jenom jsem ti chtěla říct, že si myslim, že vůbec neumíš zpívat a , že to určitě bude děsnej propadák a všichni se ti budou smát" vychrlila na mě Andrea "Jo radši bys to měla rovnou zabalit" přidala se Terka, tak to byla ráno pod pás to sem fakt nečekala. "Jo vůbec tam nelez, jinak se fakt ztrapníš" přidala se k ní Kriky "Tak už dost!!!" zakřičela Péťa s Káťou současně a začali se tam spolu dohadovat. Pak se do toho vložil Denny "Už buďte zticha!" zakřičel a všichni zmlkli "To co ste udělali bylo od váš hnusný holky nechápu jak jste to mohli udělat po tom všem co pro vás Káťa, Péťa a Jenn udělaly je to ubohý! Vy jste ubohý! A my dva Terezo KONČÍME!!!! Jednou pro vždy!!" zakřičel na ní, ona na něj jenom nechápavě hleděla a potom s Kristýnou a Andreou nafrněně odkráčela. "Denny děkuju, že si se nás zastal" řekla jsem mu "To je v pohodě, vim, že byste udělali to samý" usmál se nuceně Denny "Je nám líto, že to takhle dopadlo. Hlavně s tebou a s NÍ" řekla Káťa omluvně a všechny jsme Dennyho obejmuli. "Hele holky to bude dobrý, chtěl jsem to udělat už delší dobu, nějak nám to neklapalo" prohlásil Denny a odešel s holkama někam ven a já zůstala sama v zákulisí. Občas jsem prohodila pár slov s účinkujícími co právě nastupovali. Ale nějak se mi podařilo dostat až ke šmírárně. Tak říkáme otvoru ve zdi, který je ve stěně v zákulisí a z, kterého je vidět na kus podia, ale hlavně na diváky. To snad néé takovejch lidí?! To není možný!! Bylo tam tak dva tisíce lidí…Najednou mě pohltila panika a v hlavě se mi začalo promítal všechno co mi řekla Andrea s holkama. Že to nezvládnu, že se mi budou smát, že to bude trapas. Úplně jsem se rozklepala a utekla od tam tud. Proběhla jsem okolo nechápavě třídní, taky jsem zahlédla Andreu jak se vítězně usmívá. Pořád jsem běžela, dál a dál. Nemohla jsem se zastavit. Můj hlas v hlavě pořád křičel ať se nezastavuju a běžím dál, že tomu musím utéct. Nakonec jsem se zastavila, už jsem nemohla. Rozhlédnu se a poznám svoje oblíbené místo na útesech u zátoky. Sedla jsem si a jen tak se dívala na moře jak se tříští o útesy dole. Bylo správné takhle zbaběle utéct? Asi ne, ale já to prostě nezvládnu. Nemám na to stát se zpěvačkou a nikdy jsem neměla. Říkala jsem si pro sebe, zabořila jsem hlavu do dlaní a začala vzlykat.

What Is Right? 21

11. dubna 2009 v 14:49 | Janča
What Is Right? 21

Pokráčko is here..:), znovu a znovu děkuju za komenty

Joe mě doprovodil domů, kde jsem narazila na šíleně pobíhající Niky, která pořád vykřikovala, že nemá co na sebe. Nemohla jsem to poslouchat tak jsem jí čapla a jeli jsme si koupit nějaké šaty. Asi po hodinovém hledání a dohadování jsme našli to co jsme hledali. Niky si vybrala vínové šaty na ramínkách a já světle zelené, které byli na způsob korzetových. Večer jsme se s Niky připravovali společně. Asi okolo tři čtvrtě na šest přijel pro Nikol Nick. Kluci si totiž určili přesné pořadí v jakém na tu večeři přijdou. Nechápala jsem to, Niky taky ne, ale nechtěli jsme jim do toho kecat tak jsme to nechali být. Přesně v šest pro mě přišel Joe "Ahoj krásko, sluší ti to" pozdravil mě a políbil "Děkuju, taky nevypadáš špatně" řekla jsem s úsměvem. Nastoupili jsme do auta a už jsme se řítili k Jonasovým. Před domem mi Joe pomohl z auta, ale pak mě přimáčkl na dveře a dlouze a vášnivě mě políbil "Za co to bylo?" nechápala jsem "Za to, že jsi" usmál se Joe, chytl mě za ruku a už jsme vcházeli dovnitř. "Jsme tady" zakřičel Joe na celý dům "To jsme rádi" ozvala se Denisse "Ahoj Jenny moc ti to sluší, jak se máš?" "Děkuju, no právě teď se mám přímo skvěle" řekla jsem po pravdě a s Denisse jsme se objali "A jak to, že se máš tak skvěle?" zeptal se Paul, který mě taky objal "No za prvé proto, že jsem tu s vámi a za druhé, že jsme dostali s klukama smlouvu na desku" řekla jsem nadšeně "No páni, tak to je suprový" ozval se Nick a taky jsme se přivítali. Pak jsem se pozdravila ještě s Frankiem a Kevem. "Ehm Jenn? Mohl bych ti někoho představit?" zeptal se Kevča "No jasně" "Tak fajn, pojď se mnou" vzal mě Kevin za ruku a táhnul mě do obýváku. Měli jste vidět Joeův výraz, málem Kevču zabil pohledem. Na pohovce seděl

What IS Right? 20.

29. března 2009 v 14:49 | Janča
What Is Right? 20

Pokráčko is here..:D


"Vy chcete důvod? Fajn váš přítel je obviněn z ublížení na zdraví na panu Michalu Lipovském" řekl detektiv jakoby nic. "Cože? Ublížení na zdraví? To nemyslíte vážně! Ten parchant dostal to co si zasloužil!" rozčiluje se Joe "Joe přestaň!!" okřikla jsem ho "Detektive, to je opravdu jenom nedorozumění! Můj přítel neudělal nic vážného. Nech tě mě jet prosím s vámi, všechno vám vysvětlím" řekla jsem prosebně. Detektiv nakonec svolil a my odjeli na stanici. Tam Joa děsně dlouho vyslýchali. Nakonec ho propustili, ale jestliže se obvinění proti němu potvrdí tak ho můžou odsoudit až na 3 měsíce vězení. Už jsme chtěli odejít jenže na mě někdo zavolal. Otočila jsem se za hlasem a detektiv Stavovski mi naznačoval ať jdu k němu a pak mě odvedl taky na výslech. Hlavně zachovej klid, to bude dobrý uklidňovala jsem sama sebe. Jakmile jsem se posadila do té tmavé místnost, kde bylo zrcadlové sklo a, kde byli další páry očí, detektiv se mě začal vyptávat. Ptal se na samý takový kraviny. Jak mi to jde ve škole, jak vycházím s rodiči atd. až po chvíli uhodil hřebíček na hlavičku. "Slečno Potterová váš přítel tvrdí, že zbil pana Michala Lipovského jenom proto, že se vás prý pokusil znásilnit, je to pravda?" "Ano je to pravda! Je to hnusný prase a nic jinýho si ani nezasloužil!" řeknu znechuceně "Hmm takže pokus o znásilnění. A vy to řeknete s takovým klidem jako kdybyste šla koupit housky" řekl detektiv.

"A to se tady mám jako sesypat? Nebo začít hystericky brečet, abyste mi uvěřil?" řeknu pobouřeně, vyletím ze židle a pokračuju "Můžu vám klidně přinést lékařské potvrzení, když mi nevěříte!" "Klid slečno Potterová a laskavě se posaďte. Nebo vás nechám zavřít do cely abyste se zklidnila!!" zakřičel na mě Stavovski a já si radši sedla. "Proč jste to nehlásila?" "Proč jsem to nehlásila?" zopakovala jsem nechápavě jeho otázku "A co byste s tím jako udělali?" "No začalo by se vyšetřovat a kdyby se potvrdila vaše výpověď tak by jsme ho samozřejmě odsoudili a zabásli!" řekl detektiv s klidem "Jo to určitě!" řekla jsem ironicky "Michal má bohatého tatíka a spoustu kontaktů, takže by se z toho vyplatil! A všechno by mu prošlo!!!!" křičela jsem na něj. "To si vážně myslíte, že se všichni nechají podplatit?" zeptal se detektiv překvapeně a nechápavě zároveň "Jo myslim!!! Všichni jsou stejný!!! Všichni stejně zkorumpovaní!!" křičela jsem naštvaně. "Tak a dost!!!" zařval Stavovski a bouchl pěstí do stolu. "Už vás mám po krk! Promluvíme se až vychladnete! Služba!?!" zavolal a u dveří se objevili dva strážníci "Ano pane?" "Odveďte tady slečnu do cely předběžného zadržení, aby se zklidnila" "Cože? To teda ne! Nic jsem neudělala!" křičela jsem, ale bylo mi to houby platný. Ti dva strážníci mě čapli a už mě táhli do chodby. Nejdřív jsem se bránila, ale pak jsem to vzdala a šla poslušně s nimi. Joe na nás jenom nechápavě koukal "Jenn, zlato co se děje? Kam tě vedou?" ptal se vyděšeně "Haha do cely, prej, abych se zklidnila" řekla jsem s úšklebkem "Cože? To teda vůbec! Okamžitě jí puste!" začal křičet Joe "Ne Joe uklidni se!" zvýšila jsem na něj hlas, on přestal a znovu na mě nechápavě hleděl. "Neboj budu v pohodě" řeknu mu, přitáhnu si ho k sobě a pořádně ho políbím "Ale.." "Nechci nic slyšet, klid budu v pořádku. Umím se o sebe postarat, ahoj" řekla jsem a odkráčela s policisty. Joe za námi jenom zmateně hleděl. "Tak slečno, tady se snad zklidníte!" řekl jeden z policistů, strčil mě dovnitř a zamkla za mnou. No super! Strávím noc ve vězení. Další zkušenost do sbírky řekla jsem si pro sebe. Sesunula jsem se k zemi a začala jsem se rozhlížet. Bylo to opravdu nechutné místo. Okolo mě olezlé špinavé zdi a hnusná, špinavá postel. Nakonec jsem, ale čučela do stropu, nic jinýho se opravdu dělat nedalo. Jediný štěstí bylo, že tam se mnou nikdo další nebyl…

What Is Right? 19.

24. března 2009 v 17:16 | Janča

What Is Right? 19


Další dílek...

Konečně jsme dorazili domů. Joe vzal Káťu do náruče a nesl jí do Dennyho pokoje. Chtěl jí uložit do postele, ale ona se po něm začala sápat a vykřikovala "Nééé, Chrisi nenechávej mě tu samotnou, já tě tak miluju" Joe na ní nejdřív vyjeveně koukal, ale pak řekl "Neboj zlato, nikam nejdu, počkám tady dokud neusneš" "Tak dobře" vydechla Káťa a začínala usínat. Joe po chvilce odkráčel, já jsem tam s ní ještě chvilku zůstala a pak jsem šla za Joem. Seděl v obýváku na pohovce a měl zavřené oči. Pomalu jsem se za něj připlížila, obejmula ho a políbil na tvář. "Tak co už spí?" zeptal se Joe "Ano spí" řeknu potichu a dodám "A my bysme měli jít taky" a Joe se rozzáří jak sluníčko "Ale každej sám" řeknu, když vidím jeho pohled a posadím se k němu na pohovku. Joeova radost náhle zmizí "Ale já bez tebe neusnu!" řekne smutně "Jo tak neusneš? To je mi novinka" rýpnu si "No tak Jenny nech mě tu přespat, budu hodnej, slibuju! A navíc, co, když se v noci probudím a bude mě bolet ručička hmmm kdo mi jí asi tak pofouká..?"zeptá se Joe "No tak třeba kdybys řekl Nickovi nebo Kevčovi tak by přiběhli a rádi by ti ručičku pofoukali" řekla jsem a začala se smát "No ti dva určitě! Celí žhaví" řekne Joe otráveně a pokračuje v přemlouvání "No táák Jenny..nech mě tady..opravdu budu hodnej" prosí znovu Joe a přitom na mě hází nevinné pohledy "No tak dobře Joe vyhrál si můžeš tady zůstat, ale co vaši? Nebude jim to vadit?" zeptám se "Neboj se to už je vyřízený" řekne Joe a lišácky se usměje "Cože? Tak ty sis to takhle naplánoval jo? KONČÍŠ!" řekla jsem s úsměvem a políbili jsme se.

What Is Right? 18.

16. března 2009 v 21:02 | Janča

What Is Right? 18


Další dílek...:)

"Joe? Co se ti stalo?" zeptala jsem se vyděšeně. Joe vypadal hrozně měl potrhané tričko. Ze rtu mu tekla krev a pravou ruku měl odřenou a krvavou. "Ty ses popral?" zeptala jsem se znovu a pozvala ho dál. "No víš, potkal jsem toho kreténa a prostě jsem se neudržel!" řekl Joe naježeně "Cože? Michala? Joe slíbil si mi, že to necháš být!" řekla jsem naštvaně "Já vím, ale, když jsem ho viděl, nemohl jsem si pomoct, dostal to co si zasloužil!" "Ach Joe" řekla jsem nešťastně a objala ho. Ten kluk mě fakt asi miluje. "Posaď se a chvilku vydrž! Řekla jsem, posadila Joa na pohovku a odešla. Za chvíli jsem se vrátila s lékárničkou a ledem. "Ukaž" řekla jsem a přitáhla jsem si Joeův obličej k sobě a ošetřila mu ten rozseklý ret. "Auuuu" zakřičel Joe "Ale, ale ty hrdino, drž a neodmlouvej, stejně si za to můžeš sám" "To jo, ale za těch pár modřin mi to stálo! Měla si vidět jeho!". Na to jsem nereagovala a dala jsem mu na ruku led a zavázala jí. "ÁÁÁÁ to studííííí" křičel Joe, tomu jsem se začala strašně smát. "Co? Ty se mi směješ?" "Jo směju, strašně" řekla jsem a dala mu pusu na tvář.

What Is Right? 17.

11. března 2009 v 19:47 | Janča

What Is Right? 17


Další dílek...

Pak se, ale slova ujal Joe a já se přestala smát a zmlkla. "Ehm, když už jsme u toho věnování, rád bych věnoval následující písničku dívce, která se mi čím dál víc vzdaluje a já nevím proč. Takže doufám, že jí touhle písničkou vyjádřím nejen to co k ní cítím, ale taky jí dokopu k tomu, aby mi vysvětlila co se děje." Řekl Joe a celou dobu se díval na mě. Pak začal hrát klavír a Joe začal zpívat:
Celý dny se jen ptáš, vůbec si mě nevšímáš já chci být holka jen tvůj tak při mně stůj Při tobě já budu stát proto tě mám tak rád Chci od tebe lásku tvou a já ti dám mou
Tyhle slova vždycky ze mě padaj zapříd se nedaj chtěl bych ti všechno dát chtěl bych abychom byli pořád spolu, lítali spolu nahoru, dolu spolu bysme byli v dobrým i zlým já nechci už jinou žít s někym jinym já myslim na tebe den co den já chtěl bych se vznášet s tebou modrým nebem
Celý dny se jen ptáš, vůbec si mě nevšímáš já chci být holka jen tvůj tak při mně stůj
Ty si ta holka se, kterou chci být a vedle sebe tě navždycky mít, lásky už mám plnou hlavu jak miluju tě moc, stále se dívám na oblohu hlavně, když je noc
Ty si ta moje kočka jediná, ty si ta moje láska vytoužená, já zrodil jsem se pro tebe a ty zas pro mě až umřem uložej nás v jednom hrobě budem spolu mít nejmíň dětí pět, uvidíš, že já a ty bude skvělej celej svět budeme se milovat, budem se spolu radovat, a radosti a strasti mi budem spolu prožívat
Tak tohle je lásko moje vyznání, tak proč nic neříkáš to mi smutky nahání jestli to cejtíš jinak tak mi to řekni sekyrou setni to pouto přetni
Řekni mi lásko, ty byl si skvělej, dalšího poháru vína, už mi však nelej, už někdo jinej tvý srdce má, ty už nejsi moje láska vytoužená, už někdo jinej tě drží v náručí
Jestli mi tohle řekneš tak se mi srdce rozkočí, já žalem zhynu tak kdo v tom má vinu já, ale snad né, ale takovej je život, jenom
Celý dny se jen ptáš, vůbec se mě nevšímáš já chci být holka jen tvůj tak při mně stůj Při tobě já budu stát proto tě mám tak rád chci od tebe lásku tvou a já ti dám mou

What Is Right? 16.

9. března 2009 v 17:42 | Janča

What Is Right? 16


Další dílek…

"A jaký je verdikt?" zeptal se pan Jonas s úsměvem "No, nejdřív bych vám chtěla poděkovat za to, že jste mi tu smlouvu vůbec nabídl ani nevíte co to pro mě znamená, ale nemůžu to přijmout!" "Myslel jsem si to" řekl pan Jonas a zářivě se usmíval "Vážně? Jak to?" zeptala jsem se překvapeně. Čekala jsem jinou reakci "No bylo mi jasně, tedy z Jouova vyprávění, že si spíše týmový hráč a, že kluky jen tak neopustíš" "Jo tak to máte pravdu" řeknu a usměju se "A jelikož si mojí první nabídku odmítla, tak bych tě chtěl poprosit jestli bych se mohl jít podívat na tu vaší slavnost. Poslechl bych si vás a kdyby se mi to líbilo, tak možná.." řekl pan Jonas a mrkl na mě. Pochopila jsem, usmála se a obejmula ho "Děkuju, děkuju, alespoň za tu šanci" "Nemáš vůbec za co, ale teď bys měla možná jít za Joem. Nevím co se mezi vámi stalo a popravdě mi do toho nic není, ale trhá mi srdce ho takhle vidět" řekl pan Jonas se smutkem v hlase "Ano, pokusím se a ještě jednou děkuju" zněla moje odpověď a už jsem vycházela z pracovny. Šla jsem do Joeova pokoje. Ježiši co mu jenom řeknu? Říkala jsem si před jeho dveřmi. Měla bych mu říct pravdu! Ale co, když mě bude nenávidět? Nebo se mu budu hnusit? To bych asi nepřežila. Jak si tam tak přemýšlím tak se najednou dveře otevřou a v nich stojí Joe. Stojíme u sebe strašně blízko.

What Is Right? 15.

26. února 2009 v 15:56 | Janča

What Is Right? 15

Další dílek…děkuju za komenty...hezké počtení.... Pak jsem šla k sobě a zamířila rovnou do koupelny. Musela jsem ze sebe všechno to svinstvo smýt.

Asi tři dny potom jsem nechodila do školy, prostě jsem nemohla. Holky samozřejmě zajímalo co se mnou bylo. Dělaly si srandu, že jsem byla někde zašitá s Joem. Čemuž jsem se jenom smála. Nechtěla jsem jim říkat co se doopravdy stalo. Mlžila jsem, že jsem byla nemocná a tak, jenže to ze mě nějak vytáhly. Nejdřív byly v šoku, ale pak mě začaly objímat a ptaly se jestli jsem v pohodě atd. jo a ještě mě seřvaly, že sem jim to tajila njn. To jsou prostě moje holčiny já je nemít tak nevim, nevim co by se mnou bylo.

Konečně jsem se k tomu rozhoupala. Stojím před domem Jonasových, ale jestli si myslíte, že jdu za Joem tak se pletete, i když bych mu měla vysvětlit proč jsem se mu tak dlouho neozvala. No to je teď jedno, jsem tu, protože musím říct panu Jonasovi svoje rozhodnutí, ohledně té smlouvy co mi nabízel. Tak dělej zazvoň, zazvoň! Pobízela jsem sama sebe. Zazvonila jsem tak a není cesty zpět! Chvíli jsem počkala a otevřela mi usměvavá paní "Á to jsou k nám hosti, ty jsi Jenn viď?" zeptala se, trochu mě zaskočila. "A-a-ano jsem, těší mě" řekla jsem a podala jí ruku "Mě taky, hodně jsem o tobě slyšela. Jsem Denise" řekla a stiskla mi nabízenou pravici . "Pojď dál, jdeš za Joem?" zeptala se mě a já vstoupila do toho krásného domu. "Ne, ne jdu za vaším manželem, potřebuju s ním něco projednat" odpovím s úsměvem. "Tak chvilinku počkej, zavolám ti ho" řekla Denise a odběhla. Chvilku jsem se rozhlížela v předsíni a přiběhl ke mně Frankie "Ahóój Jenny" pozdravil me a plácly jsem si "Zdarec Tanku, tak co jak se máš?" zeptám se "No já se mám fajn, ale co je s tebou?" "Jak to myslíš?"nechápala jsem "No, že si se Joeovi tak dlouho neozvala. Chodí okolo nás jako tělo bez duše a dokonce jsem ho slyšel jak ti skládá písničku" "To jako fakt?" nemohla jsem tomu uvěřit "Teda, chci říct, víš, já jsem měla teď nějaký trable a…" chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě pan Jonas "Ahoj Jenn, chtěla jsi se mnou mluvit?" zeptal se "Dobrý den, ano chtěla, ale…" zarazila jsem se, protože se za panem Jonasem vynořil Joe. Vypadal tak smutně, zničeně a naštvaně zároveň. Rentgenoval mě pohledem od shora dolů, bylo to zvláštní. "Ale?" zeptal se pan Jonas, když viděl, že se nějak nemám k tomu dopovědět svojí myšlenku. "Ale, mohli bysme si promluvit v soukromí?" "Ale jistě, půjdeme do mé pracovny" zavelel pan Jonas a já šla za ním. Musela jsem projít okolo Joa, který se na mě podíval tak smutně, že jsem měla sto chutí si nafackovat!!!! "Tak se posaď a povídej" vybídl mě pan Jonas u něj v pracovně. "Děkuju, víte já už jsem se rozhodla ohledně té smlouvy co jste mi nabízel" řekla jsem opatrně "Výborně" A jaký je verdikt?"



Pokráčko příště...


Napsala: Janča

What Is Right? 14.

19. února 2009 v 15:27 | Janča

What Is Right? 14


Tak jsem tu znovu s dalším dílkem…). Na naše první setkání, první zkoušky, písničky, byla toho spousta. Prožili jsem toho spolu opravdu hodně, nemůžu to jen tak zahodit. A nebo ano?....

Ááá néé zase ta škola říkala jsem si při raním stávání. Vylezla jsem z postele a zkontrolovala mobil. A sakra 5 nepřijatých hovorů od Joa to budu žehlit dlouho. Ale co potřebovala jsem v klidu přemýšlet a on by mě ještě rozptyloval. Odpoledne za ním zajdu, ale nejdřív musím sdělit svoje rozhodnutí panu Jonasovi.

Celé dopoledne ve škole byla děsivá nuda, ostatně jako vždycky. O obědové přestávce jsme s holka probírali různé drby, ale já jsem nějak nevnímala. "Co myslíš ty Jenn?" zeptala se mě Péťa "Ehm? Co?" zeptala jsem se zmateně "No tohle, co je s tebou? Celej den si jako v transu, co se stalo?" zeptá se vyděšeně Terka "Ale nic" snažim se z toho vykroutit, ale holky mi to nesežraly. "To si vykládej někomu jinýmu, víme, že se něco děje, dělej říkej!" řekne Káťa "Tak oki, dostaly jste mě" vzdám se a všechno jim řeknu. "No páni" vypadne z Kriky "A přijmeš to?" zeptá se Terka "Já nevím, možná jo a možná ne..hele holky radši už se o tom nebavme, prosím" řeknu a hodím na ně smutný pohled "Tak jo, ale musíš nás informovat" řekne Káťa a hned dodá "Pusť na mobilu nějakou pecku!". Usměju se a vytahuju mobil. Chvíli hledám a pak se rozezní melodie naší oblíbené písničky (myslím mě a Káťu) Supermasive Black Hole Hole, která zazněla, kde jinde než v Twilightu. Jak si tam tak prozpěvujeme, Jacob zpozorní a řekne "Hey, tu písničku znám, ta hraje ve Fifě" jakmile to dořekne tak se s Káťou začneme smát. "Čemu se jako smějete?" zeptal se Jacob pobouřeně. "No víš Jacobe, tahle písnička byla v Twilightu" řeknu s úsměvem "Jo, což znamená, že si ten film viděl. Hned sis tu písničku musel stáhnout a teď jí posloucháš furt dokola. Takže ji děsně provařenej!" řekne Káťa a znovu se začneme smát a Jacob s námi. "Tak to teda vůbec, nikdy jsem se na ten dementní Twilight nekoukal a ani se nekouknu!" řekl naštvaně Jacob "No to určitě! Stoprocentně vždycky spěcháš rychle domů, zapínáš compa a honem rychle koukáš na Twilight!" rýpnu si do Jacoba "Jj Jacobe, strašně si se provařil, to prostě nezakecáš ani kdybys chtěl!" řekne Káťa a já znovu vybouchnu smíchy. "No dobře, myslete si co chcete! Ale, kdy dostanu to síťovaný tričko, co jste mi slíbili?" zeptal se Jacob. Zase ten záchvat smíchu

PS. Omlouvám se, že to končí pokaždé stejně, ale nemůžu si pomoct..:)


Napsala: Janča

What Is Right? 13.

13. února 2009 v 21:44 | Janča

What Is Right? 13.


Další pokráčko….už třináctý.., počkám na tebe před školou. Navždy tvůj milující Joe
P.S. Doufám, že mi nedáš košem
"To je krásný" rozplývá se Kriky "Tak co půjdeš?" zeptá se Terka "Já nevím, byli jsme přece domluvený, že půjdem na oběd spolu, jako dámská jízda" odpovím "Prosím tě, tak se domluvíme na jindy, spolu můžem jít kdykoliv" řekne Péťa "Jo to jo a vypadá to, že toho Joe opravdu lituje, neměla bys ho odmítat" přidá se Terka "Tak dobře půjdu s ním, ale nevadí vám to, že ne?" zeptám se holek "To víš, že nevadí" řekne Péťa "No mě to, ale docela vadí, plánujem to už jakou dobu a pak si přijde nějakej frajírek a.." začla nadávat Káťa, ale Kriky do ní šťouchla ať toho nechá, ale Káťa chtěla stejně pokračovat. Kriky jí teda popadla za ruku a táhla jí na chodbu. Slyšeli jsme jak se o něčem dohadujou, chtěla jsem za nima jít, ale Terka mě zastavila a vydala se tam sama. Po chvilce se všechny tři vrátily a Káťa říká "Změnila jsem názor! Musíš tam jít!" "Co tak najednou? Ušlo mi něco?" zeptala jsem se "Nn nic ti neušlo, prostě tam běž a bav se" řekla Káťa rozpačitě. Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale do třídy vešla profesorka, takže jsme museli jak mi říkám náš "diskusní kroužek" rozpustit.
Celý den mi vrtalo hlavou co mi holky tají. Věděla jsem, že něco ano, znám je až moc dobře. Chtěla jsem to z nich dostat, ale vždycky se jim šikovně podařilo změnit téma, takže jsem z nich nic nedostala.

What Is Right? 12.

12. února 2009 v 17:29 | Janča

What Is Right? 12.


Další dílek jestli mám ty jména špatně napsaný tak se omlouvám, stejně asi všichni vědí o kom je řeč… znovu moc, moc, moc..děkuju za komenty..

Další den jsem musela do školy kam se mi, ale vůbec nechtělo. Ve škole byla jako vždycky nuda až na to, že pár kravek od nás řešilo ten článek z Popstaru. No spíš ho četly na celou třídu a měli k tomu dementní připomínky. Já jsem na ně vyjela ať si to nechají pro sebe, že to tady nikoho nezajímá. Jenom na mě hodily vražedné pohledy a pak sklaply. Ony totiž neví, že s Joem chodím. Pak se z rozhlasu ozval hlas naší zástupkyně "Prosím slečnu Jenn Potterovou z 3.C, aby se dostavila do vestibulu školy, má tu zásilku"


Pokráčko příště...:)


Napsala: Janča
 
 

Reklama